“Rozchod, zvlášť nevyjasněný a jednostranný, je jedna z nejvíce bolestných věcí v rámci partnerského vztahu. Málokdy se stává, že by se současně oba partneři dohodli, že jejich vztah již vyhořel, a je natolik unavený a vyčerpaný, že rozchod bude pro oba ideální řešení. Téměř vždy je to tak, že je jeden opouštějící a jeden opouštěný, lehké to ale není ani pro jednoho z nich,” říká vztahová poradkyně, psycholožka PhDr. Jitka Douchová. Co mi ještě v našem rozhovoru prozradila o partnerských vztazích a nejčastějších důvodech partnerských rozchodů?
Proč se lidé vlastně rozcházejí? Jaké jsou nejčastější příčiny rozchodu?
Mezi nejčastější důvody rozchodu ve vztahu či rozvodu manželství patří dlouhodobá partnerská krize. Její příčinou může být nedostatečná komunikace ve vztahu, osobnostní nesoulad, vměšování se rodičů do vztahu, stereotyp v sexu a problémy ve finančním hospodaření. Mezi další důvody patří ještě tyto:
- žárlivost jednoho z partnerů
- opakovaná nevěra
- závislost na alkoholu, drogách, hraní,…
- závislost jednoho partnera na druhém
- finanční problémy, dluhy
- domácí násilí (fyzické a psychický teror)
Výkladový slovník pro ženy: Co si muži myslí, když ženám říkají miluji tě?
Pojďme si některé z těchto nejčastějších důvodů k rozchodu rozvést podrobněji. Jak dlouho může trvat taková partnerská krize vedoucí k rozchodu?
Bývá to dlouhodoběji probíhající partnerská krize, která není vnitřně ani nahlas jakožto krize identifikovaná, proto se nezačne včas řešit. Probíhá plíživě a nepozorovaně, vede k postupnému odcizování, pocitu osamění ve vztahu, k pocitům frustrace. Je pro mne, jakožto partnerskou psycholožku, smutné přihlížet tomu, kdy ke mně přicházejí páry na pokraji sil a nedokáží již ani bojovat o záchranu vztahu, dlouhodobě neřešená krize je dohnala k pocitu bezmoci a zvažování smyslu vztahu do budoucna.
Dá se s tím ještě něco dělat? Na prvním místě by asi měla být obnova komunikace, že?
Co se týká komunikace, právě často pasivita a strach z konfliktů vedou k tomu, že se problémy raději neřeší a polykají, zametají pod koberec, nebo se to dá nazvat i postupným vytvářením sbírky kostlivců ve skříni, kteří vypadávají vždy, když dochází k dalšímu, třeba i banálnímu střetu. Nevyřešené problémy se v každém z nás kumulují, a bobtnají jako špatně strávené sousto v žaludku. Tím, jak nám v žaludku leží, zahnívají a jsou podkladem pro mylné interpretace toho, co nám ten druhý sděluje. Leží v nás staré křivdy, které spojujeme úplně s něčím jiným a v komunikaci se pak již jen míjíme.
V terapii to obnáší práci na několik sezení, která se ale vyplatí. Důležitá je pozitivní motivace ke změně a terapeut zde bývá na prvním místě v roli tlumočníka − prostě nezatížený díky své odbornosti a nezávislosti sděluje tomu druhému, co mu právě řekl jeho partner, pro klienty je to někdy velmi objevné a umožňuje jim to cestu k sobě nazpět.
Velkým komunikačním problémem je manipulace, to je samostatná kapitola sama pro sebe, ale velmi pro vztah devastující. A dalším problémem, spadajícím do oblasti partnerské komunikace, je častá absence empatie, naslouchání, sdílení.
Jak poznat manipulátora? Někdy to ženy zjistí až po letech manželství, říká psycholožka
Je dobře, že komunikace může ledacos ještě zachránit. Ale co když partneři zjistí, že se k sobě opravdu nehodí?
Typově rozdílné osobnosti s jinou mentalitou, životním stylem, s rozdílným hodnotovým žebříčkem se kdysi do sebe zamilovaly − buď na základě velké chemické kompatibility, nebo proto, že byly ještě ne tak úplně dospělé a zralé na to, aby každý z nich věděl, jaký je, jaké jsou jeho životní potřeby a cíle. Až teprve později, na základě osobnostního zrání a nabírání životních zkušeností, se třeba ukáže, zda se k sobě dva lidé opravdu hodí, a jestli to byla dobrá partnerská volba pro celý život…
A co rozdílné sexuální potřeby ve vztahu?
Velmi častou příčinou rozchodů bývají problémy v sexu. Ať se to týká potřeb kvantitativních, nebo kvalitativních. Když jsou lidé zamilovaní, jejich touha po sobě je závratná a milování skoro bezvýhradně krásné. Ale fáze zamilovanosti někdy skončí a pak se teprve v čase ukazují rozdíly v míře sexuálního apetitu, i v potřebách různých sexuálních praktik. Problémy v sexuálním nesouladu se objevují více v některých životních fázích, např. po narození dítěte, nebo v nejrůznějších rodinných či životních zátěžových a stresových situacích.
„Středa, je ho tam třeba!“ Jak zvládnout rozdílné sexuální potřeby ve vztahu
Stereotyp v sexu při dlouhodobějším partnerském soužití rovněž nikterak touhu nepodporuje. Znám ale na druhou stranu hodně párů, kde jim chemie funguje úplně magicky a osudově, ačkoliv se k sobě jinak osobnostně vůbec nehodí a leckdy se spolu navzájem v soužití trápí. Sexualita je pak jejich setrvalý pojící můstek, díky němuž se nedokáží od sebe oddělit.
Jak je to u vztahu ze zvyku? Dá se prohlédnout, že ten vztah je již přechozený a zatouží lidé z nějakého podnětu se z takového mrtvého vztahu osvobodit?
Vnímání vztahu jakožto samozřejmosti je dalším faktorem, který vztah může postupně hodně narušovat a vede k frustraci a nespokojenosti. Je to velký problém, jestliže dva lidé, kteří spolu začínali z velké lásky, berou jako samozřejmé, že k sobě patří, ale vztah již dále nijak nerozvíjejí, nekultivují, nezalévají jej jako křehkou květinu stálou tvořivostí a podporou. Je to, bohužel, docela časté a znovu-uvědomění si hodnoty vztahu přichází většinou až díky nějaké krizi, která tou samozřejmou jistotou pořádně otřese.
Pak je nutné otočit se zpět, zbilancovat si, o čem náš vztah je, na čem byl položený, a co pro nás znamená, respektive, co by pro nás znamenalo, o ten vztah přijít. Takže krize ze stereotypu, jejímž častým důsledkem bývá nevěra, je i velká výzva a šance ke změně a vytváření zase něčeho vztahově nového − nového sdílení, trávení společného volného času, objevování zase sebe sama.
Jak je to v případě vměšování se rodičů do vztahu? Co se s tím dá dělat?
Dalším důvodem rozchodu může být i vliv rodičů na vztah, tedy přílišné vměšování se rodiny, nebo jednoho z rodičů do vztahu, vyhlášené je vměšování se tchyně do vztahu. To může rozbourat i pevný partnerský vztah. Ale nechci to zde rozvíjet, je to téma na celý velký článek. Jsou – li partneři spolu, vytvářejí svou vlastní psychickou jednotku a oni dva jsou těmi, kteří o sobě rozhodují, nemohou dopustit, aby do toho zasahoval někdo z rodiny…
Pořádně rozeštvat lidi dokáží i peníze…
Problémy ve finančním hospodaření? To je další velké krizové téma ve vztahu. Je pozoruhodné, kolik párů si hned na začátku nevytvoří společný projekt o vedení „domácí kasy“. Přitom dohoda na tom, kdo co bude financovat, jak budou vedeny účty, atd., je nesmírně důležitý stavební pilíř partnerského vztahu a možností jeho dobrého fungování.
K problémům patří nepoměr v příjmech, rozdílné představy o tom, jak bude s financemi nakládáno, musí v tom být společný konsensus, hodně se zde odrážejí původní vzorce toho, jak to fungovalo u každého z partnerů v původní rodině. Neboli − důležitá je vzájemná důvěra a konsensus, pokud toto schází a každý má jiné představy o utrácení, je to ve vztahu velký problém, který vede i k nutnosti rozchodu.
Když už dojde k rozchodu, kdo se rozchází častěji a kdo více trpí, muži, nebo ženy?
Intenzita bolesti a trápení z rozchodu je závislá na délce trvání vztahu, na tom, zda spolu oba již plánovali společnou budoucnost, nebo zda se jedná o pár, který spolu žije a mají děti. Dopad rozchodu neprožívají jen oba „protagonisté“, ale i jejich široké okolí – rodiny, přátelé.
V umění rozchodu jsou na tom mnohem hůře muži. Bojí se ženských negativních emocí, pláče, hysterických scén, spíše kličkují a říkají věci napůl. Ženy bývají většinou jednoznačnější a zřetelnější, pravidlo to ale samozřejmě není.
Ono je asi i dost obtížné a náročné se rozejít. Mnozí lidé nevědí, jak to říct…
Nejčistší bývá radikální chirurgický řez − oznámení rozchodu, vysvětlení a opravdové ukončení vztahu. To ale umí málokdo. Výrazně častěji se setkávám s protahovanými rozchody s pokusy o návrat, vytváření dalších nadějí. Čistý chirurgický řez více bolí, ale rána se lépe hojí. Protahování je opakované řezání do bolavé rány a hojení je mnohem horší.
Když řeknu, že dobře vykomunikovaný a ukončený rozchod je UMĚNÍ, je to velká pravda.
A co když to někdo ani pořádně nevysvětlí a uteče bez vysvětlení, aby nebyl konfrontován s reakcí toho druhého…
Nedovedete si představit, jak moc je pro psychiku a emoce důležité, aby se jednalo o rozchod vysvětlený, aby byly pojmenované a vyjasněné jeho důvody. Neznám snad nic horšího, než když se jedná o nedotažený rozchod v podobě rychlého zbabělého úniku. Ten, kdo je opouštěný, zůstává na vše se spoustou otazníků sám, o to je horší, rozchod zvládnout a přijmout. Až když se přijetí podaří, je možné se po určité době spíš odrazit ode dna a vnitřně se otevřít šanci na novou lásku. Ale musí to být vyčištěné a pochopené…
PhDr. Jitka Douchová (*1959)
- rodinný a manželský poradce od roku 1982
- lektor mnoha kurzů – psychoterapeutických, sebezkušenostních i komunikačních, kurzů věnujících se oblasti osobnostního vývoje,
- kurzů se zaměřením na rozvíjení a kultivaci partnerských vztahů
- jako psycholog dlouhodobě spolupracuje s médii (TV, rozhlas, tištěné i online magazíny)
- více než 16 let vede vlastní psychologickou poradnu na specializovanou na partnerské vztahy na www.idnes.cz
- www.jitkadouchova.cz
