Mužská antikoncepční pilulka se vyvíjí už padesát let. Dočkáme se jí v blízké době?

Ženská hormonální antikoncepce je dnes skvělý byznys pro farmaceutické firmy, ale jak je to vlastně s mužskou hormonální antikoncepcí? Proč ještě v 21. století nemáme antikoncepční pilulku pro muže, když dnešní lékařská věda dokáže doslova zázraky?

Potřeba nové mužské antikoncepce

Žena má dnes na výběr z velkého množství antikoncepčních metod, které se navzájem liší svou účinností a pořizovacími náklady – je zde hormonální antikoncepce, pesar, diafragma, spermicid, nitroděložní tělísko a mimo jiné i pohotovostní „pilulka po“, když něco z toho selže. Muži si oproti tomu mohou vybrat buď kondom, nebo… vasektomii. Toť vše. Pouhé dvě možnosti. Nevýhodou kondomu je jeho nepohodlnost a relativně malá účinnost (98 % při správném užívání, 85 % při nesprávném). Vasektomie, neboli chirurgické přerušení chámovodů, je sice téměř stoprocentní ochranou proti početí, nese však s sebou docela vysoké riziko nevratné doživotní sterility. Zodpovědnost v ochraně tak většinou spadá na ženu.

Jednou z nejoblíbenějších metod jsou dnes stále ještě hormonální pilulky pro ženy. Není pochyb o tom, že jejich uvedení na trh v šedesátých letech přineslo nebývalé osvobození, z kterého naše společnost čerpá dodnes. Doba však postoupila vpřed a vzniká zde poptávka po mužské antikoncepci, aby se zodpovědnost mohla přenést rovnoměrněji na obě pohlaví. Zvlášť když ženská hormonální antikoncepce přináší spoustu nežádoucích účinků, jako je snížené libido, tloustnutí, změna nálad, zvýšený krevní tlak, zvýšené riziko rakoviny prsou apod.

Přírodní antikoncepce. Jak se chránit před početím bez kondomu a bez hormonů?

Proč ještě nemáme „mužskou pilulku“?

Je bezesporu zajímavé, že se ženské pilulky dostaly na trh po pouhých deseti letech výzkumu, ačkoli způsobovaly a dodnes způsobují spoustu vedlejších účinků. Oproti tomu mužská pilulka se vyvíjí už od sedmdesátých let a dodnes se nedostala do komerčního prodeje. Nabízí se proto otázka, proč stále ještě není dostupná. Rozhodně to není o tom, že bychom nevěděli, jak na to. Ve světě už proběhly desítky klinických studií na zvířatech a na lidech, a alespoň některé z nich ukázaly, že tu rozhodně je potenciál pro vytvoření účinné mužské antikoncepce.

Problém je spíše v tom, že do výzkumu teče málo peněz. Pro ty největší farmaceutické společnosti a sponzory je to totiž zřejmě příliš nejistá investice, u které se těžko předvídá budoucí zájem o takový produkt. I proto probíhají různé průzkumy veřejného mínění, které se ptají na zájem společnosti o „mužskou pilulku“. A zájem skutečně je. Jedna studie proběhlá v Británii (Walker, 2011) například ukázala, že téměř půlka dotázaných by mužskou antikoncepční pilulku užívala a dalších 30 % si nebylo jistých. Pouze 20 % dotázaných tedy pilulku zásadně odmítalo. Na druhou stranu, průzkum také ukázal, že 52 % dotázaných žen by se obávalo, že si jejich partner zapomněl pilulku vzít. Čtvrtina respondentů také vyjádřila obavu o působení pilulky na zdraví.

Vedlejší účinky mužské antikoncepce

Snahou lékařských výzkumů je nalézt takovou hormonální antikoncepci, která zásadně omezí tvorbu spermií ve varlatech (takzvaná azoospermie), nezpůsobí trvalou sterilitu a zároveň bude mít minium vedlejších účinků. Nejčastěji se používá nějaká forma hormonu testosteronu, někdy doplněná o nějaký další hormon, nejčastěji ženský progestin. Princip této metody je docela jednoduchý: Hormon testosteron přirozeně ve varlatech způsobuje produkci spermií. Když se však do těla dodá uměle, mozek předpokládá, že už ho je v těle dost a přestane ho produkovat, čímž se ve výsledku omezí i výroba spermií a muž se tak stane dočasně neplodným.

Už v roce 1990 proběhla s podporou WHO větší klinická studie, která potvrdila funkčnost tohoto principu. Mělo to však dva háčky. Zaprvé, pouze 65 % mužů dosáhlo žádané azoospermie, zbytek zůstalo z neznámého důvodu plodných. A zadruhé, hormon testosteron jim byl dodáván jednou týdně injekčně, což určitě není forma antikoncepce, kterou by většina lidí žádala. Navazující studie už měli lepší úspěšnost, a v některých se injekce aplikovala třeba jen jednou měsíčně, ve všech se však objevovaly vedlejší účinky podobné těm, které známe u ženských pilulek – změny nálad, zvýšená či naopak snížená chuť na sex, přibývání na váze, akné. K tomu navíc přibyla také bolestnost či diskomfort v místě vpichu injekce.

Nehormonální antikoncepce. Jaké jsou možnosti, když je hormonální ochrana nežádoucí?

Mužská antikoncepce. Proč jí nikdo nechce prodávat?

Pilulky, injekce, roztíratelný gel – různé formy antikoncepce

Většina klinických studií prozatím aplikovala hormony především injekčně, neboť ústní podání by buď způsobovalo problémy s játry, případně jiné komplikace. Souběžně však probíhají výzkumy s jinými formami aplikace.

V Británii například vědci experimentují se speciálním gelem nazývaným Nestorone, kterým si muž každý den natře ramena a hormony se tak vstřebávají přes kůži postupně. Teprve však probíhá druhá fáze klinického testování, která zkoumá především účinnost a vedlejší účinky preparátu, takže se do běžného užití v blízké době jen tak nedostane.

Indičtí vědci zase přišli se zcela jiným konceptem nehormonální mužské antikoncepce, která je nazývána RISUG. Tato metoda spočívá v tom, že se do chámovodu injekčně stříkne speciální gel, který zablokuje z varlat proudící spermie. Jedna dávka tohoto gelu by mohla vystačit na nejméně deset let a když bude chtít být muž zase plodný, stříkne se mu druhá injekce, která gel rozpustí. Dosavadní testy zatím neodhalily žádné vedlejší účinky této metody a nyní probíhá závěrečná klinická studie, po které by se tato metoda mohla dostat do běžného užití. Bohužel se však výzkum velice zpomalil kvůli nedostatku finanční podpory – ta může být způsobená ekonomickou neefektivností pro farmaceutický průmysl. Dvě injekce za život toho totiž v běžné populaci příliš nevydělají.