Rozumím skřípání zubů všech rodičů, kteří musí každodenně odhánět své děti od počítačů, aby je donutili k povinnostem, či jakékoliv jiné volnočasové aktivitě. Bohužel je to asi úděl dnešní doby. Lze se na počítačové online hry dívat i jiným pohledem nebo jsou všechny špatné?
Obecně si myslím, že doba strávená u počítače není nikdy přínosná. I když se mnou mohou odborníci různých oborů nesouhlasit. Ale když se na tuto skutečnost podíváme z historického hlediska (což může znít trochu starosvětsky), lidé v době bez počítačů a připojení byli také bystří, chytří, měli přehled,…, jen v jiných oblastech než dnes a dnešní lidé to těžko doceňují.
Hry typu tetris
Určitě si vzpomínáte na původní hrací konzoly, kdy se různě vedle sebe a nad sebe skládaly kostičky různých tvarů a při vyplnění řady se vždy jedna umazala. Nekonečná série, ale dokázali u ní hodiny sedět děti i dospělí.
Podobné hry jsou i na internetu. Různé doplňovačky, solitere, puzzle, piškvorky, …
Ano děti se učí kombinacím, představivosti, fintám, strategiím, objevují kouzlo stavebnice. Ale jednou jim tyto hry přestanou stačit a přeskočí k jiným. A hry podobné těmto se dají hrát i naživo. Co takhle piškvorky, lodě, stavebnice, puzzle a další s kamarády nebo rodiči?
Strategické hry
Nekonečné série Civilizace a podobných strategických her. Každý, kdo jim propadl, se k nim neustále vracel a trávil u jejich hraní spoustu času. Ale dokážou v hráčích vybudovat smysl pro skutečně v životě využitelnou strategii, schopnost odhadu, plánování apod.?
Budovatelské typu farma, Poe, …
Schopnost starat se, se děti učí už v útlém věku. O svoje hračky, později o svěřené zvířátko, květiny, atd. Online hry podobného typu je k tomu vedou. Děti se vrací k počítači, aby zkontrolovaly, co jim vyrostlo, nakrmily medvídka, apod.
Otázkou zůstává, jestli se učí skutečné starosti o druhé nebo svěřené věci. Vždyť online práce vlastně neznamená každé ráno vstávat o půl hodiny dřív a jít vyvenčit pejska, vyplet s maminkou záhonek zeleniny atd.
Navíc tyto hry nikdy nekončí. Zvířátko neuhyne, zahrádka neuschne. Bez potíží se dá stisknout tlačítko: začít znovu. A tak si vaše dítě může myslet, že skutečně se o něco nebo někoho starat je vlastně hrozně jednoduché.
Hry dvou a více hráčů
Hrát po internetu šachy, sudoku a další, může vypadat jako celkem neškodná varianta. A proč také ne. Jako doplněk. Ovšem i zde číhají nástrahy. Je mnohem jednodušší stisknout tlačítko vzdej se a okamžitě rozjet novou partii či hru, než položit figurku a říct soupeři: vzdávám se.
Navíc hraní se skutečnými protivníky učí sebeovládání a především hráče nutí vyvinout další aktivity. Např. přijít do kroužku ve smluvenou hodinu, navštěvovat ho pravidelně apod.
A tak ačkoli to vyzní příliš jednostranně, ke každé online hře se dá najít skutečná reálná hra, kterou si děti mohou zahrát v pokojíčku samy, s námi rodiči nebo venku či v zájmových skupinách se svými přáteli či soupeři.
Děti si odedávna hraníM nacvičovaly skutečný život. A tak jim vytvořme příležitost, aby to mohly dělat při skutečných aktivitách. A třeba si časem vyberou správně, co je pro ně v životě důležitější, jestli realita nebo fikce. Minimálně jim ale dáme šanci vyzkoušet si oba světy. To ostatní pak zůstane na nich.
