Šťovík není jen plevel. Skvěle se hodí se do salátů a má řadu léčivých účinků

Šťovík je rod rostlin, který zahrnuje kolem dvou set druhů. Mezi ty nejznámější patří šťovík kyselý, jenž obsahuje spoustu zdraví prospěšných látek, díky čemuž má pozitivní vliv na náš organismus. Jaké účinky od šťovíku očekávat, jak tuto rostlinu využít v kuchyni a jak ji pěstovat na vlastní zahradě?

Šťovík (Rumex)

Rostliny patřící do rodu šťovík (Rumex) mohou být jak jednoleté, tak vytrvalé byliny. Vyskytují se v celém mírném podnebném pásmu a u nás jsou běžně považovány za plevel, ačkoliv ve Středomoří šťovík představuje oblíbenou zeleninu.

Šťovíky mají sytě zelené, špičaté listy uspořádané do růžice a subtilní květy. Pokud budete šťovík pěstovat na zahradě, nevysazujte ho na přímé slunce – listy by zhořkly a už by se nedaly zužitkovat v kuchyni. Nejlepší je šťovík sklízet na jaře, kdy jsou jeho listy křehké a šťavnaté.

Mezi známé druhy šťovíku patří:

• šťovík kyselý
• šťovík menší
• šťovík koňský
• šťovík krvavý
• šťovík tupolistý

Pro pozitivní zdravotní účinky se pěstuje především šťovík kyselý, který se používá také jako přísada do salátů a další pokrmů. Stejné možnosti využití však mají i jiné druhy této rostliny.

Šťovík kyselý (Rumex acetosa)

Šťovík kyselý je široce rozšířená rostlina, mnohdy označována za druh plevele. Je zdrojem kyseliny šťavelové, vitamínu C, A a B1 a obsahuje také řadu minerálních látek, například hořčík, železo, vápník nebo draslík. Kromě toho, že se šťovík kyselý používá v kuchyni, je významný také pro lidové léčitelství.

Kouzelná svatojánská noc. Nasbírejte si svatojánské byliny a přivolejte osudovou lásku!

Šťovík menší (Rumex acetosella)

Dalším velmi rozšířeným druhem šťovíku je šťovík menší, který je rovněž považován za plevel. Je odolný a velmi rychle se šíří, tudíž jej pěstitelé na svých pozemcích nevidí příliš rádi. Nejčastěji se vyskytuje na loukách s pícninami, kterým škodí odčerpáváním vláhy i živin. Chuť šťovíku menšího je kyselá a jeho mladé listy lze použít například do salátů.

Šťovík koňský (Rumex hydrolapathum)

Šťovík koňský se od ostatních zmíněných druhů liší tím, že roste ve vodě. Dorůstá do výšky až jednoho metru, a tak je v porovnání se známějšími druhy také mnohem vyšší. Skvěle se hodí do zahradních jezírek, kde poroste skoro sám. Je nenáročný na pěstování a stejně jako například šťovík kyselý má řadu léčivých účinků.

Šťovík krvavý (Rumex sanguineus)

V blízkosti zahradního jezírka lze pěstovat také šťovík krvavý, který je snadno rozpoznatelný podle brčálově zelených listů s tmavě červenými žilkami. Kromě toho, že je na pohled velmi zajímavý, může být také chutnou přísadou do zeleninových salátů.

Šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius)

Šťovík tupolistý se řadí mezi nejrozšířenější druhy plevele vůbec. Dorůstá do výšky až jednoho metru a daří se mu zejména ve vlhkém prostředí. Je obecně velmi neoblíbený, jelikož významně ohrožuje úrodu pícnin.

Koláč a další recepty z rebarbory. Čím může být tato rostlina nebezpečná?

Zdravotní účinky šťovíku

Jak jsme již zmínili, šťovík je rostlinou ceněnou především pro své zdravotní účinky. Obsahuje velké množství důležitých látek, například antioxidantů, vlákniny, vitamínu C a různých minerálů včetně železa, hořčíku, vápníku a draslíku. Množství kalorií je jak jinak než minimální, a tak se tato rostlina, respektive zelenina, hodí i do redukčního jídelníčku.

Šťovík na druhou stranu obsahuje také velké množství kyseliny šťavelové, která odbourává vápník, a tak organismu spíše škodí. Určitě tedy platí, že bychom šťovík měli konzumovat pouze v rozumné míře. Tepelně neupravenému šťovíku by se měli zcela vyhnout lidé trpící dnou, kojící ženy či osoby s onemocněním ledvin. Tepelně upravený šťovík je však bezpečný.

Látky obsažené ve šťovíku mají následující účinky na organismus:

• posílení imunitního systému
• podpora zdraví srdce a kostí
• zajištění správné funkce trávicího ústrojí

Díky zmíněným účinkům se šťovík běžně používá v bylinkářství. Je dostupný v čerstvé i sušené podobě a je také součástí některých bylinných čajových směsí. Kromě toho se z něj mohou vyrábět tinktury či doplňky stravy ve formě kapslí. Je však třeba poznamenat, že účinky šťovíku dosud nebyly potvrzeny žádnými vědeckými výzkumy.

Využití šťovíku

Listy šťovíku se hodí do různých salátů, kterým dodají svěží, kyselou a zároveň lehce pikantní chuť. Také je lze tepelně upravit na způsob špenátu a podávat například jako přílohu ke grilovanému masu. Ve Francii se ze šťovíku připravuje polévka a omáčka k rybám.

V kuchyni se využívají především mladé listy šťovíků, které se sbírají na jaře. Postupem času listy často dřevnatí a hořknou, proto později nasbírané rostliny vždy nejprve ochutnejte a až poté je případně přidejte do daného pokrmu.

Pylový kalendář po celý rok. Na jaké alergeny dávat pozor?

Pěstování šťovíku

Existuje velké množství druhů šťovíku. Některé se pěstují jako trvalky, jiné jako letničky. Podmínky pro pěstování se u jednotlivých druhů mohou lišit, nicméně obecně lze říci, že se jedná o velmi nenáročné rostliny, kterým vyhovuje zejména polostín a vlhčí, ale dostatečně propustná půda.

Šťovíky můžete pěstovat nejen na zahradě, ale také v květináčích na terase či balkoně. Pěstování v nádobách je ostatně doporučeno, jelikož se šťovíky velmi snadno rozrůstají. Pokud budete sázet více rostlin do jedné nádoby, nechávejte mezi nimi zhruba třiceticentimetrové rozestupy.

Živiny šťovíku dodá kompost či organické hnojivo. Rostliny pravidelně zalévejte přiměřeným množstvím vody. Pokud pěstujete vytrvalé druhy šťovíku, mezi něž patří například šťovík kyselý, zhruba jednou za tři roky rostliny rozdělte a oddělené části zasaďte do samostatných květináčů.

Zdroje: gardenersworld.com, hayloft.co.uk, wikipedia.org, ceskestavby.cz, healthline.com