Nádorové onemocnění zasahuje člověka zcela nepřipraveného, v plném proudu jeho každodenního života. Mužskou psychikou tak otřese silný záchvěv, který poznamená i ty nejsilnější jedince. Proto by mu mělo být okolí a zvláště nejbližší dostatečnou oporou. Poradíme vám, jak být v těchto chvílích co nejužitečnější.
Jaké jsou reakce na diagnózu
„Mezi prvními reakcemi se setkáváme s pochybností: „To nemůže být přece pravda. Nemohli jste se zmýlit?“. Dostaví se sklíčenost, zoufalství, vztek, nervozita. Již pouhé slovo rakovina vyvolává v mužských představách strach. Člověk má pocit, že ten zmatek v sobě nemůže vydržet, ale v této situaci je to úplně normální a hlavně přechodný stav,“ vysvětluje docentka klinické psychologie Laura Janáčková.
Následně nastupuje pocit napětí a následně psychická labilita, kdy je na jedné straně odhodlání vše překonat a na druhé mnoho podob strachu. Strach ze smrti, opuštění, strach z bolesti, utrpení, strach ze stigmatizace, ze ztráty výkonu, ze ztráty mužství, obavy o dopad na partnerský vztah a podobně.
Sebevědomí v troskách
„Schopnost zabezpečit rodinu a ochránit ji je vždy v popředí zájmu normálního muže,“ popisuje Laura Janáčková. „Závažná, život ohrožující nemoc však v mnohém ovlivňuje schopnost poskytnout partnerce a rodině ochranu a tím má zásadní vliv na mužské sebevědomí,“ dodává.
„Sebevědomí muže je tvořeno složkou výkonu a dále tím, co jsem dokázal, jaký jsem. Oblast výkonu zasahuje různé oblasti mužova života, avšak sexuální výkon a jeho potence představuje důležitou část vnímání vlastní hodnoty sebe jako muže. Strach ze ztráty sexuální výkonnosti je zcela zásadní prvek ovlivňující psychiku pacienta,“ říká lékařka.
Jak by se měl muž cítit
Pro muže je důležité si uvědomit, že žena vidí funkčnost muže i v jiných hodnotách než je jeho sexuální výkonnost nebo v tom, co konkrétně dokázal. „Nemocný muž by se měl zamyslet nad svými pozitivy, sebeuvědomění své vlastní hodnoty. Naopak žena by měla být schopná svého partnera podpořit, i když se zrovna nebude chovat tak, jak by si představovala. Jeho chování může být odrazem vzteku na nemoc, nespravedlnost osudu, ale neznamená nenávist ke svým blízkým,“ říká Laura Janáčková.
Vědecké výzkumy jednoznačně prokázaly vztah mezi sociální oporou a uzdravením. Důležité je neuzavírat se do sebe, ale se svou diagnózou se svěřit rodině i blízkým přátelům a zůstat v maximální možné rovině pozitivní. Rakovina prostaty dnes již navíc neznamená nutně konec sexuálního života, ani konec mužství.
Jak být nemocnému oporou
„Celkově pozitivní atmosféra nemůže zcela změnit průběh nemoci, ale značně ovlivní psychickou pohodu nemocného. Pacientovo okolí si musí hlavně uvědomit, že danou situaci nedokáže vyřešit, proto by se o to ani nemělo snažit. Důležité je být na blízku a stát při nemocném,“ říká Laura Janáčková.
„Je třeba blízkému pacientovu okolí přiblížit, co a jak může nemocný v jednotlivých fázích léčby prožívat, je třeba je naučit komunikovat o pocitech, je třeba je naučit sdílet a poskytovat porozumění i oporu. V neposlední řadě je také důležitá podpora a psychologická pomoc pro ně samé, neboť i oni mají strach, bojí se o svého muže, tatínka, syna, bratra či kamaráda,“ uzavírá Laura Janáčková.
