Psychopatem se člověk rodí, sociopatem se člověk stává. Umíte je poznat a proč jsou nebezpeční?

Sociopatická porucha se často zaměňuje s psychopatií. Označení psychopat se pak mnohdy používá jako nadávka pro podivné či morálně neakceptovatelné chování. Jaký je však mezi nimi rozdíl? Jak poznat, že jsme se setkali s psychopatem a jak případně poznat, že žijeme se sociopatem? Ačkoli je mezi nimi jen tenká hranice, podle určitých znaků chování je lze odlišit.

Psychopatem se člověk rodí, sociopatem se člověk stává

Ze začátku bychom měli říci, že psychopatie se neřadí mezi poruchy jako takové, neboť jde o vrozenou dispozici, kterou zapříčiňuje vysoká hladina testosteronu u matky během těhotenství. Psychopaté se pak rodí s nefunkčností několika částí čelního a temenního laloku mozku – což jsou části odpovědné za emoce. Nedá se nijak léčit a jde tedy o trvalou neaktivitu oblasti mozku. Nejčastěji jde o kombinaci psychopatie morální a citové (existuje ještě psychopatie sexuální).

Dříve byly psychopatické poruchy zastřešujícím termínem pro více druhů vrozených poruch osobnosti. Dnes se však již v odborných kruzích téměř nepoužívá, neboť jde o matoucí označení konkrétní poruchy, která se v odborném prostředí nazývá disociální porucha osobnosti.

Naproti tomu sociopatie je získanou poruchou osobnosti a z tohoto pohledu se také dá léčit. Na rozdíl od psychopatie je sociopatie v populaci mnohem častější poruchou – to také může být způsobeno právě tím, že je získaná, nikoliv vrozená. Rozvíjí se v raném dětství, či v raném adolescentním věku. Příčinou je trauma v dětství, fyzické či psychické zneužívání, nebo špatné životní podmínky.

Jak poznat toxický vztah a vyřešit jej jednou provždy

Co psychopaty a sociopaty spojuje

Psychopat ani sociopat není nutně masovým vrahem nebo těžkým kriminálníkem (pouze malé množství páchá nezákonnou činnost), byť nám mediální obrazy předkládají poněkud jinou představu. Často jde o populární fantazie, které jsou atraktivní pro diváka, případně čtenáře. Ať už se jedná o známého fiktivního psychopata Hanibala Lectera z filmu Mlčení jehňátek, nebo o literárního sociopata Sherlocka Holmese, radikální a výstřední postavy jsou prostě tahákem v popkultuře.

Psychopati i sociopati sice mají některé vlastnosti, které by se daly považovat z hlediska hodnotového žebříčku společnosti za sporné či nemorální, avšak to je stále nepředurčuje ke kriminálním činům.

Sociopati a psychopati mají společné:

• Necítí výčitky svědomí, popřípadě viny.
• Nedokáží ctít práva druhých.
• Nerespektují sociální zákony a normy.
• Jejich chování provází chronické lhaní a předstírání.

Kvůli těmto vlastnostem jsou označováni jako tzv. deprivanti nebo subkriminální jedinci.

Zásadní odlišnost tkví v tom, že sociopat má tzv. autonomní morálku – morální normy si určuje sám, byť mohou být značně pokřivené a pozměněné. Psychopat jednoduše žádnou morálku nemá, pouze zrcadlí chování jiných, aby dosáhl svých cílů.

Sociopat je často frustrovaný a sebelítostivý jedinec

Jak už bylo řečeno, sociopatem se člověk stává – je mnoho rozličných důvodů, proč tomu tak je. U každého dítěte je emoční křivka individuální, ale všeobecně je dítě velmi náchylné k traumatům, pokud je vystaveno stresu, ať už krátkodobému či dlouhodobému. Sociopatie se u dítěte rozvíjí v okamžiku, kdy je na něj vyvíjen silný tlak a ono je nuceno takříkajíc vypnout své citové a morální porozumění, aby tento nátlak překonalo. Předpokládá se, že dítě tuto tzv. deaktivaci emocí a morálky musí uplatňovat delší období, aby se z něj stal sociopat.

Sociopati často pochází z neúplných rodin, vyrůstají v ústavní péči či v dětských domovech. Také často vyrůstají v psychické či fyzické chudobě, případně mají rodiče závislé na alkoholu či návykových látkách. Sociopatem se také může stát dítě, které je soustavně zneužíváno, popřípadě vidí násilí a týrání u jednoho z rodičů.

Postupem dospívání se pak u sociopata aktivuje trvalé vypnutí emocionální inteligence, čímž zapouzdří svá traumata, aby vůbec dokázal fungovat ve společnosti. Takovéto nevědomé potlačení však ventilují svou psychickou nestabilitou.

Histriónská porucha osobnosti. Vztah s takovým partnerem bude trvalým peklem

Jaké osobnostní znaky má sociopat

• K oslabení emocí a morálky u sociopatů dochází pouze částečně. V častých případech jsou fixováni na jednu z blízkých, tzv. „opatrovaných“ osob – nejčastěji jde o matku, nebo o jiné lidi v jeho okolí.
• Opatrované osoby dokáže absolutně milovat a je na nich závislý, kdežto vůči ostatním osobám je citově mrtvý.
• Je emocionálně nestabilní, může vykazovat hysterické chování a nervozitu.
• Jsou impulzivní a afektovaní, své konání neplánují.
• Často žijí na okraji společnosti a je pro ně těžké si dlouhodobě udržet práci.
• Jsou nepřátelští vůči svému okolí a společnosti.
• Trpí nedostatkem sebereflexe, což má za následek sebelítost – pokud se jim dějí špatné věci, za vinu to dávají všem okolo.
• Oproti psychopatovi má zbytky citů (láska, soucit) a dokáže na rozdíl od psychopata cítit pocit viny za své činy.
• Nejsou schopni dlouhodobé spolupráce s ostatními lidmi a pokud už spolupracují, za nějaký čas začnou lhát a podvádět.
• Sociopat sexuální život sice uplatňuje, byť tak činí spíše jen kvůli fyzickému ventilu.
• Pokud provádí kriminální činnost, zaměřuje se především na krádeže.

Psychopat je nejčastěji sociálně úspěšný jedinec

Nejnovější výzkum od University of Huston prokázal, že až 5% světové populace tvoří psychopaté a sociopaté, přičemž čtyřikrát častější je to u mužů. Psychopati díky svým vlastnostem bývají často úspěšní lidé. Odhaduje se, že asi 4 % světových vůdců, vysoce postavených manažerů, úspěšných politiků a právníků jsou psychopaté. Asi jen 10 % ze všech psychopatů je schopných založit rodinu, což u nich může napomáhat důslednému zaměření se na kariéru. Pokud i tak psychopaté založí rodinu, je až 95% pravděpodobnost, že zplodí dalšího psychopatického jedince. Dítě si totiž osvojuje jeho chování a nerozvíjí se jeho specifická mozková část, která zakrní.

Film Můj příběh: Skutečný příběh o domácím násilí. Muž polil ženě tvář rozpáleným olejem

Profil psychopata

• Asi nejpozorovatelnějším znakem psychopatů je jistá vypočítavost a to, že jsou schopni jít přes mrtvoly, aby dosáhli svých cílů.
• Dokáží se velmi dobře společensky adaptovat, byť společenské normy nerespektují.
• Jsou to samotářští jedinci s potenciální či latentní agresivitou.
• I když nepociťují žádné emoce, jsou skvělí herci, kteří se naučili emoce velmi dobře vyjadřovat.
• Dobře vědí, jak si získat důvěru druhého člověka, aby vůči nim mohli uplatnit své sadistické a tyranské sklony.
• Jsou výbornými manipulátory a dokáží být velmi charismatickými a okouzlujícími jedinci
• Psychopaté vykazují narcistické sklony, avšak klinicky diagnostikovatelným narcisem rozhodně nejsou, neboť jsou si vnitřně jistí sami sebou a netrpí slabou sebedůvěrou.
• Veškeré své úsilí vkládají do nabytí moci, majetku a na manipulaci s druhými.
• Chybí jim běžný lidský altruismus a odpovědnost vůči druhým lidem, pocit solidarity jim je cizí.
• Psychopaté mají čistou racionalitu a postrádají jakýkoliv druh empatie. Pokud něco dělají, jejich záměr je zcela zištný.
• Pokud vykazují kriminalitu, je různorodého charakteru a nezaměřuje se na specifickou oblast.
• Neustále vyhledávají nové podněty, a to i za cenu vlastní fyzické bolesti, byť mají práh bolesti značně snížený. Hodně jim záleží na tom, aby nezažívali nudu.
• Jsou klidné a velmi pečlivé povahy, věci mají rádi precizně naplánované a dokončené.
• Psychopati jsou v sexuální rovině asketičtí, popřípadě využívají sexu k dosažení svých cílů.
• Nemají specifickou osobnost, neboť pouze zrcadlí lidi ve svém okolí a ostatní tak mohou mít pocit, že si s daným člověkem výborně rozumí.

Pokud-li je psychopat chycen při činu a popřípadě odsouzen k vězení, často se psychicky zhroutí, popřípadě spáchá sebevraždu. Není to však pocitem viny ze spáchaného zločinu, ale kvůli osobnímu selhání, které považuje za nepřípustné.

Pokud se psychopatie rozpozná již v raném dětství, je možno takového jedince naučit pragmaticky respektovat společenské normy. Lze jej pak i do jisté míry naučit morálním principům a emoční inteligenci. Je však nutné s takovými jedinci dlouhodobě pracovat, aby byla socializace úspěšná.

Jak poznat manipulátora? Někdy to zjistíme až po letech vztahu, říká psycholožka

Potíže s diagnostikou sociopata a psychopata

Jelikož má psychopat výtečné herecké a zrcadlící schopnosti, je často velmi obtížné rozlišit sociopata od psychopata. I pro samotné psychiatry, psychology a soudní znalce je tato diagnostika obtížná, natož pak pro běžného laika.

Vyskytují se v celku časté případy, kdy psychopat předstíral sociopatii či jinou poruchu osobnosti, aby unikl odhalení a mohl dál podnikat manipulativní hry. U psychopatů se nedoporučuje psychoterapie, neboť se tím učí psychologickým postupům, které následně mohou aplikovat na své oběti.

U dospělých jedinců se u obou poruch praktikuje tlumení příznaků agresivity pomocí psychofarmak. U dětských sociopatů a psychopatů se pak využívá zooterapie, arteterapie či muzikoterapie.