Nesoulad v sexuálních potřebách manželů může zapříčinit i rozvod. Své o tom ví Petr. Celý život byl sexuálně aktivní a zplodil s manželkou tři děti. Jeho žena ho ale v sexu předčí a Petr i jeho kamarádi se domnívají, že je nymfomanka. Dříve se Petr až tak neobával, že Simoně nebude stačit. Poslední dobou se ale cítí unavený a uvědomuje si, že stárne. Zatímco je jeho žena stále při chuti a vyžaduje sex denně, Petr z toho začíná mít docela obavy…
Sotva jsme se poznali, chtěla jít do postele
Simona byla vždycky divoká. Už když jsme se seznámili, hned chtěla jít do postele. Docela jsem se bál, že nejsem její jediný, ale časem mě přesvědčila, že se do mě opravdu zamilovala a preferuje mě před ostatními muži. O jejím sexuálním apetitu se vědělo široko daleko. Ona však byla velmi inteligentní, studovaná, dáma s grácií a pořád mi opakovala, že to, že má své sexuální potřeby, ještě neznamená, že je promiskuitní. A dokázala mi, že je věrná. Vzali jsme se, postupně se nám narodily tři děti. Myslím, že jsme šťastní, protože ona je nejen dobrá v posteli a skvělá ve své profesi, ale ona je dokonce i dobrá máma. Vždy se jako matka chovala zodpovědně a vzorně.
„Středa, je ho tam třeba!“ Jak zvládnout rozdílné sexuální potřeby ve vztahu
Přesto byl vždycky čas na to, abychom si spolu užívali sexuální radovánky do sytosti. Protože mezi námi od začátku byla velká sexuální přitažlivost a já mám taky svoje potřeby, nikdy mě nemusela prosit ani nutit do sexu. Milovali jsme se klidně i denně, nebo několikrát denně. Když přišly děti, tak už méně často, ale pořád to byl vysoký nadprůměr oproti jiným párům, to oba víme od svých kamarádů a známých. Ona nikdy ani nechtěla dodržovat šestinedělí, jakmile mohla, vlítli jsme na to. To samé v průběhu těhotenství, rodit začala v devátém měsíci po svém posledním orgasmu. A ani v průběhu kojení mě neodbývala a nijak se neupejpala.
Nenechá si ujít žádnou příležitost
Simona prostě sex miluje a nenechá si ujít žádnou příležitost. Věřím, že mě pořád miluje i po patnácti letech manželství. A věřím i tomu, že mi byla vždycky věrná. Myslím si, že nejsem naivní blázen, vždycky jsem dobře věděl, kde moje žena je, zajímal jsem se o to, jak tráví čas a většinou jsme ho trávili spolu nebo s našimi dětmi. Naší nejmladší dceři je osm let, Simona je o něco mladší než já a v přechodu ještě není, poslední dítě porodila před čtyřicítkou.
Zatím je stále velmi sexuálně aktivní a já v podstatě taky, i když jsem už měl nějaké výkyvy. Na žádnou jinou ženu bych ani nepomyslel. Navíc ona se o sebe stará, vypadá skvěle, každý chlap mi ji závidí a v posteli vymyslí pokaždé něco nového a snaží se o to, abych byl i já spokojený. Vlastně bych si ani neměl na co stěžovat.
Poslední dobou mi nezbývá síla na její choutky
Poslední dobou je zase více žádoucí a chtěla po mně sex i dvakrát denně, anebo abych jí to alespoň udělal. Já už ale cítím, že bych potřeboval více klidu. Snažím se hodně věnovat synovi a měl jsem teď i nějaké starosti v práci, kolikrát jsem rád, když večer můžu v klidu usnout u televize. Ale ona očekává něco zcela jiného. Jakmile děti usnou, anebo nejsou doma, vždy si na mě sedne nebo začne jinak dorážet. Pořád ji chci, o tom žádná, ale někdy už mi nezbývá síla, anebo mi to naše milování už nepřijde tak vzácné, spontánní a krásné, ale vyloženě vynucené. Cítím, že tohle není něco, co bych chtěl. A upřímně řečeno, někdy mám už toho plné zuby.
Loni jsem jí na Vánoce koupil vibrátor a spoustu dalších hraček, aby se i zabavila sama, ale to jsem si na sebe vyloženě upletl bič. Sama prý ne. Ona tohle všechno chce dělat se mnou. Stále se snažím. Kdyby to bylo třeba jednou, dvakrát týdně, možná i třikrát bych si to užil. Ale ona to chce pořád a opakovaně. Jednou jí to nestačí. Prosouložila by celé hodiny. To jsme dělali, a rádi, ale když jsme byli mladší.
Manželky kamarádů „bolí hlava”, ji nikdy
Děti ještě nemáme z domu, dvě už jsou v pubertě a nedovedu si představit ten trapas, kdyby nás přistihly. Navíc jsem ji několikrát musel krotit, protože jsem se bál, aby ji dcera, která spala vedle v pokoji, neslyšela. Zkoušel jsem s ní o tom všem mluvit a ona to chápe, ale nemůže si prostě pomoct. A když to nemá, je pak opravdu hodně protivná. Když si to musí dělat sama, vyčítá mi to a je na mě velice nepříjemná.
Radil jsem se s kamarády, respektive jen se dvěma nejlepšími, o kterých vím, že jim to můžu říct. Ale bohužel mi nijak neporadili. Jejich ženy pořád „bolí hlava” a jednoznačně se shodli na tom, že by si to se mnou hned vyměnili. Taková rada nad zlato! Svoji ženu bych ale samozřejmě nikomu nedal, a ani nepůjčil! A tak to všechno tiše trpím a čekám až přijde záchrana. Možná její přechod. Ale co když ani tohle nepomůže? Je tady nějaký muž, který zažívá to samé? Co by mi poradil? Vydržet?
Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na požádání změněná.
