Určitě si dovedete představit démonickou ženu, která nikdy nemá dost, zbavuje muže jejich síly a krade jim duši. Ženy holt neměly v minulosti zrovna nejlepší pověst. Pokud se nepodřídily mužům a příliš podléhaly své emocionální a pudové přirozenosti, byly považovány za čarodějnice a upírky nebo hysterky. Řešením bylo odebrání vaječníků, ženská obřízka a ve středověku i upalování na hranici nebo doživotní vězení v klášteře či blázinci.
Muži se bojí silných žen
Tradiční ženská úloha spočívá v bezvýhradné podřízenosti vůči muži. Už v Bibli se píše, že Bůh řekl Evě: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.” Ale ženy dobře vědí, že i ony mohou vládnout mužům. Jejich síla spočívá v sexualitě. Moc, kterou mají, je založena na tom, že muži po nich neskonale touží. Žena je přijímač mužovy rozkoše, otevírá se mu a nabízí, čerpá z něj do sebe svou sílu, kterou on vydává.
Žena vamp nebo čarodějnice vládne takovou mocí, které se muži bojí. Už středověcí lékaři popisovali koitus jako proces, při kterém žena do sebe vtahuje nejen mužovo semeno, ale i jeho sílu. To, že ženy mají nějakou sexualitu, která jim dává moc, byla spíše hrozbou, proto o ni ženy byly v minulosti často nejrůznějšími způsoby připravovány. Vysávání mužské síly prostřednictvím sexu pak může být označováno jako jakýsi sexuální vampyrismus a žena jako taková je pak považována za upírku.
Žena upírka a čarodějnice
Doktorka Catherine Blackledgeová ve své knize Vagina uvádí, že ve středověkém lékařském spise s misogynním podtextem – Tajemství žen (De secretis Mulierum) – se píše: “Čím víc sexuálních styků ženy mají, tím více síly jim to dává, protože mužské pohyby během koitu jim dodávají teplo. Navíc mužské sperma je teplé, protože je stejné povahy jako vzduch, a když je do sebe žena přijme, zahřeje celé její tělo, a tak ženy z tohoto tepla získají sílu. Na druhé straně muži, kteří mají často sexuální styk, jsou tímto aktem oslabeni, protože je to přespříliš vysuší.”
Žena je zde rozhodně popisována v nelichotivém světle a přirovnávána k hadu či ďáblu: “Měli bychom být ostražití tváří v tvář každé ženě, tak jako se vyhýbáme jedovatému hadu a rohatému ďáblu, protože kdyby zde bylo vhodné prozradit vše, co o ženách vím, celý svět by byl ohromen.”
Tento spis prý ovlivnil i Kladivo na čarodějnice – Malleus Maleficarum, inkvizitorskou příručku z 15. století, ve které můžeme najít i tuto větu: “Všechno čarodějnictví pochází ze smyslné chlípnosti, která je u žen neukojitelná.”
