Protiklady se přitahují. A co když je to naopak?

Jste spíše zastáncem pořekadla: “protiklady se přitahují”, anebo “vrána k vráně sedá”? A jak to bylo ve vašich partnerských vztazích? Našli jste si k sobě pravý opak, anebo spřízněnou duši, která byla pomalu vaší kopií? Pokud jste single a hledáte tu pravou lásku, nechte se inspirovat příběhy čtenářek…

Vrána k vráně sedá i ve vztahu

Některým ženám vadí, že jejich přítel nerozumí jejich citům, nesdílí nadšení pro veganskou stravu, nechce s nimi tancovat nebo jít do divadla a nepovídá si s nimi. Pravdou však je, že tohle nemusí být ve vztahu zrovna to nejdůležitější. Na sdílení těchto zážitků si žena může přece najít kamarádku. I když se říká, že žena od muže potřebuje jeho peníze, zázemí, praktičnost či mužnou sílu a dokonalou potenci, nemusí to být vždycky pravda. Rozhoduje preference určitých priorit.

Některé ženy jsou natolik samostatné a odolné, že si bohatě vystačí samy a chybí jim pouze parťák, se kterým si budou mít co říct, anebo někdo, s kým můžou sportovat či chodit na hory. V tomto případě je žádoucí, aby partneři přece jen měli něco společného – například koníčky, životní styl, nebo třeba i povahu. Někdy se setkávají partneři z branže či ze stejného povolání, kteří dokáží spolu nejen pracovat, ale i sdílet život.

“Na výšce jsem potkala kluka, který měl stejný sen jako já. Byli jsme si podobní svým chováním, životním stylem i cíli, kterých jsme chtěli dosáhnout. Časem se z nás stala nerozlučná dvojice, a později jsme i spolu odjeli pracovat do zahraničí. Rozumíme si naprosto ve všem, ale někdy mám pocit, že se k sobě chováme spíše jako sourozenci. Chybí mi vášeň, přesto bych tu harmonii a všechno to, co jsme spolu za ty roky vybudovali, nevyměnila za nic na světě,” vypráví Tereza, maminka dvou dětí a úspěšná podnikatelka, která s tím klukem ze studií, dnes už manželem, vede rodinnou firmu.

Strach z opuštění může stát za důvodem proč být single

Peklo zvané “Itálie”

Dalo by se tedy říct, že každý potřebuje k sobě člověka, se kterým bude mít alespoň něco společného. Razit heslo “protiklady se přitahují” a očekávat, že najdeme přesně tu druhou polovinu magnetu, není zrovna rozumné. Zkušení lidé vědí, že právě za takovými vztahy stojí silná sexuální přitažlivost a velká vášeň, ale také spousta trápení. Ačkoli mají partneři pramálo společného a život v každodennosti pro ně bývá utrpením, drží je spolu především sexualita a emoce, které svou intenzitou často připomínají výbuch sopky.

To, co mají tito partneři společného, by se dalo klasifikovat jako vášnivá či cholerická povaha, sklony k výbuchům vzteku a silná emotivita. Pokud se u těchto partnerů nevyskytují obdobné zájmy či životní styl, a naopak mají mnohé povahové odlišnosti, například jeden z nich preferuje poklidný život na samotě u lesa, a druhý potřebuje, aby byl jeho život jedna velká párty, pak může docházet k mnoha konfliktům a střetům. Na vině může být také žárlivost, majetnické sklony, neporozumění v základních otázkách a další problémy.

Vztah založený pouze na sexu

Intenzivní střety a výbuchy cholerických povah, jejichž příčinou může být také neústupnost, dominance obou partnerů, egoismus či neochota vytvářet kompromisy, vede často k neúnosnému životu pro obě strany, natožpak pro jejich děti. Pokud se partneři nenaučí sebeovládání a zvládání svých problémů, nezřídka takzvaná “Itálie” končí i slovní či fyzickou agresí. Vášnivé usmiřování v posteli je sice fajn, ale neúnosný vztah založený pouze na sexu se jeví jako bezprizorní.

Zkušenosti se vztahem plným protikladů má úřednice Adéla. “Pracuji ve státní správě jako úřednice a jsem zvyklá jednat s lidmi a dobře se ovládat. To se mi ovšem nedaří v partnerských vztazích. Vždy jsem měla štěstí na dominantní a žárlivé muže, se kterými jsem prožívala vášnivý vztah. Pokaždé jsem měla pocit, že jsem si k sobě našla protiklad, který neměl s mou povahou a životním stylem pranic společného. Chápu, že muž je protikladem ženy a dvojice se obvykle nesetkává se stejnými povahovými vlastnosti a dokonalou harmonií. Ale myslím si, že na místě je tolerance a ochota volit kompromisy,” říká Adéla, která se však bohužel s ničím takovým ve vztazích nesetkala.

“Mé vztahy byly především založeny na sexu a jinak jsem si s těmi muži neměla co říct. Mnohé věci mi bytostně vadily. Třeba alkohol, kouření, žárlivost a majetnické sklony. Pokaždé, když jsem se proti tomu postavila, samozřejmě vznikl vášnivý konflikt a následovalo usmiřování v posteli. Věděla jsem, že to nemůže dlouho vydržet,” svěřuje se.

Jak se seznámit po rozvodu. 7 neocenitelných tipů, jak (ne)zůstat sama!

Ženy chtějí drsňáky, hodní hoši je nudí

I když se Adéla nakonec snažila ohraničit vztah a snížit jej pouze na sexuální úroveň, nedařilo se to kvůli její citové angažovanosti a potřebě častého kontaktu ze strany partnera, který chtěl mít Adélu zcela pod kontrolou. Kvůli odlišnostem životních stylů a povah vlastně ani nebylo možné se domluvit na pravidelných schůzkách. Proto se Adéla rozhodla vztah ukončit a po čase, až se bouře uklidnila, si začala hledat muže, se kterým by mohla existovat ve větší harmonii.

“Mě Itálie a napětí baví. Alespoň to není nuda. Mám ráda drsňáky,” přiznává kadeřnice Bára, která o sobě ví, že by se s mužem, se kterým by se shodla téměř na všem, nudila. “Jednou jsem chodila s hodným a submisivním klukem, který mi všechno odkýval. On vlastně vůbec nebyl stejný jako já a žádné vlastní zájmy neměl. Chtěl dělat pouze to, co jsem chtěla dělat já. V podstatě by se dalo říct, že mi ležel u nohou. Někdo si na to potrpí, ale já zrovna ne. Chci rovnocenného partnera. A pokud nebudeme mít vůbec nic společného, chci se učit hledat kompromisy. Partnerský vztah musí mít ten správný drajv,” říká.

Jak najít ideálního partnera a proč má někdo příliš vysoké nároky?

Určitě je tedy dobré vyhnout se extrémům a srovnat si priority. Žádný člověk nemůže být naší dokonalou kopií. Tím spíše bychom měli snahu jej v mnoha situacích sprovodit ze světa. Pokud nám na partnerovi něco bytostně vadí, neměli bychom v takovém vztahu zůstávat dlouho. V ostatních ohledech je mnohem lepší než dokonalost, hledat kompromisy. Možná přece jen najdeme něco společného, o čem jsme ani nevěděli. Přesto někdy není škodu najít si k sobě tu druhou doplňující část, která bude tak trochu jiná než my…