Zaměstnání je jako vzduch, potřebujete jej, abyste mohly žít. Tedy, neplatí to pro každého, ale pro toho, kdo živí rodinu, chce se sem tam někam podívat za exotikou či prostě vyrazit na kávu s kamarádkou do cukrárny, pracovat musí. Ne však každému se vždy chce. Někdo je zkrátka lenošný, druhého trápí deprese v práci.
První otázka, kterou si musíte položit a popravdě na ni odpovědět, je důvod vaší nechuti.
- Nechce se mi chodit do práce – proč? Co je přesně mým problémem? Nebaví mě práce v kanceláři? Dělala bych raději rukama? Pomáhala ostatním v nouzi? Narodila jsem se, abych snad pracovala?
Nechci jít do práce, ale přesto bych ráda ty koláče
Chcete si najít prince na bílém koni nebo se nechat vydržovat rodinou? Není až tak těžké být krásnou dívkou ve dvaceti letech, ani ve třiceti a mnohé čtyřicátnice jsou krásnější než kdejaké dvacítky. Jenomže co pak? Zub času se začne jednoho dne zarývat do těla každé z nás. Začne to na obličeji a vlasech, po třicítce se metabolismus začne výrazně zpomalovat, za patnáct let můžete přijít o menstruaci a ocitnete se na přechodu. Už ne tak hezká a třeba i s kily navíc.
Otázka zní, zda po něm půjdete samy, nebo s někým. Zda se tam k tomu přechodu vůbec s tím bohatým partnerem dostanete, nebo jej omrzíte ještě dříve, než se na ten přechod vůbec uvidíte. A co pak? Co když se dříve bohatý partner stane chudobným? I to se stává a ne málo. Spoléhat na to, že najdete dalšího takového, je dosti neuvážené. A co když mu bude jednoho dne vadit, že jeho přítelkyně nechce pracovat?
Jeden jediný člověk na světe, o kterého se můžete s důvěrou vždy opřít, není nikdo jiný, než vlastní já, tedy vy sama. Je potřeba se tedy sebrat a důvod vlastní nechuti k práci vyřešit sama se sebou. Každý člověk totiž může svou práci milovat.
Co dělat když se mi nechce do práce?
Pravděpodobně své zaměstnání nesnášíte. A to je velký problém. V prvé řadě si musíte uvědomit, že do té práce musíte chodit každý den, což v případě, že něco na ní nenávidíte, zadělává na slušný podnět k depresi.
Mám odejít z práce?
Pokud není zbytí, tak ano. Ale pokud je důvodem vašeho nechutenství zkrátka někdo v práci, kdo vám nesedí, nezvažujte hned jako první řešení útěk. Lidé, kteří vám budou práci něčím znechucovat, se mohou vyskytnout úplně všude. Bylo by až s podivem, kdyby vám každý v zaměstnání vyhovoval, to zkrátka nejde. I zde se nabízí otázky:
- Mohu udělat něco, abych se v práci cítila lépe?
- Mohu požádat o přeložení na jinou pozici či směnu?
Ono není zrovna vždy jednoduché nové a vašim schopnostem odpovídající zaměstnání najít. Když už najdete pracovní pozici, která by vás snad i bavila vykonávat, vše může ztroskotat na zdlouhavém a drahém dojíždění, v zimním čase budete za tmy do práce jezdit a za tmy se vracet, v tom letním čase si toho sluníčka zase moc neužijete.
Nikdy neříkej nikdy
„Tak je to nakonec tak! Odcházím! A už se nikdy nevrátím.“ Ne, ne, toto nikdy neříkejte. Nikdy nevíte, co vám vítr osudu do cesty zavane. Navíc to nikoho ani moc nezajímá, spíše přilejete oleje do ohně, buďte raději diplomatky.
Nechte si své pocity pro sebe
A rozhodně nikomu neříkejte, že své zaměstnání nenávidíte. Ani to nikam do diskuzí na sociálních sítích či na fórech nepište. Lidé, kteří po internetovém světě chodí, nejsou jenom ti, kteří stejně tak jako vy, svou práci ze srdce nenávidí. Náhoda je prostě „blbec“ a může se stát, že to zahlédne někdo z vašich nadřízených, nebo kolegů, kteří si tuto informaci nemusí vždy nechat pro sebe. Nechcete přeci přijít o práci, dokud nemáte vyhlédnutou novou, viďte?
Připravte se na hledání
Rozhodně neodcházejte z práce, pokud nemáte již něco domluveného. Většina z nás si to pochopitelně ani dovolit nemůže. Jestliže odejdete z vlastní vůle a nejste vyhozeni, je to holé šílenství. Jen si to představte. Jste bez práce a hledáte nové zaměstnání. Jste přirozeně ve stresu. Nedaří se vám najít lepší zaměstnání. Proto se na čas spokojíte s něčím horším s tím, že si budete hledat něco dál. Jenomže, řeší to něco? Stejně budete v novém zaměstnání nespokojeny a jste tam, kde jste byly. Anebo hůř, jste někde, kde to vůbec neznáte a ještě k tomu se vám tam nelíbí.
Místo toho si udělejte čas na aktualizaci vašeho životopisu, zkuste se poradit, jestli by se nedal tak trošku vylepšit váš motivační dopis, aktualizujte svůj životopis a vyzkoušejte LinkedIn, třeba vaše schopnosti a znalosti personalisty velkých firem zaujmou natolik, že vás kontaktují. Navazujte spojení a aktivně hledejte.
Když už hledáte novou práci
Buďte diskrétní a nesvěřujte se svým záměrem opustit zaměstnání každému na potkání. Spíše nikomu. Není dobré, když se to šéf dozví. Konec konců od svého záměru opustit zaměstnání nakonec můžete upustit a rázem byste už tolik důvěryhodné nebyly. Jakmile bude všechno v novém zaměstnání dohodnuto, nezbude vám nic jiného, než vyjít s pravdou ven, ale do té doby? Do té chvíle je to prostě tajemství.
Nenadávejte na své zaměstnání
Patrně vás ani potenciální zaměstnavatel, u kterého se o novou pozici ucházíte, litovat nebude. Firmu, kde pracujete, byste rozhodně pomlouvat neměly. Jednak opět může zaúřadovat ta zatracená náhoda a personalista se může dobře znát s někým z vaší firmy, a také je to totéž jako u vztahů. Co byste si řekla o muži, který přijde na první schůzku a nenechá na své bývalé partnerce nit suchou? Pomlouvaly byste ji s ním? Asi ne, viďte. To je zkrátka minulost a člověk musí být schopen se přes ni přenést a dívat se spíše do budoucna. Takový nový zaměstnavatel si může myslet, že stejně budete hovořit i o něm, což není dobré a je to vlastně totéž, co vás napadne u toho nového potenciálního partnera – „a co když bude takto hnusně mluvit pak i o mně?“
Hurá! Odcházím!
Gratuluji, je to skvělá zpráva! Zvlášť, když vás práce nenaplňovala. Máte důvod se radovat a veselit, rozhodně ale nemáte důvod po někom šlapat, přetrhávat kontakty a odkrývat své nesympatie. Když jste to neudělaly doteď, tak proč teď? Kvůli tomu pocitu? Kolikrát se to může nakonec vymstít. Nemusíte mít totiž ještě vyhráno. Společnosti se často pídí po referencích a není neobvyklé, že do vašeho, brzy již bývalého, zaměstnání zavolají. Co jim řeknou vaši spolupracovníci, když budou vědět, jak jste se tuhle nedávno zachovala?
Buďte dámou za každých okolností
Máte vyhráno, odcházíte a snad za lepším. Chmury necháte v šuplících svého teď již brzy bývalého zaměstnání. Pravděpodobně však budete muset někoho namísto sebe zaškolit. A to by vám rozhodně nemělo dělat sebemenší problém. Pomozte dotyčnému se vším, raďte mu a snažte se mu všechno předat. Proč? Proč to dělat, když odcházím? Právě proto, že odcházíte. Vy už tam potom nebudete. Ten člověk se nebude mít koho zeptat, ale bude mít na koho „nakydat“ – ona mi to nepředala, ona mi o tom neřekla, to ona, ona, ona… Pokud se k tomuto člověku budete chovat vstřícně, neříkám, že jej od házení viny na vás odradíte, ale bude se mu to rozhodně příčit více. Navíc okolí uvidí, že jste se mu věnovala celou svou osobou a vy budete mít nakonec dobrý pocit, že jste udělala maximum. A mimochodem, vy se těšíte teď už do nového zaměstnání, vám je nyní hej.
Ohodnoťte tento článek:
Diskutovat
