Skenování duhovky se stalo na mnoha místech světa důležitým bezpečnostním opatřením. Nemůže ale časté snímání oka nějak poškodit náš zrak? Odborníci si myslí, že obavy opravdu nejsou na místě.
Skenování duhovky je stále oblíbenější
K ověřování totožnosti, identifikaci či zabezpečení se stále častěji používají biometrické metody, laicky skenování duhovky. Například ve Spojených arabských emirátech imigrační úřady systém duhovkové autentizace používají už od roku 2001 a zkušební provoz byl zahájen i na některých letištích ve Velké Británii, v USA a Kanadě.
V porovnání s ostatními biometrickými identifikačními údaji (třeba otisky prstů, hlasové identifikaci nebo sítnicové biometrii) je totiž duhovka unikátní a navíc chráněná uvnitř oka. Přestože je struktura a barva duhovky do značné míry dědičná, v detailech se u každého jedince, i u jednovaječných dvojčat, vždy liší.
Nejde o nebezpečnou metodu
„Obavy jsou zbytečné, na stejném principu jako skenování duhovky jsou postaveny třeba i laserové operace očí,“ vysvětluje hlavní chirurg Refrakčního centra Praha Petr Novák.
„Výhodou scanu duhovky je, že se dá provést i při běžné šíři zornice a za běžného osvětlení v místnosti. Tím se liší například od scanu očního pozadí, který vyžaduje specifické podmínky – širší zornici. Při současném tempu zdokonalování technologií se z těchto metod může časem stát rutinní metoda identifikace,“ myslí si Novák.
Duhovka rozhoduje o barvě očí
Duhovka se nachází mezi rohovkou a nitrooční čočkou, je „barevnou“ částí oka, kterou je vidět a která nás dělí na modrooké, hnědooké, zelenooké. O tom, jakou barvu mají naše oči, rozhoduje především koncentrace pigmentu melaninu v oční duhovce.
Tak například pokud duhovka obsahuje pigment na obou stranách, světlo vstupující do oka se odráží tak, že duhovka má hnědou barvu. V případě, kdy se na povrchu duhovky nenachází žádný pigment nebo jen ve velmi malém množství, světlo reaguje s šedými duhovkovými vlákny a duhovka tak získává modrou barvu.
