Všichni jistě známe osud starořímského mučedníka, kněze Valentýna, který přes zákaz Claudia II. tajně oddával zamilované páry. Patrona lásky z něj ale udělal až ve 14. století anglický spisovatel Geoffrey Chaucer v díle Ptačí sněm, napsaném k zásnubám anglického krále s dcerou Karla IV. Annou.
Ve starém Římě již existoval den, svátek Lupercalia, kdy mladící vkládali do nádoby lístečky se jmény dívek a následně si každý z nich vylosoval jeden lísteček. Dívka, jejíž jméno bylo na lístečku, se v následujícím roce stala jeho milou. Později tento svátek splynul se svátkem mučednictví sv. Valentýna (uctívání sv. Valentýna stanovil papež Gelasius I. roku 496).
K svátku všech zamilovaných, který připadá na 14. února, neodmyslitelně patří valentýnky, jakési vzkazy. Podle legendy první valentýnku napsal sám již vězněný Valentýn, a to krásné dceři žalářníka, aby se s ní před smrtí rozloučil.
Skutečně první historicky známá a dodnes uchovaná valentýnka je z roku 1415, od mladého francouzského vévody Karla Orleánského, který byl zajat po bitvě u Angicourtu a pětadvacet let vězněn v londýnském Toweru, odkud posílal milostné básně své ženě. Tolik let být věrni lásce si zaslouží obdiv, co říkáte?
Dílo G. Chaucera způsobilo, že svátek je ctěný především v zemích s anglosaskou tradicí, tedy tam, kde se v hodinách literatury o tomto básníkovi vyučovalo. Právě proto je nejoblíbenější v Anglii a USA.
Do naší země se dostal až po roce 1989 a dá se říci, že v současné době má svátek sv. Valentýna poměrně dost příznivců i u starší generace. A pokud vy stále ještě nevíte, zdali tento svátek slavit, protože vám přijde moc americký, zkuste jej brát z jiného pohledu.
Nebýt zásnub Anny, dcery jednoho z největších českých panovníků s anglickým králem Richardem II., dost možná by báseň Ptačí sněm nikdy nevznikla a nikdo by tak sv. Valentýna neměl za patrona lásky. A pokud nevěříte, že kněz Valentýn skutečně žil, jeďte se podívat na Vyšehrad. Prý je tam uložena lopatka sv. Valentýna, kterou nechal přivézt sám císař Karel IV.
