Pavla s Janou byly odjakživa nezapomenutelná dvojka. Znaly se už od základní školy. Společně si prošly obdobím dospívání i prvními láskami. Vždycky jedna druhou respektovala a navzájem si nepřebíraly kluky. To bylo takové pravidlo. Jana byla o rok starší a také se dříve vdala. Honza byl její osudová láska, jejich společný kamarád. Všichni tři měli za sebou výlety po horách, bujaré večírky na horských chatách, bezhlavé jízdy na snowboardech i dobrodružnou cestu po Rumunsku. Pavla zůstala svobodná a nedávno se rozešla se svým přítelem Jarkem. Od té doby se začala Jana chovat divně.
Moje kamarádka se mi začala vyhýbat
Vůbec netuším, co se stalo. Poslední tři měsíce se ke mně Jana chová opravdu divně. Řekla bych i chladně. Byly jsme zvyklé se aspoň jednou týdně scházet na kávu či víno, kromě toho jsme se potkávaly každou středu na cvičení. Ještě jsme si plánovaly společný výlet na chatu s holkama z Brna u příležitosti narozenin jedné z nich. Jana ale krátce po mém rozchodu s Jarkem přestala mít na mě čas. Začala se mi vyloženě vyhýbat a vytáčet se.
„Nezlob se, v sobotu večer to padá. Musím být taky někdy s Honzou, když pořád pracuje. Chceme si udělat večer jen pro sebe.” Anebo: „Jé, promiň. Úplně jsem ti zapomněla říct, že dneska na cvičení nejedu. Nechoď k nám, nemusíš mě vyzvedávat, nejsme doma.” Případně: „Pavli, to kafe si dáme u tebe, Honza chce mít doma klid, je nějaký nachlazený a říkal, že není na nikoho zvědavý.” A tak to bylo pořád.
Měla jsem pocit, že si nepřeje, abych se setkávala s jejím Honzou. Jakoukoliv společnou akci zrušila s podivnou výmluvou. A nechtěla vidět ani mě, setkávaly jsme se mnohem méně častěji a bylo mezi námi znát napětí.
Žárlivá tchyně nám ničí vztah. Jak si vysloužit její respekt?
Napřed jsem si myslela, že mi zazlívá rozchod s mým přítelem
Původně jsem si myslela, že mě Jana viní z rozchodu s Jarkem a udeřila jsem na ni, ať mi vysvětlí, co jí teda vadí. Odpověděla neurčitě. O Jarkovi mluvit nechtěla a říkala, že tomu rozumí. Neměli jsme moc společného a Jana vlastně moc nechápala, proč s ním, dle jejích slov, ztrácím čas. Byl to bohém, nechtěl děti, rád se napil a do naší party vůbec nezapadl.
Jarek v tom tedy nebude. Dumala jsem nad tím dál. Zeptala jsem se jí, jestli není těhotná nebo nějak nemocná. Opět vedle. Samá voda. Pak jsem ji neviděla asi dva týdny, což bylo v našem případě dost nezvyklé. A protože jsem byla už více než tři měsíce sama a svůj veškerý čas trávila prací pro jednu reklamní agenturu, vyrazila jsem si večer do baru. Jaká však náhoda! Narazila jsem na Honzu, který tam popíjel se svým kamarádem Jirkou z vysoké školy.
Konečně mi všechno došlo
„Nazdar Pájo!” volal na mě už z dálky. Bylo vidět, že mě rád vidí. A hned začal něco o tom, že se u nich ani neukážu. A proč ruším společné akce, a že mě asi sebral rozchod s Jarkem. Nestačila jsem se divit, co zajímavého jsem se dozvěděla! A najednou mi všechno došlo! Jana začala žárlit a bála se, abychom se s Honzou spolu nedali dohromady, když jsem teď sama. Co ji k tomu ale vedlo?! Naše dohoda z mládí platila stále, tohle si kamarádky přece nedělají. A nikdy jsem ani nezaznamenala, že by Jana byla typ žárlivé fúrie. Na to ji znám přece jen už moc dlouho. A že bych se Honzovi líbila? Tak na tohle jsem asi moc slepá, anebo je to úplná hloupost.
Honza nevěřícně kroutil hlavou. Společně jsme to probrali. Uznal, že se poslední dobou Janě málo věnuje. Buď je v práci, nebo na akcích s kamarády. Přišla mu neustále protivná. A na její řeči o případném dítěti ani nereagoval, protože ji nechtěl zranit tím, že se na dítě ještě necítí. Napadlo nás, že si Jana nejspíše myslí, že spolu něco máme. A i když to moc k smíchu nebylo, společně jsme se tomu zasmáli. Teď ale ještě najít řešení, aby Jana pochopila, že může být v klidu. Oba jsme si přáli, aby se naše Jana zase začala chovat normálně.
Kamarádka nás načapala
Řešení celé situace nám brzy zaklepalo na rameno. Oba jsme se náhle koukali do naštvané Janiny tváře, která mezitím do baru dorazila s kamarádkou. Tentokrát už ale bouchla jako papiňák a nebrala si servítky. Otevřeně mi vynadala za to, že jí balím manžela a nazvala mě děvkou. To už byl vrchol a obávala jsem se, že našemu dlouholetému přátelství odzvonilo. Honza se naštval a Janě řekl, že by se měla zavčas vzpamatovat nebo fakt od ní odejde.
Jana mlčí další tři týdny. Od té doby jsme se neviděly, přestala mě kontaktovat, přestala chodit na cvičení a když jsem jí volala, tak mi to položila. Opravdu hodně mě to mrzí, protože se vůbec nic nestalo. Nechci přijít o tak důležitého člověka, jakým pro mě Jana byla, a vlastně stále je. Nevím, co se s ní děje a proč mě podezřívala z něčeho pro mě tak absurdního. A protože nechci přilévat olej do ohně, vyhýbám se i Honzovi…
Co by měla Pavla udělat?
A: Vůbec nic, taková kamarádka za to nestojí. Kdyby Pavle důvěřovala, nikdy by si takovou hloupost nevymyslela, anebo by aspoň dala Pavle šanci to vysvětlit a o všem si rozumně promluvit.
B: Koupit kytku a zvonit u Jany tak dlouho, dokud by neotevřela. Nevzdat to a všechno vysvětlit. Aspoň by měla pocit, že pro to udělala všechno a že to zkusila.
C: Dostat se k Janě přes Honzu. Promluvit si s Honzou a společně se poradit, co udělat. Pavla neví, zda Jana s Honzou ještě spolu vůbec jsou a jak se Jana chová doma. To se týká všech tří, nejen Jany a Pavly.
D: Opravdu si začít s Honzou. Možná se ti dva k sobě hodí daleko více a žárlivá Jana aspoň bude mít k žárlivosti konečně důvod!
Poznámka redakce: jméno čtenářky i jména uvedená v příběhu byla na přání změněná.