Příčiny anorexie. Proč stále postihuje mladé dívky a ženy?

Anorexie není snaha zhubnout po Vánocích. Je to diagnóza na delší časové období a někdy i na celý život. Postihuje zejména dívky a mladé ženy, jejichž snaha o to být štíhlá a atraktivní se zvrhne v destruktivní kolotoč ničení vlastního těla, a vlastně i celé rodiny včetně těch, kterým na nich záleží.

Příčiny anorexie u dívek spočívají v nepřijetí

Jak snadno se může zvrhnout posedlost krásou na vlastní kůži zažil nejeden rodič, který byl svědkem toho, jak se jeho dítě ničí, a následně i lže a podvádí všechny členy rodiny. Představa, že by měla sníst celou snídani, je u dívky trpící anorexií natolik děsivá, že ji raději tajně vyhodí cestou do školy do popelnice a s úsměvem rodičům zalže, že jí snídaně moc chutnala. A to jenom proto, aby dosáhla svého a nikdo ji nezavřel do výkrmny. Anebo také proto, aby zbytečně netrápila rodiče. Vždy je přece lepší, když rodiče věří tomu, že mladá slečna dobře jí a všechno jí chutná.

Problémy s anorexií často začínají už během dospívání. Mladá dívka chce být štíhlá a krásná, mnohdy to bývá spojeno s její touhou po kariéře modelky, studiem baletu nebo jiného druhu tance či sportu, kde se vyžaduje štíhlá, mrštná a dokonalá postava. U některých slečen ale může být anorexie důsledkem nepřijetí sebe sama. Může jít také o nepříjetí jedním z rodičů, důsledek příliš kritických poznámek ze strany svých blízkých, nebo třeba výsměchu spolužáků a spolužaček.

Věty, které byste nikdy neměli říkat dospívajícím dívkám

“Nejez tolik, nebo budeš tlustá a nikomu se nebudeš líbit!”,“Tohle ti slušet nebude, musela bys trochu zhubnout.”, “Jsi trochu přibrala, ne?” Tyhle věty ženy slýchávají často. Ne všechny se ale dokáží nad ně povznést a nic si z nich nedělat. Tato slova někdy mohou být vyloženě spouštěčem destruktivního programu těla u citlivých žen, které se rozhodnou s tím něco udělat. A to opravdu pořádně! Proto tyto věty svým dospívajícím dcerám nikdy neříkejte!

Touha být perfektní se může zvrhnout

Anorexie se často objevuje u dívek, které potřebují být perfektní. Mají v sobě zakódovanou jakousi touhu po dokonalosti. Tyto vlastnosti se dědí, ale mohou je v tomto i značně ovlivňovat rodiče svou výchovou a vedením, anebo vlastním příkladem. Představme si dívku, která se chce vyrovnat své úspěšné matce, anebo sestře, se kterou je neustále srovnávána a shazována, že není tak krásná, štíhlá, chytrá a dokonalá jako ona. Často stačí velmi málo a křehká hranice rovnováhy může být porušena. Dospívající slečna chce mít samé jedničky, být premiantkou třídy, oblíbená v kolektivu, umět nejlépe zpívat, vyhrávat olympiády, nejrychleji běhat a být nejštíhlejší a nejkrásnější.

Když se dívka bojí dospět a chce zůstat dítětem

Jednou z příčin je i dosažení pravého opaku ženství a krásy ženského těla. Dospívající dívka, která třeba byla i sexuálně obtěžována, se odmítá smířit se svou ženskostí a touží vymýtit své ženství, zničit své zakulacující se tvary, zůstat navždy dítětem. Jakmile zhubne, přestane dobře fungovat hormonální systém, zastaví se jí menstruace a zůstává křehkým a drobným dítětem. A čím více hladoví, tím více se ztrácí před očima…

Jaký je rozdíl mezi anorexií a bulimií?

Další z poruch příjmu potravy, kromě mentální anorexie, která samozřejmě postihuje nejen dívky, ale i zralé ženy, je bulimie. Ta se rozpoznává daleko hůře – ženy ji mohou tajit i po celý svůj život. Zatímco anorexie začíná častěji už v dětství a dospívání, bulimie se může vyskytovat běžně i u starších žen. Obě poruchy úzce souvisí s psychikou a přecitlivělostí. Jakmile žena začne nezřízeně hubnout a nenávidět se za svou postavu, dokáže k tomu důmyslně využít jakékoli prostředky.

A jaký je vlastně rozdíl mezi anorexií a bulimií? Anorektičky hladoví a tvrdě týrají své tělo projímadly a nadměrným pohybem, bulimičky střídavě hladoví a přejídají se, přičemž cokoli, co sní, po jídle vyzvrací. Tyto problémy může spustit i velký stres v průběhu života, společnou příčinou je nenávist člověka ke svému tělu a přehnaná touha po dokonalosti.

Poruchy příjmu potravy a závislosti

Poruchy příjmu potravy – mentální anorexie a bulimie podle odborníků úzce souvisí se závislostmi, se závislou osobností a s nadměrným užíváním alkoholu a drog. Podle výzkumu většinové procento žen, které byly závislé na alkoholu nebo experimentovaly s drogami, souviselo také s rozvojem bulimie či mentální anorexie. Poruchy příjmu potravy mají blízko nejen k závislostem obecně, ale také k poruchám osobnosti.

Závislost na alkoholu a drogách předchází poruchám příjmu potravy, anebo s nimi existuje současně, protože může pomáhat nahrazovat potřebu jídla a zvyšovat kontrolu nad přijímáním potravy. Příkladem může být droga metamfetamin. Informace uvádí profesorka Hana Papežová ve své knize Spektrum poruch příjmu potravy.

Závislost na vztazích. Proč nedokážeme být sami a někoho potřebujeme?

Léčba anorexie patří do rukou odborníků

K léčbě patří především důkladná psychoterapie a uvědomování si vlastních potřeb, pocitů i příčin všeho, co nás k tomuto destruktivnímu nastavení těla vedlo. Vážné případy dívek vyžadují hospitalizaci a řízené krmení těla, což bývá pro zcela opačně nastavené tělo dívky psychicky obtížně únosné. Neléčené vážné stavy anorexie mohou vést k brzké smrti z důvodu selhání vnitřních orgánů a vyhladovění celého těla. Co si budeme povídat, hladem v historii lidstva zemřeli už mnozí. Byly to kruté a zlé smrti, avšak ne všichni si tuto smrt dobrovolně zvolili sami.

Ortorexie jako novodobá diagnóza

V současné době se hodně hovoří o takzvané ortorexii, která patří rovněž mezi PPP, tedy poruchy příjmu potravy. Mnohdy i právě u ní bývají kořeny pozdější anorexie nebo bulimie. Ortorexie je poměrně moderní škatulka či diagnóza, která souvisí s posedlostí zdravou stravou. Dnešní doba jí velmi nahrává – spousta z nás navštěvuje prodejny se zdravou výživou, kupuje si bio potraviny, brojí proti nepřirozené chemii v jídle nebo třeba proti lepku, kravskému mléku a dalším neoblíbeným potravinám.

Protože se vyskytuje velká spousta potravinových alergií a nesnášenlivostí, lidé se snaží žít zdravě a odmítají uměle vytvořenou stravu s mnoha éčky a podobně, často sklouzávají k trendu jíst pouze zdravě, anebo podléhat různým striktním stravovacím systémům, například vitariánství a podobně. To je všechno v pořádku, pokud se to nepromění v destruktivní program.

Příkladem může být to, že se člověk „bičuje“ a trápí dva dny kvůli tomu, že snědl kousek čokolády ze supermarketu, dostal k obědu rýži z neekologicky pěstovaného zemědělství či omylem snědl potravinu s emulgátorem. Tělu se to natolik zoškliví, že začne reagovat zvracením a reflexivně odmítat cokoli jiného, než co mu mozek nařídí.

Rozdíl mezi anorexií a ortorexií není velký

Rozdíl mezi anorexií a ortorexií spočívá v tom, že u anorexie odmítáme kalorické potraviny proto, abychom nepřibrali, kdežto u ortorexie odmítáme nezdravé potraviny proto, abychom z nich neonemocněli. Výsledek je však stejný!

Nebezpečí spočívá hlavně v tom, že jsme přesvědčeni o tom, že všude na nás číhají jedy a v podstatě se nic nedá jíst. Upřímně řečeno, vysoké procento dotázaných by asi teď potvrdilo, že je to vážně pravda.

Ať už jde o jakoukoli poruchu příjmu potravy, jde především o to najít tu správnou hranici – jíst zdravě a zároveň nesklouznost k psychicky podmíněnému destruktivnímu nastavení, které nás ničí.