Ruminace má několik významů. V Česku je známá spíše ruminace v přeneseném slova smyslu jako ruminace myšlenek, což psychologie chápe jako vtíravé obsedantivní uvažování nad jednou myšlenkou. Nebo se o ruminaci mluví v souvislosti s přežvýkavci. My se však v tomto článku zaměříme na ruminaci, která se zařaďuje do poruch příjmu potravy a u nás je ještě málo známá, v důsledku čehož se pak mylně diagnostikuje jako jiné onemocnění.
Ruminace u dětí a ruminace myšlenek
Pro začátek se podívejme na etymologický výklad slova, neboť to nám vysvětlí, proč ruminace může znamenat více věcí. Podle Velkého lékařského slovníku je ruminace v překladu „přežvykování“ z latinského ruminatio.
Z lékařského hlediska se jedná o jev, který se vyskytuje především u dětí či mentálně postižených. Ty žvýkají již jednou polknutou potravu, která se navrátila z žaludku, bez toho aniž by byla vyzvracena či došlo jen k dávení. Samotné navracení potravy z žaludku zpět do úst se nazývá regurgitace. Psychologie pak tento význam přejala a ruminace zde znamená přeneseně tzv. přežvykování myšlenek, nebo také ruminace myšlenek.
Ortorexie aneb když to někdo přehání se zdravou výživou. Je to problém?
Porucha příjmu potravy
Americká národní asociace pro poruchy příjmu potravy považuje za ruminaci chování, které zahrnuje přežvykování jídla po pravidelné regurgitaci po dobu nejméně jednoho měsíce. Toto přežvykování se stává chronickým. Ruminace v postižených nevyvolává stres, ani jim to nepřijde nijak nechutné.
Buď jedinec jídlo znovu rozkouše a pak spolkne, to se děje častěji u dětí, nebo jídlo rozkouše a vyplivne, což je typičtější pro dospělé.
Doprovodné příznaky
Navracení potravy ze žaludku do úst a její přežvykování je podle Healthline doprovázeno těmito jevy:
Sice se přesně neví, co ruminaci způsobuje. Považuje se za jev neúmyslný, ale zároveň je tento reflex naučený – jedinec se nikdy nenaučil uvolnit břišní svaly, popřípadě stahování bránice, což má za následek vrácení nestrávené potravy.
Existují ale i další faktory, které mohou zapříčinit ruminaci:
-
následek akutního onemocnění
-
následek duševní poruchy
-
probíhající duševní porucha
-
prodělání velké operace
-
reakce na stresující zážitek
Drunkorexie: Co to je a jaká nebezpečí při ní hrozí?
Jak se ruminace diagnostikuje
Diagnostický a statistický manuál psychických poruch uvádí, že aby byla jedinci ruminace diagnostikována, musí být vyloučena gastrointestinální onemocnění a výskyt jiné poruchy příjmu potravy (mentální anorexie a bulimie, záchvatovité přejídání).
Dále se podle Hopkins medicine zjišťuje, zda je navrácená potrava vyvolaná nauseou či naučeným reflexem. Jelikož je porucha zvracení mnohem častější, je zde riziko, že se ruminace diagnostikuje špatně a bude se považovat spíše za poruchu opožděného trávení či za refluxní chorobu jícnu. Z tohoto důvodu je důležité klást pacientovi specifické otázky, aby se zjistila povaha navracení jídla. Důležitou otázkou například je: Jak jídlo chutná při navrácení do úst.
Jestliže totiž chutná dobře, znamená to, že dosud nebylo stráveno a pravděpodobněji může jít o ruminaci. Při poruchách trávení se většinou objevuje reflux a jídlo je již žaludečními kyselinami a enzymy určitým způsobem rozloženo, tudíž by ani nemělo chutnat dobře. Po jícnovém refluxu pálí žáha a jídlo chutná hořce.
Další rozdíl se objevuje bezprostředně po konzumaci potravy, u ruminace se potrava v ústech objevuje po půl hodině po jídle, u poruchy jícnu spíše v noci, když nemocný leží – jídlo snadněji stoupá z žaludku do jícnu.
Poslední indicií, jak rozlišit ruminaci a poruchy trávení je bohužel i to, že léčba špatného trávení nepomáhá a potom se musí přistoupit k přehodnocení diagnózy.
Léčba ruminace
U poruchy ruminace se léčba zaměřuje na změnu naučeného chování při kterém je jídlo vraceno zpět do úst a znovu přežvýkáno. Léčba je stejná u dětí i dospělých, nicméně by se měla přizpůsobit věku léčeného. Jak uvádí Asociace pro poruchy příjmu potravy, nejčastěji se přistupuje k léčbě pomocí tréninku bráničního dýchání, neboť při uvolněné bránici nenastává regurgitace. Během jídla a po něm se aplikují brániční techniky a ruminace by v důsledku toho měla vymizet.
Pokud však porucha přetrvá, přistupuje se k psychoterapii, popřípadě změně přístupu ke stravovacím návykům. Dotyčný by neměl jíst ve stresu a při rušivých elementech, je nutné se plně soustředit na jídlo. Dotyčný se také po jídle učí technikám hlubokého dýchaní, aby přežvykování nahradil.
Knižní zdroje: Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders – Americká psychatrická asociace
