Monika rozčileně vypráví o příkořích, která zažívá ve vztahu s Ivanem, partnerem, s nímž posledního půl roku žije. Ivana poznala ještě jako ženatého, byl právě v rozvodovém řízení, Monika nebyla přičinou rozpadu jeho manželství. Nejprve spolu chodili, před půl rokem se pak sestěhovali do Ivanova bytu.
Ze začátku se vztah vyvíjel velmi dobře, Monika pomáhala Ivanovi překonat rozvodové a porozvodové období, byla „vrbou“, které se Ivan svěřoval s tím, co všechno mu bývalá manželka provádí, jak proti němu poštvává jejich pětiletého syna, jak je to pro něj těžké. V té době synka Ivan vídal o víkendech, a protože vztah s Monikou byl teprve v začátcích a rozvod v plném běhu, Monika malého Ivánka znala jen z fotografií.
Dnes však je pro Moniku nejtěžší zvládnout právě fakt, že Ivan je otcem a ona sama je zatím bezdětná. Ivan se přirozeně má zájem s Ivánkem stýkat, takže využívá každé příležitosti vidět se s ním, někdy i nad rámec stanovené doby 1x za 14 dní víkend, 2 týdny o prázdninách a vždy několik dní o svátcích, jako jsou třeba Vánoce.
Monika zjistila, že není v partnerově životě ta jediná a zároveň malý Ivánek není tím andílkem, za kterého ho považovala. Naopak pro něj je Monika vetřelcem a dává jí to hodně najevo. V jeho pětileté hlavičce se usídlila myšlenka, že Monika může za to, že už tatínek není s maminkou a že se on a maminka museli odstěhovat z bytu, kde dříve bydleli. V jeho pokojíčku teď bydlí Monika!
Ivánek se zlobí a dává to Monice najevo, jak může – jeho maminka je hezčí než Monika, jeho maminka ví všechno nejlépe, co Monika vymyslí, že by mohli dělat, je skoro vždycky špatně, protože maminka by to dělala jinak, dokonce jí řekl, že ji nemá rád a když jednou trvala na tom, že před jídlem si musí umýt ruce, začal se s ní prát, vztekat a praštil ji lopatičkou, až měla velkou modřinu. Navíc, protože partner má o synka zájem, velmi ubylo času, kdy oni dva mohou být jen spolu, Ivánek má vždycky přednost.
Monika na dálku nesnáší bývalou Ivanovu ženu, když si ale uvědomila, že začala žárlit na pětileté dítě, došlo jí, že něco musí začít dělat především sama se sebou… Když jsme si s Monikou povídaly, záhy přišla na to, že si vlastně není jistá svou rolí v Ivanově životě a že to s malým Ivánkem tak úplně nesouvisí. Uvědomila si, že si je nejistá, protože nemá ještě zkušenost s vlastními dětmi a považuje to ve vztahu k Ivanovi za jistý hendikep, nedostatek, který má ve srovnání s jeho bývalou ženou, jež má přes Ivánka na Ivana stále „páky“, že zkrátka bojuje především s ní a s vlastními pochybnostmi.
Jak se Monika s problémem vypořádala?
Monika by také jednou chtěla být matkou, jenže Ivan už párkrát řekl, že teď po rozvodu si chce zase trochu užít, takže mu o tom ani neříkala, je jí to ale líto. A pokud jde o Ivánka, tak Moniku napadlo, že se nebude tolik snažit a bude se držet víc v pozadí, zkrátka že nebude tlačit na pilu a nechá více prostoru Ivanovi. Napadlo ji, že vychovávat Ivánka by měl především Ivan a ona že bude spíše hodnou kamarádkou, která ráda pomůže, ale rozhodování o tom, co o víkendu s Ivánkem i jeho výchovu nechá na Ivanovi.
Také si řekla, že některé víkendy může strávit po svém, že si může najít vlastní program, který ji bude bavit a nechá Ivana s Ivánkem o samotě. Monika se rozhodla, že pokud se má na někoho zlobit nebo řešit pocit ublížení, tak to určitě není Ivánek, ale že si musí udělat pořádek sama v sobě a také si vyjasnit perspektivu vztahu s Ivanem. Rozhodla se proto, že dá všem ještě čas – sobě, Ivanovi i Ivánkovi. Z pohledu zvenčí se toho příliš mnoho nezměnilo, změna však nastala v prožívání situací, které dříve Moniku vždy spolehlivě rozhodily – Monika se přestala vkládat do výchovy Ivánka a byla spíše jen k dispozici, občas strávila víkend samostatně a všimla si, jak rád se Ivan vrací domů, aby jí mohl vprávět, jak strávil volné dny on s Ivánkem. Postupně se také proměnil Moničin vztah k Ivánkovi – začala si všímat, jak je šikovný a jak ji stále více respektuje, i když hranice toho, co si může dovolit, samozřejmě zkoušel, stejně jako všechny děti, nadále.
V tuto chvíli příběh Moniky, Ivana a Ivánka opustíme s dovětkem, že vždy stojí za to udělat si pořádek nejprve u sebe samých a také vyjasnit vztahy mezi dospělými – právě tam totiž často můžeme najít klíč k tomu, co si přejeme, aby se změnilo i ve vztazích k dětem.
