Představa o tom, že v dokonalém partnerství si lidé nelžou a mohou si navzájem plně důvěřovat, je vlastně ve skutečnosti velmi mylná. Praxe ukazuje, že zdánlivá dokonalost a harmonie často vyžadují nejen ústupky, ale i zastírání skutečných pocitů a pravdy. Je to opravdu takhle lepší? Prozření a následné zklamání může definitivně zničit vztah…
Co lze klasifikovat jako nevěru?
Snad nejhorším strašákem každého vztahu je nevěra, ovšem jak vlastně nevěru klasifikovat? Je to sex s někým jiným, anebo třeba už jen polibek či jiný projev náklonnosti? Virtuální sex? Objetí kolem ramen? Erotický sen nebo nevěra v představách?
Hranice bývají u každého někde jinde. Abychom partnerovi nedali najevo, že něco není v pořádku, lžeme, anebo jednoduše zastíráme a tajíme pravdu. Ale ve vztahu si lidé nemusí zrovna lhát pouze v tak závažných případech jako je nevěra.
Někdy stačí docela obyčejné a malé lži. Třeba to, že partnerovi zalžeme v tom, jak se doopravdy cítíme, neřekneme mu něco o čem víme, že by mu to mohlo ublížit nebo jej rozhodit zrovna ve chvíli, kdy to opravdu není vhodné. Častým předmětem vtipů je dotaz manželky, zda jí to zrovna sluší a vypadá dobře. Jestli se svému muži vlastně ještě pořád líbí, třeba i po dvaceti letech. Někdy následuje odpověď typu: “Ale to víš, že ano, miláčku,” aniž by to ten dotyčný opravdu myslel vážně.
Lež jako ústupek pro klid ve vztahu
Partneři si často neříkají pravdu proto, aby byl ve vztahu klid. Nesdělují si své skutečné pocity, v danou chvíli mlčí nebo zazdí pravdu, případně oznámí malou lež, aby neriskovali konflikt či nerozpoutali peklo ve chvílích, kdy se to prostě nehodí. Příkladem může být ono pověstné: “Nic!” jako odpověď na otázku: “Co se děje?”, když třeba partner dost výrazně vnímá, že něco není úplně v pořádku na základě změny chování a nálady toho druhého.
Horší ale je, když si vymyslíme lživou odpověď, abychom toho druhého uklidnili. Jakmile se jednou zamotáme do nekonečné sítě malých lží, nikdy to není dobré pro vztah, který se tak vlastně stává neupřímným. Dochází k narušení důvěry a každý z dvojice jako trosečník pluje na svůj vlastní soukromý ostrov, kolem kterého si vytváří určité lživé bariéry jenom proto, aby se tam ten druhý nedostal, anebo aby druhému nemusel nic vysvětlovat.
Lež na druhou aneb když ten druhý ví
Ovšem může nastat i situace, kdy si oba partneři lžou naprosto cíleně a vědomě, ba co víc – vědí o tom. Pokud například muž celé roky ženu podvádí a vědomě jí lže, může mu oplácet stejnou mincí, buďto také nevěrou, anebo stejně promyšlenou lží a předstíráním, že je všechno v pořádku a o ničem neví, i když má od začátku veškeré dostupné informace o záletech svého muže, které nejsou pouhými nepotvrzenými domněnkami. Manželství tak může navenek fungovat harmonicky a spokojeně, ale uvnitř je prolezlé lží.
Okamžik správně načasované pravdy mnohdy může oběma partnerům otevřít oči a ledacos zachránit nebo naopak nenávratně zničit. Otázkou zůstává, proč si vlastně lidé lžou a chovají se k sobě neupřímně? Proč nedokážou být sami sebou?
Maska ve vztahu nevydrží dlouho
V samotném soukromí, oproštěném od časté nutnosti zaujímat jisté společenské role, dlouho masky nevydrží. Dříve či později se partneři před sebou navzájem odhalí. Udržování nepřirozené masky a přijetí role, která nám není vlastní, je značně psychicky vyčerpávající a ne každý tento stav vydrží zvládat po delší dobu. Mohou se objevit i zdravotní problémy, somatizace do fyzických potíží, deprese, příznaky vyhoření a vyčerpání.
Právě v ryzím soukromí potřebujeme být sami sebou a s plnou důvěrou si vychutnávat doušky života v radosti, přirozenosti a svobodném uvolnění. Důležité je tak se snažit lži pochopit, a to především u sebe a pokud je to možné, i u partnera. Zamyslete se důkladně nad tím, co danou lží sledujete a jaké by mělo pro váš vztah důsledky, pokud byste odhalila pravdu. Jak by partner reagoval a především, jak byste se cítila. Možná získáte dojem, že by vám to pomohlo ze sebe sundat břímě a cítila byste velkou úlevu. Možná by pravda pomohla najít nové obzory ve vašem vztahu.
Zkuste si s partnerem nastavit své hranice a priority tak, abyste byli spokojení a zároveň zůstali sami sebou. Tolerovatelné malé lži jsou pořád lži a možná je nakonec lepší partnerovi říct, jak se doopravdy cítíte, co vám vadí nebo třeba i to, v čem jste mu lhala a proč, aby se to už příště nemuselo opakovat. Nezapomínejte ale na formu. Buďte empatická a zvažte detaily, do kterých zaběhnout hned v první fázi sdělování pravdy.
