Jan Hájek vyhrál roce 2010 soutěž Muž roku a od té doby je na roztrhání. O tom, jak se udržuje v kondici, čeho si všímá u žen a kde se vidí za deset let, se dočtete v našem rozhovoru.
Honzo, v roce 2010 jste vyhrál soutěž Muž roku, jak se od té doby změnil váš život? Čeho jste se musel vzdát a co vám to naopak přineslo?
Můj život se hlavně zase o kousek zrychlil a tím částečně odpovídám i na druhou část otázky. Jako každá životní výhra mi i tahle přinesla nové příležitosti, nové lidi i nové zkušenosti. Obecně ale musím říct, že navzdory ještě menšímu množství volného času vnímám důsledky téhle výhry zatím stále pozitivně.
Úspěch vyvolává závist a nenávist. Setkal jste se po výhře v soutěži i s touto horší stránkou slávy?
Osobně si tyhle vlastnosti vůbec nepřipouštím a jejich nositele automaticky nevnímám. Myslím se k tomu hodí jeden citát: „Není pravda, že tví nepřátelé nenávidí tebe… ve skutečnosti nenávidí sebe, jelikož ty jsi obrazem toho, čím by chtěli sami být…“
Pracujete jako projektový manažer v oblasti evropských grantů a dotací a také se věnujete modelingu. Jak trávíte volný čas? Dokážete relaxovat?
Aktivní i pasivní relax potřebuji a snažím se tomu přizpůsobovat profesní i modelingový kalendář. Na prvním místě jsou u mě rychlé motorky a fitness, mé životní drogy! Mimo další sporty (snowboarding, plavání, brusle, kolo, atd.) rád cestuju, když to jde tak cvakám digitální fotografii a nesmím zapomenout také na mého psa Freda.
Díky své práci cestujete po celém světě, na jaké místo máte nejlepší a naopak nejhorší vzpomínky?
Ano, cestování je určitou součástí úspěšných projektů, čímž jsem neustále motivován v „dobrých věcech“ pokračovat. Nicméně nejraději vzpomínám na mé studentské výlety do Tokia v letech 2001 a 2002, kdy pro mě jako dvacetiletého kluka tahle megalopole představovala opravdu zcela jiný svět.
O modelkách se říká, že si před přehlídkami vzájemně nařezávají podpatky, ničí šaty a podobně. Dělají si i muži podobné naschvály?
Jako třeba sypání projímadla do minerální vody? (smích) Nikdy, tyhle uměle vykonstruované praktiky jsou stejně tak nepravdivé u modelek i modelů. Konkrétně přehlídky bývají velmi uvolněné akce s kamarádským až přátelským duchem.
Co pro vás znamená móda? Vezmete si na sebe, jako většina mužů, první věc z hromádky ve skříni, nebo si s outfitem pohrajete, kombinujete..? V čem se cítíte nejlépe?
Nejsem v žádném případě nějaký bláznivý „shopaholic“, dávám přednost sofistikované kvalitě před všudypřítomnou kvantitou. Ranní výběr mám zautomatizovaný, velmi jednoduchý – zaměřím kalhoty a k nim mi v hlavě automaticky vyskočí pár variant pro dokončení outfitu. Mít vlastní styl není žádná věda, jen se člověk musí jako téměř ve všem i v tomhle prostě najít.
Máte dokonale vypracované tělo, jak se udržujete v kondici? Jste na sebe přísný, co se týká stravy, nebo dokážete zhřešit?
Do fitka chodím cca 4x týdně, pokud tenhle rituál nenaboří služební cesty nebo zdravotní komplikace, a také proto si můžu dovolit hlavně večer zhřešit. Tohle je de facto také můj rituál.
Jistě máte zástupy fanynek, byla mezi nimi i nějaká fanatická, která by vás pronásledovala, ať už osobně nebo po telefonu, emailech..?
Od začátku to všechno vnímám hodně střízlivě a nepřipouštím si, že bych byl pro ženy zajímavější s nějakou šerpou na krku. Je pravda, že ženy psaly a píšou, no tohle je podle mého názoru například na Facebooku dnes už běžná seznamovací praxe, kterou spousta lidí bez ohledu na primární smysl téhle sociální sítě praktikuje.
Čeho si všimnete u ženy jako první? A poznáte na první pohled, pokud se s vámi ženy chtějí seznámit, protože jste „ten Muž roku“?
Rozumný chlap myslím pozná, zda s ním žena je proto, kdo je nebo proto, jaký je. Mě osobně přitahují přirozené, milé a pozitivní ženy se smyslem pro humor, vlastními zájmy a smyslem pro životní řád. Je úplně jedno, jestli je to blondýna nebo brunetka.
Zkuste se zamyslet a prozraďte mi, kde se vidíte za pět deset let? Jaké je vaše největší přání do budoucna?
Budoucností se, stejně jako minulostí, snažím zaobírat co možná nejméně, i když přesně znám své sny a tajná přání. A pokud mám být upřímný, vzhledem k současnému životnímu tempu vůbec netuším, kde a s kým se za pět nebo dokonce deset let vidím.
