Karel Gott u příležitosti vydání nového alba Láska je nádhera se rozpovídal o postojích ke své práci i o svém soukromém životě. WomanOnly vám přináší krátký rozhovor s králem české hudební scény.
Bude k novému CD také turné?
Počítám s tím, že v příštím roce dojde na nějaké koncerty, kde budou i písně z této desky. Turné zatím nechystám, i když k úspěchu minulé desky loni bezesporu přispělo. A povzbuzen kladným ohlasem u nových věcí – které to mají u publika vždycky těžké -, jsem se právě odhodlal udělat dvojku Doteku lásky. Už teď přemýšlím o trojce, jež by vyšla v roce 2015. Mám několik písní, které se na druhou desku nevešly, ač jsou výborně otextované a navíc už mají i povolení k provozování, které v době vydání dvojky neměly. Mimochodem, získat to povolení je čím dál těžší. Některé agentury dokonce chtějí slyšet už hotový snímek.
Lounová vyměnila Xindla X za Gotta. Zavřeli se spolu do Národní knihovny
Čili vy to nejdřív natočíte takříkajíc bez záruky?
Ano, celou píseň se všemi náklady, s investicí do studia, muzikantů i do techniky. My jim snímek pošleme, aby jej mohli posoudit a pak se teprve rozhodnou, zda nám to povolí, nebo ne.
Mění se s lety váš vztah k hudbě a textům?
K textům určitě, už jsem zmínil, že si obsah velice hlídám, aby odpovídal tomu, jak dnes žiju, myslím a cítím. Říká se, že interpret by měl držet prst na tepu doby, to je pravda, ale někdy je přece jen dobré jít s tím prstem pryč… Nemám už rád texty o tom, že jsem sám. Už mě opravdu nebaví zpívat, jak jsem sám, že to zvládám sám atd. Říkám textařům – lidi, já přece vůbec nejsem sám! A nebyl jsem sám ani v době, kdy si to o mně mnozí mysleli. V mém domě bylo vždycky hodně veselo. Co mi to pořád podsouváte?! Někdy se mě taky zeptali, jestli nechci opravdu trvale sám zůstat, že mě ženské publikum chce mít samotného. Prý je to jistý příslib.
Ale to snad není důvod, proč s jste se oženil relativně pozdě?
Ne, já do manželství dozrál. A když se tak stalo, nedostal jsem žádné negativní nebo smutné reakce. Spíš mi psali i říkali – „už bylo načase.“
V Českém rozhlase Dvojka máte oblíbený pořad Zpátky si dám tenhle film, v němž jste diskžokejem i vypravěčem. Připravujete ho rád?
Víte, když mi táhlo na třicítku, kamarádi, kteří to se mnou mysleli dobře, říkali – bude ti třicet, měl bys pomýšlet na to, co budeš dělat, až tvá popularita pomine. Vždyť fanynky jsou nestálé, vymění tě jako spodní prádlo, za týden nemusíš být in. Já je tenkrát neposlechl, a jedině díky tomu zpívám dodnes. Ale přemýšlel jsem o tom, co mi říkali, a myslel jsem si právě na tuto profesi – že bych byl vypravěčem a dýdžejem zároveň. Ke každé muzice mám totiž touhu něco říct, což v rozhlase už třetí rok dělám za spolupráce Jana Adama a Miloše Skalky. Na internetu se to poslouchá i v zahraničí.
Zahrál jste si hlavní roli v televizní povídce režiséra Jana Hřebejka Škoda lásky, která bude mít v České televizi premiéru 29. prosince. Měl jste z této práce radost?
Kolikrát jsem si už tiše povzdechl, že mi zase nabídli roli Karla Gotta – tedy abych hrál sebe. Ale tentokrát jsem byl spokojen, při tvorbě scénáře jsme si hodně povídali se scénáristou Petrem Jarchovským i s režisérem Hřebejkem o mých zážitcích, o fanynkách, a leccos z toho se promítlo i do filmu.
Máte ve výhledu několik desek, natáčíte, vysíláte v rádiu, koncertujete. Nehodláte zvolnit?
Práce a plánování mě drží při životě, těžko by se mi říkalo, že mám všechno hotové a že bych měl v nejlepším přestat. To nebudu nikdy dělat! Co když bude příští rok lepší?
