Petra (30): Můj manžel je gay. Přesto mě neopustí

Petra patří k těm ženám, které mají doma poněkud zženštilé muže. Pokud jsou energie mezi manželi vyrovnané a všechno funguje, není to žádný problém. Petra ale nedávno zjistila, že manželova zženštilost má poněkud zásadní kořeny v tom, že manžel si je vědom své odlišné sexuální orientace. Bude rozvod? Uvažovala o něm. Manžel Pavel ale tvrdí, že ji miluje a nikdy ji neopustí. Může takové manželství založené na přátelství a vzájemném respektu fungovat?

Byl jiný než ostatní kluci, kteří mi lezli na nervy

Můj příběh není jen můj. Jsem si vědoma toho, že se týká více žen. Všichni víme, že se přitahují protiklady. Nezřídka se stává, že si sebevědomá, silná žena s převahou mužské energie vybere svůj protiklad, tedy jemnějšího a citlivějšího muže s ženskou energií, který je empatický, umí naslouchat a rád si povídá. Muže, ze kterého není zrovna cítit testosteron na sto honů. Takového kluka jsem poznala už na střední škole. Byl jiný než ostatní a tím mě zaujal. Ostatní kluci mi lezli na nervy, protože jejich jediným cílem bylo dostat holku do postele. Vedli silácké řeči, navzájem se předháněli v tom, kdo je lepší a co kdo umí, prali se a pošťuchovali, byli sprostí a chovali se jako frajeři. To mě odpuzovalo.

Pavel byl jemný, citlivý a přemýšlivý kluk. Hrál na kytaru a psal písňové texty. Byl spíše ostýchavý, ale jeho umělecká duše se nebála projevit. Účastnil se recitačních soutěží a věděl, že chce studovat hudbu. Tak se také stalo. Protože jsme navíc byli sousedi a naši rodiče se kamarádili, začali jsme se přáteli i my dva. Měli jsme se opravdu rádi a rozuměli jsme si. Když měl Pavel nějaké problémy, uměla jsem se ho zastat. Když se mu kluci posmívali, bojovala jsem za něho. Brali nás jako pár a všichni si mysleli, že spolu chodíme.

Ale nebylo tomu tak. Pavel se stále k ničemu neměl. Ani pusu mi nedal. A tak jsem se toho chopila sama. Zprvu byl rozpačitý, ale pak se mu to zalíbilo. Později mi ale přiznal, že dělal všechno tak, jak se očekávalo, protože věřil, že to tak má být.

Je AIDS stále strašák moderní doby a jak žít s virem HIV?

Vzali jsme se a narodila se nám dcera

Pak jsme se pár let neviděli, vystudovali vysokou. Nakonec jsme se setkali na jednom vánočním večírku v rodném městě, celou noc si povídali a začali se scházet. Pavel mi po pár týdnech vyznal city, nabízelo se, že spolu začneme žít a nakonec jsme se i vzali. Narodila se nám krásná a zdravá holčička Pája po tatínkovi. Vždycky jsme byli jako dva nerozluční přátele, s maximálním respektem a porozuměním. Nikdy jsme se nehádali, vše je mezi námi tak laskavé a poklidné. Vášeň to není a nikdy nebyla. Spíše harmonie, sounáležitost, přátelství, partnerství.

Milování je hezké, ale nevyzdvihlo mě do výšin jako jsem třeba zažila s jiným klukem. Pavla ale miluji. Je mezi námi silné pouto už od dětství a dospívání, vážím si ho jako člověka a obdivuji ho. Je ale pravda, že ty ostré lokty mám já a také plně šéfuji naší domácnosti.

Dneska má Pavel svoji kapelu a začali již i veřejně vystupovat, v čemž má moji naprostou podporu.

Něžnosti omezil na minimum až ustaly úplně

Za poslední rok se ale udála dost zásadní věc. Pavel začal ze zkoušek s kapelou chodit domů později, choval se divně, odtažitě. Byl smutný a něžnosti omezil na minimum až ustaly úplně. Ptala jsem se, co se děje. Zprvu mi to nedokázal říct, ale pak sebral odvahu a otevřel se mi. My jsme nikdy před sebou neměli žádné tajemství. Bála jsem se, že má milenku, ale bylo to horší. Zamiloval se, ovšem do muže. Do nového klávesáka z kapely. Mladého kluka. Když mi o tom všem povídal, tak plakal. A mně se tak jen potvrdilo to, co už jsem dávno tušila…

Můj manžel je gay. On sám si to nechce nebo neumí přiznat. Tvrdí mi, že je asi bisexuál. Že mě miluje a nechce mě opustit, ale že tohle je pro něj moc silné. Víte, já nemám pocit, jako by se mi zbortil celý svět. Já to kdesi v hloubi duše dávno věděla. A náš vztah je tak milující, respektující a láskyplný, že máme pro sebe maximální respekt a pochopení. Necítím se sobecky ublížená a zraněná, i když mě to mrzí. Ale chápu manželovu bolest a vím, že tím, že to konečně přiznal a řekl nahlas, budeme oba o dost šťastnější. On je pro mě více kamarád, bratr nebo syn, než muž v pravém slova smyslu. Ale také ho nechci opustit. Jsme spolu už vlastně s jednou malou přestávkou patnáct let…

Řekla jsem mu, že zůstaneme spolu jako rodina a přátele, ale že mi nevadí, když se bude stýkat se svým přítelem. Samozřejmostí ale je, že spolu nebudeme spát a já si třeba časem také někoho najdu. Uvidíme, co bude dál, to ukáže čas. On se dušoval, že mě nikdy neopustí a že to je třeba s tím klukem jen úlet, ale já věděla své. Je docela možné, že i kdyby se časem rozešli, najde si dalšího.

Švédská trojka v posteli x trojka v životě. Proč to v životě většinou nefunguje?

Prý to nebylo poprvé…

Nejvíce mě ale zranilo to, že přiznal, že to není jeho první zkušenost a že v době, kdy byl na vysoké a nebyli jsme spolu, tak měl jednoho ženatého milence. Šlo jen o sex, nemiloval ho, ale toho Kubu z kapely prý miluje, zamiloval se. Štvalo mě, že mi to neřekl dříve, že to o sobě celou dobu věděl a přesto si mě vzal. Tohle byla pro mě největší zrada.

Všechno mi to najednou dává smysl a cítím úlevu, že je pravda venku. Ale tam kdesi uvnitř v hloubi duše jsem plná obav z budoucnosti a sama nevím, co bude dál. Uplynul nějaký čas a náš vztah je stále pěkný, Pavel je pozorný a milý, vzorný otec a manžel, ale… večery a noci tráví s někým jiným. Jsem stále sama, zatím jsem si nikoho nenašla, ale čím dál tím více mi to tak nevyhovuje. Pavel by se chtěl asi vyoutovat a nechce už svůj vášnivý vztah s Kubou tajit…Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby se Pavel odstěhoval a kdybychom si každý žili svůj život…

Nejšílenější představa je ta, jak to jednou řekneme dceři, která je teď ještě malá…

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na požádání změněná.