Není problém vyhledat si hromadu informací o těhotenství, porodu a mateřství, pokud se nás tento stav týká. Matky asi potvrdí, že teorie se celkem zásadně liší od praxe a že na mateřství se s pomocí knih ani rad zkušenějších kamarádek připravit nedá. Proč nás ale nikdo nepřipravil na to, že po porodu náš rozum i emoční systém začne řídit zcela neovladatelná síla, proti které neexistuje obrana? Veškerá racionalita zůstane na porodním sále a váš mozek se naplní mateřským mlékem.
Změna je život
Vetřelce s hlavní hrdinkou Ripleyovou jsme pravděpodobně viděly všechny. Těhotenství není o ničem jiném, jakýsi tvor se naprosto záhadným způsobem dostane do našeho těla, kde závratnou rychlostí vyroste do nadpozemských rozměrů (v poměru k šířce naší pánve) a začne nás ovládat. A pravděpodobně už nikdy nepřestane. Tahle roztomilá infekce natrvalo naruší náš spokojený sobecký život a my se s ní musíme co nejrychleji naučit žít. Otázka je, kdy. V čekárnách u desítek lékařů, kteří najednou touží nakouknout do našeho břicha, nebo na eskalátorech v nákupních centrech, kde sháníme odsávačky všech možných tělesných tekutin? Dá se vůbec za tak krátkou dobu naučit žít s odsávačkou?
Myslely jste si, že bude plakat jen dítě?
Dobře, říkáme si. Jen devět měsíců, to se dá vydržet. Uteče to jako voda a zase budeme mít své tělo jen pro sebe. Jaké je ale potom naše překvapení, když po porodu už nemáme pro sebe ani tělo, ani hlavu! Dítě neustále přisáté na prsou, které donedávna sloužily jako objekt erotické touhy, z nás vysává poslední zbytky energie a zdravého rozumu. A kdy se tedy konečně vyspíme, když se nám to nedařilo dlouhé týdny před porodem a několik ještě delších měsíců po něm? Kdy přestaneme brečet? Klasický poporodní scénář – řve dítě, řve máma. To také nikde nepsali.
Zdroj: Shutterstock.com
Šestinedělí ale jednou skončí a u těch šťastnějších rodiček i poporodní deprese, sláva! Takže teď už má začít to, co je na mateřství nádherné? Miminko je rozkošné, plné energie, voňavoučké, tak proč my si připadáme ošklivé, vyčerpané a nevonící? Mělo to být prý nejkrásnější období v životě ženy, my se ale pořád pachtíme mezi pokaděnými plenami, jídlem na stěnách a nevypraným prádlem.
Existuje několik druhů odsávaček
Miminko se usmívá, my si ještě občas tajně popláčeme. Kamarádky stále chodí do světa, náš svět je s miminkem mezi koupelnou, ložnicí a kuchyní. Jsou to ještě vůbec naše kamarádky, když vydrží naše nadšené vyprávění o prvním zoubku poslouchat jen dvě minuty a pak se naprogramují na nám naprosto nesrozumitelný newspeak? Co to proboha znamená meeting, breafing, brainstorming? My teď rozumíme odsávačkám.
Prý se tomu říká „mléko v hlavě“. A také dovolená. Dovolená s poškozeným mozkem od mléka je nezkloubitelná kombinace, to nám nikdo nevymluví. Vypadá to, jako kdyby se nám při porodu natrhaly také mozkové závity. Proč jinak odpovídáme dva měsíce po porodu na jednoduchou otázku na věk dítěte, že mu jsou tři roky? Proč nejsme schopni říct, jak se jmenujeme? A úplně nejhůř, proč na sporáku připalujeme vodu?
Zdroj: Shutterstock.com
Svět se zredukoval na kojení a přebalování
Ráno vstaneme, přebalujeme, krmíme, přebalujeme, krmíme, přebalujeme, krmíme, krmíme, krmíme, hodinu spíme. V přestávkách mezi těmito činnostmi šišláme. Ano, je to tak, šišlání se nevyhneme. Jak také jinak hovořit s člověkem, který si jí nohy. Šišlání nám vydrží do lékárny, kam chodíme pro čípky, i do kavárny, kde šišláme na své bezdětné známé. Přestaneme vůbec někdy šišlat a odsávat?
Jednou to zcela jistě skončí. Proč ale čekat, až něco skončí? Proč si neužíváme právě zrovna šišlání? Asi tušíme, kam nás naše roztomilé slaďoučké miminko pošle za deset let. Vychutnávejme si každou pokakanou chvilku s ním, tyhle nádherné okamžiky nám nikdo nevrátí a klidně si několikrát denně poplakejme dojetím nebo zoufalstvím, máme na to jako matky nárok! Společenský život nikam neuteče, zatímco dětství našeho dítěte ano.
Nad mateřství nic hezčího není
Ten malý vetřelec nám všechnu „bolest“ několikanásobně vrací každou sekundu, kdy nás vysává a zároveň se na nás směje, žvatlá nebo nám láskyplně slintá za krk. I přes probděné noci a potoky slz nic hezčího než rodičovství ještě nevymysleli. Odpověď na naši otázku je tedy jednoznačně ano, dá se to přežít bez úhony. Nemůžeme nic ztratit, naopak jen získat. Maminky vědí.
