Odkud pramení mesiášský komplex a jak nás potřeba pomáhat může ohrožovat?

Máte velkou potřebu pomáhat druhým a jen málo myslíte na sebe? Máte sklony k sebeobětování? Stává se vám, že chcete v dobré vůli pomáhat druhým a oni o to vůbec nestojí? Pak možná právě vy patříte mezi ty, o kterých se říká, že trpí mesiášským nebo spasitelským komplexem. Co to vlastně přesně znamená a odkud pochází název této, převážně lidové, diagnózy? Může jít i o nějakou vážnou duševní poruchu? Kde jsou hranice toho přirozeně pomáhat druhým, a kde už to přeháníme?

Co je spasitelský syndrom?

Spasitelský komplex, mesiášský komplex, Božský komplex, spasitelský syndrom, syndrom pomocníka, syndrom bílého rytíře. To všechno jsou názvy připisované takovému člověku, který se cítí být povolán k tomu, aby nezištně pomáhal druhým. Takový člověk má potřebu spasit celý svět a cítí se být zachráncem slabých a bezmocných. Někdy ale neodhadne správnou míru a nabízí druhým zcela nevyžádanou pomoc a stává se tak nesnesitelným pro své okolí. Dalším případem může být i ten, kdo vyhledává toxické vztahy a obětuje se ve vztahu pro tyrana či duševně nemocného, kterého má potřebu zachránit či spasit svou neúnavnou pomocí a přítomností na úkor vlastního štěstí.

Mesiášský komplex byl pojmenován podle pojmu mesiáš, který označuje v křesťanském náboženství spasitele. Tímto spasitelem se tak může stát v podstatě kdokoliv, kdo se obětuje pro druhé. Nečekejte však žádnou psychiatrickou diagnózu, označení spasitelský komplex nebo syndrom je veskrze lidové a dávají si jej pouze lidé mezi sebou navzájem. S tímto typem osobností ale také samozřejmě pracují i psychologové. Tyto pohnutky pak mohou mít někteří schizofrenní pacienti, kteří trpí velikášským syndromem a jsou přesvědčeni o tom, že jsou někým jiným, například Ježíšem či jiným mesiášem, který je povolán k tomu spasit celý svět. V těchto případech se to může pořádně zvrtnout a člověk je touto myšlenkou zcela posedlý.

Schizofrenii mi spustila šamanská ceremonie, říká Kristina Fišerová

Jak poznat spasitelský komplex?

Zkuste si všimnout následujících znaků. Možná tak rozpoznáte, že trpíte (vy, nebo někdo z vašeho okolí) spasitelským syndromem.

• máte potřebu neustále pomáhat druhým v jakékoliv situaci
• máte dobrý pocit z toho, když můžete někomu pomoc, ať už prakticky, nebo třeba radou
• rozdáváte se pro druhé a vůbec nemyslíte na sebe
• udílíte druhým nevyžádané rady a očekáváte vděk
• jakmile uvidíte, že je někdo v nesnázích, okamžitě jednáte a nabízíte pomoc
• vynakládáte spoustu energie na to, abyste změnili druhé a přivedli je na správnou cestu
• přitahujete toxické vztahy, nemocné a slabé partnery, lidi v nesnázích a snažíte se jim pomáhat, sloužit, měnit je k obrazu svému nebo je spasit
• cítíte se jako někdo výjimečný, kdo dokáže zvládnout více než ostatní
• myslíte si, že jedině vy víte a umíte všechno nejlépe, a proto je vaší povinností předat to dál
• snažíte se měnit druhé
• nemáte pro sebe žádný čas
• druzí vás často využívají
• může se stát, že jste již zažili syndrom vyhoření, nebo vám hrozí, aniž byste si to připouštěli
• pomoc druhým vám zajišťuje pocit sebeúcty a společenského uznání

Jak rozpoznat kdy je pomoc v pořádku, a kdy už to přeháníme?

Jestliže opomeneme psychiatrické diagnózy, kdy člověk zcela ztratí kontakt s realitou a cítí se být nějakým guru či svatým, který jako jediný může zachránit celý svět, dá se spasitelský syndrom rozpoznat i v mnoha jemnějších projevech. Pokud chceme přirozeně pomáhat druhým, slabým, nemocným a trpícím, často i volíme takovou profesi, ve které se to dá dobře uplatnit. Tito lidé pak mají svou profesi jako životní poslání. A velmi takové lidi potřebujeme, ať už je k tomu vede cokoliv. Jsou to zdravotní sestry, ošetřovatelky, sociální pracovnice, vychovatelky v dětských domovech, pečovatelky o opuštěná zvířata, záchranáři, lékaři a další. V těchto případech jde o kvalifikovanou, odbornou, a především vyžádanou pomoc. A to je důležité odlišit od samozvaných spasitelů, kteří trpí utkvělou představou, že jako jediní mají patent na rozum.

U těchto mesiášů druhého typu jde o pomoc nevyžádanou a přehnanou. Protože oni sami jsou posedlí myšlenkou pomáhat, často nerozpoznají správnou hranici, kdy je ta pomoc z druhé strany vůbec vhodná a vyžádaná. Tito lidé pak mohou značně otravovat své okolí tím, že se do všeho pletou nebo nabízejí pomoc tam, kde ten druhý o to vůbec nestojí. Spasitelů ale může být více typů. Mohou to být také nebezpeční fanatici, kteří za sebou táhnou davy zoufalců, anebo třeba i ti, kteří se obětují pro někoho jiného a dobrovolně se vzdají vlastního štěstí.

Psychopatem se člověk rodí, sociopatem se člověk stává. Umíte je poznat a proč jsou nebezpeční?

Co hrozí lidem se spasitelským komplexem?

Spousta lidí se spasitelským syndromem postrádá racionální náhled. Hrozí jim, že neodhadnou správně situaci a v přehnané snaze pomáhat spíše znechutí druhé. Mnozí spasitelé se zase naopak mohou stát obětí a předmětem zneužívání druhých, kteří si od nich budou brát, cokoli se jim zamane, včetně peněz a majetku. Dále může hrozit syndrom vyhoření a negativní důsledky sebeobětování pro druhé. Mesiáše může zlomit také to, že nedokáže sám změnit svět k lepšímu a nezmění ani ty, kterým pomáhá, nebo že se mu nedostane takového uznání a vděku, jak by si přál. Nakonec ve výsledku jen svým přehnaným chováním vyčerpá sám sebe a může pociťovat značnou frustraci a zklamání.

Spousta lidí v sociálních službách nebo pracujících s lidmi vyhoří nebo dojdou k tomu, že jejich pomoc je zbytečná a nevede k žádnému posunu či pozitivním výsledkům. Na každého v pomáhající profesi či trpícího spasitelským syndromem číhá velký nátlak na psychiku, která se může velmi snadno zlomit.

Spasitelé, kteří věří ve svou neomezenou moc

Dalším typem spasitelů jsou ti, kteří jsou posedlí myšlenkou, že mají neomezenou moc a důležité poslání, které jim umožní nejen změnit svět, ale také jej ovládat. Tito lidé mají sobecké a narcistické pohnutky. Jsou to různí guru, fanatici a vůdci, kteří pod rouškou pomoci druhým získávají své příznivce na svou stranu a posilují tím své ego. Cítí se být velmi povolaní a nadřazení nad druhými, často z důvodu pocitu vlastní méněcennosti. A druzí se pak na nich stávají závislí a zcela se jim oddávají. Tak mají tito guru a vůdci své poslušné ovečky, které jim věří každé slovo. Zde hraje mocnou roli také psychologie davu. Podle některých vědců tímto typem spasitelského syndromu trpěl také Adolf Hitler.

Obecně mezi osoby se spasitelským syndromem často patří narcistické osobnosti, ale také osoby závislé, emočně nestabilní nebo depresivní.

Jak se projevuje spasitelský syndrom ve vztazích

Spasitelský syndrom se v partnerských vztazích může projevit dvojím způsobem. V prvním případě se můžeme cítit nad partnerem nadřazeně a chovat se k němu zcela rodičovským způsobem. To znamená, že si k sobě přitáhneme takového partnera, který bude více slabý, poddajný a vyloženě vyžadující pomoc. Tím, že jej pomalu k ničemu nepustíme a budeme se o něj starat jako o dítě, mu ani neumožní vyrůst a dospět. To, že my si tím něco kompenzujeme, je náš problém. Negativně to však ovlivňuje celý vztah. Partner se pak může pochopitelně o to více cítit méněcenný a neschopný.

My se tímto způsobem můžeme také zcela vyčerpat a nedojde k naplnění našich představ, že se třeba partner mění a že si jej přetvoříme k obrazu svému. Může to být partner, kterého budeme neustále zachraňovat z problémů nebo ten, který má nějakou duševní chorobu či problémy se závislostmi. A my se budeme cítit jako nadřazená a povolaná osoba k tomu takového jedince spasit. Můžeme také druhého člověka podvědomě neustále udržovat ve stavu, kdy on bude potřebovat naši pomoc, abychom stále mohli zůstat potřebným pomocníkem a aby nás partner potřeboval. Tudíž si ve skutečnosti nepřejeme, aby partner dospěl či si své potíže vyřešil.

Jak poznat toxický vztah a vyřešit jej jednou provždy

V druhém případě se jedná o partnera, který prokazatelně vysává veškerou naši energii a my se mu neustále podřizujeme a snažíme se ve vztahu vydržet, omlouváme jeho chování a obětujeme se pro něj, protože se cítíme být povoláni k tomu, abychom mu bezmezně a oddaně sloužili. Bereme to tak, že on nikoho jiného nemá, potřebuje nás a proto jsme pro něj důležití. Že jsme tak silní, že v tom vztahu dokážeme zvládnout cokoliv, že je to naše poslání a že je tu potřeba být pro něj. Že právě naše přítomnost z něj dělá lepšího člověka.

V obou případech vzniká mezi pomáhajícím a jeho partnerem silná a oboustranná citová závislost, která se jen těžko překonává. Ale její překonání může být velkou výzvou.

Jak zvládnout spasitelský syndrom a naučit se s ním žít

• Začněte tím, že si přiznáte, kde jsou skutečné příčiny vaší potřeby pomáhat druhým a co vás k tomu vlastně vede. Může jít o komplex méněcennosti, dávné trauma z dětství, problémy s rodiči nebo citová zranění z předešlých vztahů. Možná právě vy sami potřebujete pomoct, spasit a zachránit.
• Můžete se rozhodnout pracovat v pomáhajících profesích. Je ale důležité, abyste rozuměli tomu, proč chcete pomáhat druhým a abyste dokázali respektovat přirozené a zdravé hranice. Zde je cesta, jak využít tento potenciál tam, kde je to potřeba. To vám umožní cítit se potřební a důležití. Vědět, že vaše práce má smysl.
• Pokud má někdo z vašich blízkých problém, jen mu empaticky naslouchejte a neudílejte nevyžádané rady. Nesnažte se pro něj organizovat pomoc, aniž by dotyčný o tom vůbec věděl. Počkejte, až vás o pomoc požádá.
• Vždy myslete na rovnováhu mezi vlastními potřebami a potřebami druhých.
• Pokud svůj mesiášský komplex nezvládáte, vyhledejte vhodného psychoterapeuta, který vám může efektivně pomoct udržet hranice a najít v životě štěstí, spokojenost a rovnováhu.

Zdroje:

Always Trying to ‘Save’ People? You Might Have a Savior Complex, Helfersyndrom: Merkmale und Ursachen, Syndrom bílého rytíře