Hummus je kaše z rozmačkané vařené cizrny smíchané s dalšími přísadami. Je oblíbený zejména na Středním a Blízkém východě, ale i Evropa mu začíná přicházet na chuť. Hummus je nejen chutný, ale obsahuje i řadu pro tělo prospěšných látek.
Hummus je bohatý na nejrůznější vitaminy a minerály
Hummus má velký obsah železa, vitaminu C, kyseliny listové a vitaminu B6, díky cizrně navíc obsahuje hodně proteinů a vlákniny. Uplatnění má tento původně východní tradiční recept i ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde slouží jako bohatý zdroj proteinů.
Hummus je v oblasti svého původu na Blízkém a Středním východě konzumován již po tisíce let. Nejstarší recept pochází ze 13. století z Egypta. Ten byl ale ještě bez tahini a česneku. Současný recept pochází z pozdního 19. století a v té době nebyl zřejmě znám jinde než v Damašku.
Recept na domácí hummus
Potřebujeme:
- cizrnu
- tahini (sezamová pasta)
- sůl
- citron
- olivový olej
- pepř
Tip: Izraelci ochucují hummus nejrůznějšími dalšími přísadami. Například česnekem, mandlemi, osmaženým lilkem, chilli či pálivou paprikou.
Cizrnu namočíme přes noc do vody, aby nabobtnala. Pak ji ve velkém hrnci uvaříme až je měkká, ideálně mírně rozvařená. Vodu slijeme, cizrnu rozmixujeme spolu s olivovým olejem a podle potřeby přidáme vodu, aby vznikla pasta.
Hummus ochutíme citronovou šťávou, solí a přidáme malou lžičku tahini. Tato sezamová pasta má velmi výraznou chuť, proto je potřeba s ní zacházet opatrně. Nakonec přidáme další přísady podle vlastních chutí.
Hummus se hodí jako pomazánka na chleba, výborně chutná ale také například v salátech či k pečenému masu. Na Blízkém východě je hummus velmi oblíbený a přidává se téměř ke všem pokrmům.
Tip: Češi jsou národ zvyklí na výrazné chutě, proto jim základní receptura hummusu může připadat nevýrazná. V takovém případě je ideální přidat rozmačkaný česnek a trochu pepře.
