Manželé si jsou v České republice ve svých právech a povinnostech rovni, ale co to vlastně pro nás v praxi znamená?
Etické hledisko
Nový občanský zákoník nám ukládá si být navzájem povinni úctou a: „…žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.“ § 687 zákona č. 89/2012 Sb.
Tento paragraf nám prakticky popisuje, co by pro nás mělo z uzavření manželství vyplývat, těžko se však budeme u soudu domáhat jeho dodržování. Jde o jakési etické hledisko, definici obsahu manželství. U rozvodu nám takto definované manželské povinnosti pomohou při prokazování rozvratu manželství a odůvodňování, kdo a jak rozpad manželství způsobil.
Praktické povinnosti
Často se setkávám s manželskými páry, které si vedou oddělené účty. Každý hospodaří „se svými penězi“ a přispívá na společné náklady. Tato dohoda mezi manželi ale nemá žádnou oporu v zákoně. S uzavřením sňatku je nerozlučně spjat i vznik společného jmění manželů. Omezit rozsah společného jmění manželů lze pouze písemnou a notářsky ověřenou smlouvou nebo soudně.
Manželé si musí vzájemně sdělit údaje o svých příjmech a stavu svého jmění. Manžel i manželka přispívají na rodinné potřeby každý podle svých schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla srovnatelná.
Nový občanský zákoník výslovně stanovuje, že finanční příjem má pro rodinné potřeby stejný význam jako osobní péče o rodinu. Takže v žádném případě nelze souhlasit s tvrzením typu: „Já vydělávám, já pojedu na dovolenou. Ty ne, protože ty si celý rok jen hraješ s dětmi.“ Právo na rovnováhu v příjmech a výdajích obou manželů je soudně vymahatelné.
Dokonce i pokud se od vás manžel odstěhuje, je povinen dál přispívat na vaši společnou domácnost, kde žijí společné děti, pomáhat vám a podporovat vás.
Rozhodování
V moderní společnosti se to zdá být přirozené, ale je dobré vědět, že i společné a rovné rozhodování o rodinných záležitostech má oporu v zákoně. Máte právo na to, aby s vámi manžel probral své pracovní a studijní plány, při volbě těchto a podobných činností bral ohled na zájem rodiny. Na místě, kde budete bydlet, a způsobu života, který povedete, se musíte shodnout, jinak můžete požádat o rozhodnutí soud.
O běžných záležitostech můžete rozhodovat každý zvlášť a zavázáni budete společně a nerozdílně, tedy oba. Váš souhlas manžel potřebuje jen k rozhodnutím (třeba k půjčce), která se vymykají běžným potřebám a možnostem rodiny. Toto bude posuzováno vždy individuálně případ od případu.
Můžete požádat soud, aby určil, že manželovo jednání vůči třetím osobám netýkající se běžných rodinných záležitostí nebude mít pro vás právní důsledky. Vždy ale bude dost komplikované dokazovat, zda o tomto omezení třetí osoba věděla a co běžné je a co není.
V rozhodování o běžných záležitostech se také můžete vzájemně zastupovat, pokud žijete ve společné domácnosti.
Jinak je to u nakládání s věcmi, které patří do obvyklého vybavení domácnosti. K tomu, aby manžel vzal doma ze stolku televizi a šel ji prodat, potřebuje váš souhlas. Nepotřebuje ho jen u věcí, které mají zanedbatelnou hodnotu.
Vyživovací povinnost
Jak už vyplývá z výše řečeného, manželé mají mít stejnou kulturní a hmotnou úroveň. Pro vyživovací povinnost mezi manželi není podstatné, zda spolu žijí nebo ne, jejich životní úroveň musí být v zásadě shodná.
2 fotky 
