Soňa (49): Z životní krize mě dostal bezdomovec. Neuvěřitelné, ale je to tak

Devětačtyřicetiletá Soňa prožívá životní krizi. Opustil ji manžel, pohádala se s dcerou, umřela jí kočka, propustili ji z práce a zůstala úplně sama. Ze samotného dna ji ale dostalo něco naprosto nečekaného. Náhodné setkání s jedním místním bezdomovcem, který Soně ukázal, proč stojí za to žít.

Sesypalo se toho na mě strašně moc

Rozhodnutí svěřit se vám se svým příběhem pro mě nebylo snadné. Ale tak jako pro mě opět zasvítilo slunce, může svítit i pro mnohé jiné ženy, které se stejně jako já ocitnou na dně. Třeba jim můj příběh pomůže uvědomit si, co je v životě opravdu důležité a taky to, že život v krizi nekončí, ale po jejím překonání může být ještě o mnoho bohatší a krásnější.

Před rokem mě opustil manžel. Jednoho krásného dne přišel a oznámil mi, že už mě nemiluje, našel si mladší a že odchází. Byla to pro mě neskutečná rána. Když dcera odešla z domu, myslela jsem si, že opět budeme mít více času pro sebe a těšila jsem se na společné chvíle, cestování i stavbu vysněné dřevěné verandy a krbu, který mi manžel tak dlouho sliboval. Bohužel nic z toho už nikdy nebude. Ocitla jsem se sama v našem velkém domě a pod nátlakem manžela podala žádost o rozvod.

Čekala jsem od života už jen to nejhorší

Dcera odešla jen krátce před ním, a to i s malým vnukem, o kterého jsme se celou dobu starali po dobu jejích vysokoškolských studií. Teď úspěšně dostudovala, našla si práci v jiném městě a nově i přítele, ke kterému se tam přestěhovala. Aby toho nebylo málo, když jsem jednou přijela z práce, našla jsem na naší příjezdové cestě přejetou moji kočičku Elinku, kterou jsem nadevšechno milovala. Tehdy jsem to chápala jako zlé znamení osudu a čekala už od života jen to nejhorší.

Přišla jsem i o práci

Další rána přišla ze strany mého zaměstnavatele. Protože jsem byla psychicky na dně a jeden večer si o samotě vypila láhev vína na terase, druhý den v práci jsem se nesoustředila a udělala osudovou chybu. Udělala jsem špatně objednávky za velké peníze. Kolegyně se mě snažila zachránit, ale šéf byl neoblomný. Chtěl mě totiž vyrazit už dávno, protože na mé místo potřeboval dosadit svou čerstvě vystudovanou dceru a více lidí by firma neutáhla. Byla jsem z pracovního kolektivu ta nejhorší, nejpomalejší, měla jsem hodně nemocenských s páteří a vícekrát přišla do práce pozdě. Teď měl konečně důvod se mě zbavit.

Pohádala jsem se s dcerou

Abych neměla problémy, rozhodli jsme se, že ukončíme pracovní poměr dohodou a poběží mi ještě výpovědní lhůta. Dal mi najevo, že mi věří, že neudělám nějaký podraz s nemocenskou a slíbil mi vysoké prémie, které jsem i dostala. Už jsem rezignovala a nechtěla se mstít. Celou výpovědní dobu jsem v práci strávila jako ve snách, po večerech a nocích doma plakala. Dcera se za mnou ani jednou nestavila. Naposledy jsme se totiž pohádaly, když ke mně s vnukem přijela na návštěvu. Dala jsem malému Jindrovi čokoládu a dcera už kvůli tomu prostě vypěnila.

Vmetla mi, že se nediví, že její otec ode mě odešel, že nikoho nerespektuji, že i když tady bydlela, tisíckrát mi vysvětlovala, že si nepřeje, abych malému dávala sladké a obyčejnou čokoládu, když je alergický na mléko a má z toho pak ekzém a trávicí potíže. Hrozně se mě to dotklo a taky jsem jí neřekla zrovna hezké věci. Naštvaně se pak sebrala a odjela. Od té doby mi ani nezavolala.

Tehdy už toho na mě bylo tolik, že jsem si myslela, že můj život skončil. Kromě toho jsem si ještě procházela přechodem, měla jsem už tak šílené stavy a nálady a necítila se vůbec atraktivní a schopná. Moje sebevědomí bylo úplně v mínusu.

Když jsem opilá bloumala po setmění lesem, stalo se něco nečekaného

Jeden večer jsem se opila a vydala se do místního lesa za řekou. Hned za mostem jsem narazila na jednoho muže. Byl zrovna začínající podzim a venku už bylo chladno. Měl na hlavě čepici, z pod ní se draly delší vlasy, měl prošedivělý plnovous, špinavou a roztrhanou barevnou teplou etno mikinu. Bylo mu asi mezi padesáti a šedesáti, kupodivu vypadal celkem k světu a na to, že to byl nejspíše bezdomovec, ani nezapáchal. Měl tam i psa, vlčáka. Neměla jsem z něho strach, i když se stmívalo. Navíc mi bylo všechno úplně jedno a chtěla jsem si prostě zaplavat. A možná se i utopit. Všechno ale dopadlo jinak.

Pozval mě k ohni. Opekli jsme si buřty. Vyprávěl mi o své ženě. O tom, že při autonehodě ztratil dceru a žena mu to nikdy neodpustila, protože on to auto řídil. Jejich dcera byla těhotná a její snoubenec to tehdy neunesl, pokusil se o sebevraždu a pak odjel do zahraničí a už ho nikdy nikdo neviděl. Tento muž se jmenoval Tomáš. Dříve to byl úspěšný manažer, který vydělával velké peníze. Po smrti dcery začal pít a dostal se až na úplné dno. Dnes přísně abstinuje, kouří trávu, žije jako bezdomovec v lesích a je neskutečně šťastný. Pořád má svůj luxusní byt a dost peněz, ale v přírodě je mu prostě dobře.

Vedli jsme hluboké filozofické debaty

Začali jsme se scházet a vedli jsme hluboké filozofické debaty. Říkal mi, abych si dávala pozor na alkohol a nepropadala mu. I já jsem začala nakonec abstinovat. Pak jsem si udělala takovou meditaci a prosila za odpuštění dceru, manžela, mámu, která umřela na rakovinu. Našla jsem pokoru a úctu k životu. Všechno se najednou změnilo. Dcera mi zavolala a omluvila se. Dovezla mi koťátko. Rozvod s mužem proběhl naprosto pohodově. Odpustila jsem mu. Bylo to tak pro nás oba lepší. Už delší čas jsme stejně vedle sebe žili jako bratr a sestra a jenom já to pořád nechtěla vidět. Byla jsem protivná a hašteřivá a on musel dennodenně snášet mé nálady.

Můj život opět dostal smysl a řád

Dokonce jsem si našla i práci. Uvolnilo se místo v jednom malém obchůdku s galanterií. Majitelka byla důchodkyně, která už na to neměla sílu a uvažovala o tom, že obchůdek i se sortimentem někomu prodá. Tomáš mi na to dal peníze. Měl jich jako šlupek a k životu je nepotřeboval. Koupila jsem si i nový šicí stroj a začala doma šít. Hodně mě to bavilo. Ušila jsem spoustu pěkných věcí, napřed pro vnuka, pak barevné rozevláté sukně pro dceru, šila jsem i pro Tomáše a spravovala mu věci. Potřeba být přes týden v obchůdku a samostatně se o něj starat mi vlila novou krev do žil a můj život opět dostal svůj smysl a řád.

Vím, že každá krize jednou pomine, všechno se může znovu úplně otočit a člověk může být opět šťastný. S Tomášem se respektujeme a jsme kamarádi. I jemu se změnil život, tráví více času mezi lidmi, občas spolu zajdeme i do kina a našel si smysluplnou práci, která ho baví: vyrábí dřevěné šperky z přírodnin, které prodává na jarmarcích, hradech a zámcích.

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na přání změněná.