Mirka je už více než deset let ve vztahu s mužem, který si jí neváží a který upřednostňuje pouze své vlastní potřeby. Odejít však nechce: bojí se, že zůstane sama. Vztah je nefunkční, bezdětný a založený pouze na zvyku a oboustranné závislosti.
Můj přítel mě potřeboval v těžké životní situaci
Můj přítel Radovan (45) si před lety prošel hlubokou krizí, když mu při autonehodě zahynuli oba rodiče. Tehdy jsme spolu teprve krátce chodili, ale náš vztah nakonec přerostl v hluboké pouto závislosti. Radovan mě hodně potřeboval. Hned jsem se k němu nastěhovala do domku po rodičích a začali jsme spolu žít. Radovan ztratil úplně smysl života, ponořil se do depresí a stal se závislým na alkoholu. První roky jsem mu pomáhala vše překonat. Líbilo se mi, že mě někdo tak moc potřebuje a to mě naplňovalo. Později když jsem třeba uvažovala o svatbě a dětech, Radovan vše zamítl s tím, že na to není připravený a že je nám přece dobře i tak.
Syndrom opuštěného hnízda. Proč mnohá manželství po odchodu dětí procházejí krizí?
Obětovala jsem mu více než deset let svého života
Dlouhou dobu nechodil do práce a já ho živila. V podstatě jsem mu obětovala více než deset let svého života. Věřila jsem, že je mezi námi láska. Že to, co dělám, je z lásky. A že i on mě bezmezně miluje. Ten vztah mě ale začal vyčerpávat. Dělala jsem všechno jen pro něj, ale on pro mě nic. Pořád myslel jen na sebe a litoval se. Mě považoval za samozřejmou a nevážil si mě. Dokonce měl časem i poměr s jinou ženou. Tvrdil, že ona mu vlila novou krev do žil. Od té doby se toho hodně změnilo a on konečně začal znovu žít a dokonce i omezoval pití. Všechno jsem mu odpustila. Ale náš vztah už prostě neexistoval. Stále se na něco vymlouval, nechtěl nic na svém životě měnit. Přála jsem si prostě víc. Chtěla jsem i dítě, utíkal mi čas.
Prošla jsem si fázemi, kdy jsem si sama připadala sobecká. Že chci za každou cenu svatbu, dítě, dovolenou, aby se ke mně choval jako k princezně. Prostě víc, než jsem měla. Nakonec mi otevřela oči až moje psychoterapeutka a já jsem pochopila, kdo je tady ten skutečný sobec. A myslím si, že náš vztah je mrtvý už poslední tři roky.
Nedokážu od něj odejít
Jenomže můj problém je zcela jiný. I kdybych tisíckrát chtěla, nedokážu z našeho nefunkčního vztahu odejít. Jednak je mi Radovana líto, že by zůstal sám, což by jeho stavu nijak nepomohlo. Má jenom mě. Ten poměr tehdy ukončil s tím, že miluje jen mě a že mě potřebuje. Teď žije jen pro svou práci, která ho baví. A opět se utápí v alkoholu a vymetá s kamarády hospody, takže to nebude trvat dlouho a o tu práci přijde. Další důvod, proč nedokážu odejít, je ten, že mám Radovana i přesto všechno ráda.
Nejčastější důvody k rozchodu a jak dlouho může trvat partnerská krize?
Bojím se, že zůstanu sama
A tím hlavním důvodem je to, že se bojím, že budu sama. Neumím být sama, nechci být sama a nedokážu být sama. Stárnu. Jsem na Radovanovi závislá. A on na mě. Tak nějak se potřebujeme. Chtěla jsem mít děti. Ale koho nového si mám ve svém věku hledat? Za chvíli mi bude čtyřicet a mít dítě tak pozdě? To už by mohlo být pro mě i pro zdravé miminko rizikové a nepřipadá mi to rozumné. Nechci začínat znovu. Co když se už nedokážu zamilovat? Kam půjdu? Celé roky žijeme u Radovana v domě po jeho rodičích, nemám nic svého. Mám tisíc důvodů s Radovanem zůstat…
Třeba ho ještě přesvědčím k tomu, abychom to dítě měli. Ještě pořád je čas. Moje psychoterapeutka se ale snaží o to, abych našla sebeúctu a dokázala sebrat sílu k tomu, abych od Radovana odešla a vybudovala si svůj nový život…
Poznámka redakce: jména v příběhu byla na požádání změněná.
