Zajímá vás, jak často se milují páry v dlouhodobém vztahu a jak si ozvláštňují sex, aby to nebyla nuda? Proč je sex ve vztahu tolik důležitý a co dělat, když jeden z partnerů požaduje takové sexuální praktiky, které jsou pro druhého nepřijatelné? Je pravda, že muži mají větší sexuální potřeby a vyžadují sex častěji? Rozhovor se vztahovou psycholožkou PhDr. Jitkou Douchovou vám možná pomůže uvědomit si, jak na tom jste a co byste měli udělat pro záchranu vztahu. Řešením určitě není přizpůsobovat se partnerovi na úkor sebe sama a dělat v posteli to, co je vám nepříjemné, či co vás odpuzuje!
Nakolik je podle vás ve vztahu důležitý sex?
Sexualita, sex a intimita, to je jedno z nejdůležitějších témat v rámci partnerských vztahů. Bez sexu se ve vztahu mezi dvěma lidmi jedná o přátelství, někdy o velmi hlubokou lidskou blízkost, ale není to plnohodnotný partnerský vztah. Často ve své psychoterapeutické praxi vidím, kolik lidí na začátku vztahu sex a sexuální kompatibilitu podceňuje. Jako hlavní hodnoty vnímají něco jiného – porozumění, podobné nebo stejné zájmy, cíle, hodnoty, a pokud to nefunguje tak, jak má, mají pocit, že se to časem samo upraví. Ale většinou neupraví…
K našim základním lidským životním potřebám patří láska, láska se vším všudy, i s intimním splynutím a blízkostí.
Z jakého důvodu mohou lidé preferovat vztah bez sexu, bez vášně?
Jestliže se někdo rozhoduje pro perspektivní partnerský vztah s cílem vytvoření společného života a založení rodiny s absencí vzájemné sexuální blízkosti a kompatibility, bývá to často z racionálních důvodů. Například po komplikovaných předchozích partnerských vztazích, které nedopadly dobře, ale naopak sex byl skvělý a byl hlavním tahounem vztahu. V těchto případech není sex na začátku vztahu vnímán jako důležitý. Zrovna tak bývá sex podhodnocován u těch, kteří vyrostli v prudérní rodině, kde byl téměř tabu, nebo přímo prezentován jako něco špatného a nečistého.
Nicméně, touha, vášeň, vzájemná chemie a vůně sobě navzájem, to k partnerství patří. Není to jen krásné koření života navíc, je to potřeba. A pokud je někdo dlouhodoběji sexuálně deprivovaný ve vztahu, vede to dříve či později k vedlejším vztahům a nevěře.
A co když mají partneři rozdílné sexuální potřeby ve vztahu?
Partnerský vztah je vztah dvou svébytných originálních bytostí s rozdílnými potřebami v různých ohledech, samozřejmě včetně těch sexuálních. Základní platformou vzniku vztahu bývá někdy právě láska na první pohled plná touhy a vzájemně fungující chemie. Ale ne vždy. Na samém začátku vztahu někdy sice může být vzájemný soulad a porozumění ve svých zájmech a komunikaci. Partneři cítí, že si rozumějí, ale v posteli vzájemná sounáležitost a touha schází. Rozdílnost sexuálních potřeb se odhaluje většinou až později, protože zpočátku, ve fázi okouzlení a prvotní zamilovanosti, jede člověk na vlně zamilované euforie a plno věcí nevidí.
Ne proto, že by je vědomě vytěsňoval a popíral, ale prostě je nevidí díky zaplavenosti mileneckých endorfinů. Důležité je, že ve fázi zamilovanosti se sobě milenci navzájem přizpůsobují, a rádi. Není to popírání vlastní autenticity, ani žádná křeč. Když se vztah již více ustálí, teprve pak mohou vyplouvat na povrch některé odlišnosti v potřebách, včetně těch sexuálních. A vždy záleží na tom, jak moc jsou rozdílné potřeby jednoho, a těžko přijatelné pro toho druhého, pokud se například ukazuje, že jsou nestandardní.
O jaké nestandardní sexuální potřeby může jít?
Rozdílných potřeb může být hodně, namátkou třeba polyamorie, zapojení různých fetišů do sexu, voyerství, S/M praktiky apod. Je hodně důležité o svých sexuálních potřebách otevřeně mluvit a toho druhého do ničeho nenutit. Tlak vyvolává protitlak, zahání druhého člověka do kouta a do potřeby vlastní sebeobrany. Tím se jenom podporuje a stupňuje odpor k sexu. Sexualita je zvlášť křehká rovina, která je opravdu hodně citlivá. Pokud má někdo v sexu odlišné potřeby od toho druhého, je nutné hledat kompromis.
Nikdy není možné toho druhého nutit do něčeho, co je pro něj nepřijatelné, to by byl začátek konce sexuálního vztahu. Pokud se jedná například o potřebu S/M technik, je těžké přijmout to, že požadavek partnera je, abych byla dominantní, když to v povaze nemám a jeho submisivita pod jeho taktovkou je pro mne něco, co jej v mých očích degraduje. Pokud potřebuje partner pro své vzrušení hraní her a rolí s odpovídajícím oblečením, které většinou opět symbolizují rovinu submisivity a dominance, je otázkou, zda tyto hry plnohodnotně začlenit do sexuálního života tak, aby to partnerce nevadilo.
Pokud se partnerka přizpůsobí odlišným sexuálním potřebám partnera z lásky, je to udržitelné?
Základním předpokladem k tomu, aby to mohlo fungovat je, aby nebylo nic vynucováno a aby to bylo po vzájemné dohodě. I ten druhý člověk by měl mít možnost sexu podle vlastních představ. Nikdy není možné se jednoznačně a pořád přizpůsobovat odlišným potřebám toho druhého. Vede to jedině k nespokojenosti, frustraci, potřebě úniku, zatvrzení se v sexu. Znám ze své praxe mnoho žen, které se z lásky k partnerovi přizpůsobily, ale jen částečně. Jim samotným to fyzicky totiž nic nepřinášelo. Fungovalo pouze psychické uspokojení z lásky. „Miluji ho, tak mu to umožním, vím, že to potřebuje a že to k němu patří,“ říká si v těchto situacích spousta žen.
Můžete uvést třeba nějaký příklad z praxe?
Vybavuji si teď příklad klientky, profesionálně velmi zdatné, s vysokým sociálním statusem, která svého muže, pedagoga na univerzitě, velmi milovala. Až po nějaké době jejich chození jí odhalil své skutečné potřeby v sexu – jednalo se SM. Potřeboval být opravdu hodně submisivním otrokem. V reálu to byl vážený šéf katedry, velmi úspěšný a uznávaný. Dělala mu tedy dominu. Popírala sebe samu a své potřeby. Změna u ní nastala tehdy, kdy se jim narodilo první dítě. Vztah k jejímu muži dostal nový rozměr – byl nejen partner, ale i otec jejich syna. V té době nemohla dál pokračovat v této hře.
Manžel si tedy začal dopřávat služeb profesionální dominy. A jak to dopadlo? Bez profesionálky se nedokázal obejít, běžný partnerský a rovnocenný milostný vztah odmítal, a nakonec navrhl rozvod s tím, že chce žít s profesionálkou. Mezitím měli oba již dvě děti a pro mou klientku bylo naprosto nepřijatelné, aby se děti stýkaly s touto ženou, a ta se podílela na jejich výchově.
Je to jeden z příkladů za mnohé, kam až mohou vést ve svém důsledku opravdu absolutně rozdílné sexuální potřeby partnerů.
Kde hledat odpovídající pomoc?
Jak už tady zaznělo, nelze nikoho do ničeho nutit a partneři si mohou vycházet vstříc do určité míry. Vše je velice individuální. Zdůraznila bych, že pomoc může nabídnout partnersky orientovaný psycholog, nikoli pouze sexuolog – pouze tehdy, je-li psychoterapeuticky orientovaný.
Co když nejde zrovna o velké rozdíly v sexuálních preferencích, včetně různých úchylek, ale jen o odlišnost frekvence milování?
Sexuální potřeby samozřejmě postupně procházejí svým vývojem a proměňují se v závislosti na vývojové fázi vztahu, na věku partnerů a dalším životním kontextu. Ale záleží právě na tom, o jakých potřebách mluvíme. Pokud není nutné překonávat větší odpor k nějakým potřebám již na začátku vztahu (např. může jít o anální sex, orální sex. apod.), může se postupně sexuální život partnerů více přibližovat kompromisu podle potřeb každého z nich.
Ten, kdo chce sex méně častěji, nebo je pro něj něco z přání partnera nepřijatelné, se postupně učí vytvářet si vlídně, a ne vyhraněně, hranice. Navíc si postupně partneři tvoří již oboustranně uspokojivé vlastní modely v oblasti jejich partnerské intimity. Základním kritériem všeho je, aby nebylo něco pro toho druhého nepřijatelné. Je-li touha jednoho v sexu dominantou jdoucí proti tomu druhému, pak hrozí samozřejmě reálná šance možnosti nevěry.
A co je považováno za nevěru? Někdo za nevěru třeba považuje i to, že si to partner dělá sám u porna, které ho vzrušuje a je o praktikách, o které manželka nemá zájem…
Nevěra, to je široký pojem. Někdo vnímá jako nevěru již soukromé partnerovy sexuální fantazie uplatňované ve virtuálním prostoru, někdo vnímá jako nevěru pravý fyzický kontakt. Do všeho s přibývající délkou vztahu vstupuje kvalita partnerského vztahu, jeho platforma a to, co vše již spolu stačili ti dva s láskou vytvořit – domov, rodinu, atd. Může docházet k nevěře, která je ryze sexuální a neohrožuje bazální partnerský vztah.
Takovýchto nevěr je hodně, a pokud o nich ten druhý neví, může být někdy sexuální nevěra i paradoxně konstruktivní pro vyvážený a fundamentální partnerský vztah. Pozitivní energii z paralelního sexuálního vztahu přináší partner i do manželství.
A co různé sexuální hrátky doma a nákupy v sexshopu? Dá se s nimi ledacos zachránit a překonat stereotyp po letech manželství?
Erotické pomůcky se v současné době stávají stále více přirozenou součástí sexuálního života partnerů, a to nejen těch, kteří již vzhledem k delšímu trvání soužití hledají kreativní oživení, jež by bylo zajímavé a umožnilo inovace v sexu. Není to vnímáno jako tabu a něco umělého, ale naopak. Po více letech partnerského soužití potřebuje být sexuální život ozvláštňován, aby byl stále atraktivní a nepřevládala mechanická stereotypní potřeba jednoho z partnerů, který žádá vyšší frekvenci uspokojení fyzických potřeb.
Sex je symbolický tanec mezi partnery. Tak, jako by měl být stále oživován, kreativně podporován a rozvíjen vztah, tak by měl být příjemný a tvořivý i milostný život. Opět je nezbytnou podmínkou shoda obou partnerů. Sex je nejen ztělesněním lásky, ale i hra. Touha a vzrušení zde stále hrají roli. Součástí milostného života, který je opravdu dynamický a živý, je nejen překvapování jednoho druhým a objevování dalších adrenalinových záležitostí, ale i plánování a společné rozvíjení toho, co je dráždivým, a oboustranně vítaným, přínosem.
Jsou používány jak erotické pomůcky, tak erotické prádlo, a dále i různé hry. K životu to patří. Původní romantika a touha, vznikající ve chvíli, kdy se mě ten druhý jen dotkne, je dávno po letech pryč, a je třeba proti rutině manželského stereotypu bojovat, což většina párů praktikuje.
A co společné sledování porna? Spousta žen to neakceptuje…
Častou součástí sexuálního života párů, které jsou spolu již delší dobu, je společné sledování porna. Je to stimulans, který může být užitečnou inspirací pro již vlastní milování bez předlohy. Často slýchám od svých klientek stesky na téma: jejich partner a porno. Na protagonistky těchto filmů žárlí, srovnávají se s nimi a připadají si nedostatečné, což je škoda. Od určitého věku začínají někteří muži trpět funkčními poruchami a ne vždy jsou schopni erekce, což je pro ně projevem velmi těžkého selhání a snížení vlastní mužské sebedůvěry. Porno je pro ně něčím, co je povzbudí a pak jsou schopni fungovat i v zaběhnutém partnerském životě. Velmi záleží na tom, jak se o všem mezi partnery mluví…
A co tedy rozdílná míra sexuálního apetitu, je pravda, že většinou ty výrazně větší sexuální potřeby mají muži, kteří vyžadují milování častěji?
Běžným mýtem o rozdílech v míře sexuálního apetitu je, že výrazně vyšší potřebu má muž, ale tak jednoznačné to rozhodně není. Znám řadu nespokojených žen, které v sexu strádají a potřebují sexuální život mnohem víc, než jejich muž. Hlavním faktorem, který ovlivňuje míru sexuálního apetitu v rámci daného konkrétního páru je věk a daný životní kontext.
Problémy v rozdílu potřeb velmi často vznikají v době po narození dítěte. Žena je vyčerpaná po porodu, a v nové životní roli. Kromě partnerky se stává matkou, což je radikální změna v nárocích na její čas, na její psychiku. Většinou se zpočátku středobodem jejího světa stává dítě a muž se ocitá na vedlejší koleji. Adaptace na nové období a povinnosti, to vše probíhá dlouho, kromě péče o dítě potřebuje žena hlavně odpočinek a spánek, navíc pro ni bývá po porodu styk často bolestivý. Čím méně je ochotná k sexuální aktivitě, tím větší je na ni tlak vyvíjen a často to vede k začarovanému kruhu. Ale to se většinou po nějaké době upraví.
Horší je, když je muž pracovně natolik vyčerpán, že sex odmítá, nemá na něj již energetickou kapacitu. Nejčastěji je to u manažerů ve vyšší pozici, podnikatelů. U muže je to ve svém konečném důsledku dvojnásobná prohra a selhání – podle pomyslných společenských norem “vyšší potřebu sexu přeci má mít vždy muž“ . Nezvládá-li muž nároky své partnerky, přechází to postupně i k funkčnímu selhání (problém s erekcí) a je tu vytvořený základ pro závažný stresor, který bývá často „léčen“ nevěrou.
Jak často se vlastně milují partneři v dlouhodobém vztahu? Jednou či dvakrát týdně?
Sex se nemůže v partnerském životě stát tématem s vykřičníkem, který je často skloňován jako výčitka. Ten, kdo má vyšší potřebu sexu, musí ji řešit náhradním způsobem (autoerotika) a na svého partnera nenaléhat. Jakýkoliv tlak vyvolává strach, averzi, odpor. Je dobré na nějakou dobu ryzí sexuální uspokojení ze svého života vyloučit, nebo si je přímo zakázat. Důležité je, aby nevymizela dotekovost a něha, objetí, líbání, bez aspirací na to, že z toho musí být sex. Základní pravidlo zní – „jede se podle tempa toho, kdo potřebuje méně, ne naopak“!
Hodně párů při nespokojenosti ohledně frekvence sahá k tomu, že si stanoví nějaká pravidla. Týdenní frekvence by měla být například 2x týdně. Stanoví se tedy dny, kdy je večer určen automaticky pro sex. Nevnímám to však jako šťastné řešení. Ten, kdo má nižší potřebu, se musí do sexu v určený den nutit, schází tam spontaneita, cílem je odškrtnutí čárky, že úkol byl splněn. A to v žádném případě nepodmiňuje spontaneitu a požitek z milování. Kdysi dávno toto pravidlo doporučoval manželským párům MUDr. Plzák, od této doby přetrvává pořekadlo: „Středa, je ho tam třeba“.
Na poslední konferenci manželských poradců, kde jsem Dr. Plzáka zažila krátce před jeho smrtí, toto své pravidlo dementoval se slovy, že se v průběhu let dopouštěl více mylných přesvědčení, které vyhlašoval. Některá bral jako pořád platná, toto však rozhodně ne. Souhlasím – je lepší zakomponovat do intimního života radost a kreativitu, inovace, ať se to již týká místa milování, času, použitých praktik, než do něj vkládat mus a povinnost.
PhDr. Jitka Douchová (*1959)
- rodinný a manželský poradce od roku 1982
- lektor mnoha kurzů – psychoterapeutických, sebezkušenostních i komunikačních, kurzů věnujících se oblasti osobnostního vývoje,
- kurzů se zaměřením na rozvíjení a kultivaci partnerských vztahů
- jako psycholog dlouhodobě spolupracuje s médii (TV, rozhlas, tištěné i online magazíny)
- více než 16 let vede vlastní psychologickou poradnu na specializovanou na partnerské vztahy na www.idnes.cz
- www.jitkadouchova.cz
