Pavel (34): Potkal jsem bývalou po roce od rozchodu s kočárkem. Co když je dítě moje?

IT specialista Pavel byl vždycky ve vztazích zodpovědný. Nevyhledával krátkodobé známosti, ani sex na jednu noc. Když už se rozhodl s někým chodit, bral to vážně a bez lásky to pro něj nemělo smysl. Jak brzy zjistil, zamilovat se pro něj nebylo nikdy snadné. Pěkné tvářičky, bujná poprsí ani vyzývavé chování u žen na něj nikdy neplatily, spíše jej to odrazovalo. Když poznal Simonu, vše se rázem změnilo. Tahle žena ho úplně okouzlila. Bohužel ne jeho vinou jim vztah nevydržel dlouho. Pavel Simonu náhodně potkal asi po roce od rozchodu na ulici s kočárkem. A v hlavě mu to začalo pořádně hlodat…

Zaujala mě vtipem a inteligencí

Simona byla jediná holka, která mě dokázala zaujmout svým vtipem a inteligencí. Nebyla to vyloženě žádná krasavice, ale to mi nijak nevadilo, protože tohle na mě nikdy neplatilo. Byla to holka, která uměla přemýšlet, měla ráda svou práci, dodělávala si doktorát a vedli jsme spolu nekonečné debaty o nesmrtelnosti brouka. V době našeho seznámení jí bylo už přes třicet a tvrdila mi, že s nikým ani pořádně nechodila, studovala, pracovala a starala se o nemocnou maminku. Se Simonou jsem strávil krásný rok a pomalu i uvažoval o tom, že bychom spolu mohli žít a že bych se nakonec třeba i oženil. Opravdu jsem se zamiloval a když Simona odešla, zlomilo mi to srdce.

Řekla mi, že potřebuje restart

Vlastně jsem ani nevěděl, co se stalo a proč. Najednou začala být divná, více uzavřená, smutná. V té době jí bohužel také zemřela maminka a ona zůstala už úplně sama, žádnou rodinu už neměla, ani sourozence. První tři dny proplakala, pak mi řekla, že se jí ulevilo a celé ty roky péče o vážně nemocnou maminku pro ni byly peklem, že se konečně cítí svobodná a musí pryč. Poděkovala mi za poslední rok, prý nejkrásnější rok jejího života, ale dál, že už musí sama a postavit se teď na vlastní nohy. Vždycky prý chtěla cestovat, doktorát měla hotový, podílela se na nějakém výzkumu, měla kvůli tomu odjet do Švýcarska na jednu kliniku. Řekla, že potřebuje restart.

Tak jo, řekl jsem. Bral jsem to, že si potřebuje odpočinout. Nenapadlo mě, že chce náš vztah úplně zahodit a ukončit. Pořád jsem doufal, že si dá pauzu, restart, a pak že budeme spolu. Jenomže ona prodala byt, ve kterém bydlela s mamkou celý život. A oznámila mi, že se stěhuje do Švýcarska. Dál se uvidí, chtěla učit na univerzitě, sama nevěděla, co vlastně bude, či nebude. Musel jsem to přijmout. I když jsem v kapse nosil prstýnek, nikdy jsem ho nevytáhl. Po jejím odjezdu jsem ho schoval do sklepa jako bych tam zakopal mrtvolu. Mrtvolu našeho vztahu.

Uzavřel jsem se před světem

První týden jsem propil s nejlepším kamarádem Ivošem, který má skvělou empatii, pracuje s lidmi, dá se s ním mluvit o všem, a který taky moc dobře chápal, co se se mnou děje. Pak jsem se uzavřel před světem a hodně pracoval. Postupně mi bylo líp, ale žádnou holku jsem nechtěl ani vidět. Po půl roce jsem se vyspal s náhodnou známostí, ale druhý den jsem se k ní zachoval hrozně. Nikdy jsem nic takového neudělal, ale dal jsem jí najevo, že to byl sex na jednu noc, a že nemám zájem. A tak plynul čas…

Byl to šok, šla po ulici s kočárkem

Po více než roce jsem Simonu potkal na ulici s kočárkem. Bylo to jako by do mě uhodil blesk. Byla to ona. Smutná ve tváři, kratší vlasy, hubenější, ale moc jí to slušelo. Dobře oblečená, zřejmě hodně moderní kočárek, já se v tom nevyznám. Chtěl jsem utéct. Ale vrátil jsem se. Nedalo mi to. Prostě jsem fakt za ní šel. Hlavu svěšenou a klepal jsem se jako ratlík, vůbec nevím, kde se ve mně vzala odvaha, zřejmě jsem ji kdesi v hloubce sebe samého vydoloval. Oba jsme zůstali stát jako přimrazení.

Viděl jsem na jejím strnulém obličeji, jak ji to naše setkání vzalo. Taky chtěla utéct, poznal jsem jí to na očích. Nakonec jen tiše řekla ahoj, a pak prostě mlčela. Mlčky jsme se procházeli spolu parkem, probořily se ledy a my spolu začali mluvit. Řekla mi, že to před rokem udělat musela, protože se celé roky starala o mámu a tvrdě makala. Bála se, že ztratila sebe samou. Už se nechtěla o nikoho starat, bála se závazků a potřebovala svobodu, odpočinout si. Pak se prý chtěla vrátit…

Rozhodl jsem se to nevzdat a zjistit pravdu

Vrátila se po třech měsících, pronajala si byt na téhle ulici, koupila pozemek a ve vedlejší obci u lesa začala stavět dům. O žádném muži se ani nezmínila. Prý učí na místní univerzitě, ale teď je na mateřské. A co dítě, ptal jsem se a nenápadně nahlížel do kočárku, podle všeho mu muselo být už pár měsíců. Sice se v tom nevyznám, ale nevypadalo, že se právě narodilo. Nikdy jsme se, od té doby co je zpět, nepotkali, a i tohle setkání bylo vlastně docela „náhoda”, kdybych neměl pracovní schůzku v téhle ulici, nikdy bych se sem nevypravil.

Nedalo mi to. Na rovinu jsem se zeptal, jestli je to dítě moje. Ale ona mi neodpověděla, vymlouvala se a najednou spěchala pryč. Utekla mi a přísahal bych, že s pláčem. Chvíli jsem za ní volal, pak v parku postával jako blbec, nakonec jsem zavolal kamarádovi a šel s ním na pivo, abych to celé rozdýchal.

O svou dceru se připravit nenechám!

Ivoš mi řekl, abych to nevzdával a žádal testy otcovství, že třeba měla své důvody, proč mi tehdy o dítěti neřekla, nebo o tom nevěděla. Taky ho napadlo, že možná chtěla jít na potrat, protože se už nechtěla o nikoho starat a chtěla mít klid a budovat si kariéru. Ale že si to třeba nakonec rozmyslela a neměla už odvahu se mi ozvat, když dobře věděla, jak mě tím rozchodem ranila. Tohle setkání i podpora kamaráda mě hodně nakoply a rozhodl jsem se, že budu o Simonu znovu usilovat. Nevzdám to! Jsem si jistý tím, že ta holčička je moje. Simona mi má hodně co vysvětlovat a já si ji najdu. Vím, jak se jmenuje, přibližně kde bydlí, a kde učí. Najdu si ji! A zjistím pravdu… Je čas, abych ze sklepa vytáhl ten prstýnek… a i kdyby mě nechtěla a někoho už má, tak o svou dceru se připravit nenechám!

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na přání změněná.