Šuškarda je nenáročná rostlina s netradičním květem, která svým vzhledem dozajista zaujme

Šuškarda je mezi pěstiteli a zahrádkáři oblíbená především pro svou nenáročnost, přílišná péče jí může dokonce škodit. Oblíbená je i pro své zvláštní květenství, které roste v dlouhých klasech. Nejčastěji se vysazuje do okrasných zahrad, kde na chrání náchylnější rostliny proti větru, ale vysazuje se i do skupin, aby tvořila jakési ostrůvky záhonů. Jedná se o trvalku, takže vám bude zdobit zahradu po dlouhé roky. Jak na ni?

Charakteristika šuškardy

Šuškarda je v létě kvetoucí trvalka, která má travnaté olistění a chlupaté květy lahvovitého tvaru. Často jsou popisovány jako kartáčové květiny, jelikož mají vysoké hroty fialových květů, které připomínají kartáče. Délka květů může dosahovat až 1,5 metru, což je úctyhodná velikost. Šuškarda vyrůstá z cibulové hlízy a má silný kořenový systém. Patří do podčeledi hvězdnicovitých, kam spadá také aksamitník nebo zlatobýl.

Její původ je v severoamerických pláních, kde roste jako trvalka na mokřadech a vlhkých loukách, také se vyskytuje na okrajích lesů, močálů a bažin. V evropském podnebí je nejvíce rozšířen druh šuškardy klasnaté a šuškardy bílé. Patří mezi teplomilné rostliny, které hlavně ke svému počátečnímu růstu vyžadují dostatek slunce, výživnou půdu a vlhkost, později však dobře snáší i sucho. Šuškardy jsou oblíbené květiny do svatebních pugétů či jako prosté řezané květiny. Ve váze se výborně kombinují s jiřinami či cíniemi. Často se také šuškardy používají jako sušené květiny k aranžování.

Rostliny lze vysazovat z květináčů, ale mnohem praktičtější je vysazovat je přímo z hlíz. Jelikož jde o trvalku, bude jí spíše vyhovovat, když ji zasadíte přímo do země, ale výsadba do květináčů je také možná.

Cínie neboli ostálka je houževnatá květina, co se týče škůdců. Vysaďte si tuto letničku!

Podmínky pro pěstování šuškardy

Umístění by mělo být na plném slunci, ale do jisté míry šuškardy snáší i stín. Jelikož pocházejí z prérií, platí že čím více slunce, tím lepší a rychlejší její růst. Dají se však pěstovat takřka kdekoliv na zahradě a navíc jsou celkem odolné proti různým škůdcům.

Sázejte brzy na jaře po prvních mrazech, kdy je ještě chladnější počasí a rozsáhlý kořenový systém šuškardy bude mít čas dostatečně zakořenit ještě před příchodem veder. Květy by se měly objevit již v prvním roce pěstování, do tří měsíců po výsadbě.

Ačkoli rostliny preferují dobře odvodněnou půdu, snesou více vlhkosti než mnoho jiných zahradních trvalek, tudíž bývají často součástí mokrých zahrad. Opět čím lepší odvodnění, tím lépe se jí bude dařit a nebudete bojovat s rizikem uhnívajících kořenů. Jílovitý typ půdy také může dělat neplechu, proto se doporučuje přidat písek pro lepší odvádění vody ze zeminy. Na druhou stranu jim nevadí ani skalnatý, štěrkovitý či písčitý terén, zkrátka se jedná o velmi všestrannou květinu, která snese opravdu hodně rozmanité podmínky.

Výsadba šuškardy

Pokud sázíte hlízy šuškardy, měly by od sebe být vzdáleny 30-40 cm, aby měly rostliny dostatek prostoru pro růst. Nejlepších výsledků dosáhnete, když hlízy zasadíte 5–10 cm hluboko.

Kromě sázení hlíz je možné sázet šuškardy ze semen, počítejte však, že vám pokvetou až v dalším roce, popřípadě i po dvou letech. Můžete je sázet časně na jaře, na podzim, ale i začátkem zimy. Semena lze vysázet do semeníku doma nebo je lze vysévat přímo na zahradě. Klíčení obvykle nastává během 20 až 45 dnů, pokud jsou semena vystavena chladu a vlhkosti po dobu asi čtyř až šesti týdnů před výsadbou.

Jiřiny jsou oblíbené zahradní rostliny, které budete milovat pro jejich barvy

Péče o nově vysazenou šuškardu

Zásadou zdravé a silné šuškardy je správné zalévaní v prvních měsících jejího života. Jakmile se usadí a správně zakoření, nevyžaduje již skoro žádnou péči a to je její nejvýraznější přednost. V prvním roce potřebují více vody než v následujících letech života – pak budou jako trvalky další roky odolné vůči suchým půdním podmínkám a tolerantní i k dlouhodobému suchu.

Během prvních několika týdnů byste měli nově vysazeným hlízám šuškardy dodávat podle potřeby vodu, dokud nevyraší stonky. Pokud je počasí suché, měli byste je zalévat každý týden. Tím též předejdete zakrslým květům a spáleným listům. Avšak vyhněte se přílišnému zalévání. Jako všechny cibuloviny, i tyto rostliny nesnáší časté přelití. Během fáze aktivního růstu postačí jen mírně zvýšená zálivka, která by měla být taková, že do dalšího zalévání půda stačí vyschnout.

Šuškardy zpravidla nepotřebují žádné hnojení

Šuškardy nepotřebují hnojení jako jiné rostliny, alespoň za předpokladu, že je vysadíte do průměrně úrodné půdy. Pokud chcete, můžete další rok po výsadbě před novým květenstvím hnojit, ale pouze střídmě a lehce. Hnojení se pak doporučuje každý druhý rok, stačí dodat kompost do jámy, když dělíte nově vzniklé cibule – jinak se vám může šuškarda překvapivě rychle rozrůst na další plochy záhonku. Jestliže jsou ve velmi špatně vyživené půdě, stačí aplikovat hnojivo jednou do týdne. Jestliže to však s hnojením přeženete, může šuškarda přestat úplně kvést nebo naopak dojde k převrácení květních stonků.

Množení šuškardy pomocí hlíz nebo ze semen

Když si chcete šuškardu namnožit, není nic snadnějšího než dělení kořenových cibulí. Když rostlina dozrává, vyvíjí se u ní nové hlízy. Ty je možné vykopat a oddělit je. Dělení může být potřeba každých několik let, neboť se šuškarda rychle množí, pokud o ni vhodně pečujete. Také tímto postupem omladíte rostlinu a prodloužíte tak její životnost.

Obvykle se dělení provádí na podzim, kdy již neprobíhá nové květenství a šuškarda odumírá a připravuje se na zimní období. Nebo se dělení provádí na jaře, ještě než začne nový růst stonků.

Při jarním dělení vykopejte celý trs šuškardy pomocí lopaty a oddělte shluky cibulek tak, aby každá jednotlivá hlíza měla jednu velkou cibuli alespoň s jedním pupenem. Vyhodit byste pak měli všechny hlízy, které jsou buď suché nebo měkké. Před zasazením oddělených hlíz zeminu prokypřete a rozdělte jednotlivé cibule podle návodu, který jsme popsali výše.

V případě podzimního dělení hlízy vykopejte a zazimujte cibule přes zimu pro jarní výsadbu.

Mečík je velkolepá květina, která vám bude zdobit nejenom zahradu, ale i vázy doma na stole

Přezimování šuškardy

Pokud jste šuškardu vykopali k účelům podzimního dělení, bude nutné hlízy zazimovat. Je nutné cibule vysušit, aby je nenapadlo houbové onemocnění. Hlízy uložte do mírně vlhkého rašeliníku, kde je budete skladovat asi 10 týdnů v chladu. Následně je můžete na jaře opět vysadit na zahradu či do květináčů.

Co se týče přezimování vzrostlé šuškardy, kterou necháte v zemině, zpravidla je mrazuvzdorná a tedy nepotřebuje žádnou speciální ochranu proti chladu. Běžnou rutinou je odstřihnout stonky šuškardy blízko země. Často se ale klasy květů nechávají jako zimní potrava pro ptáky, proto není nutné stříhat vůbec. Důležité je jen to, aby rostlina nebyla v zimě ve vlhké půdě, především pokud není sníh a zimy jsou spíše mrazivé a vlhké. Ochranu si zajistíte mulčí či smrkovými větvemi, která hlízy ochrání před mrazy a vlhkostí. Vrstva takové ochrany by měla být kolem 15 cm. Občas je dobré mulčovací kůru nebo jiný úkryt během zimy provzdušnit. Na jaře mulč a všechny její zbytky odstraňte, aby mohl začít růst šuškardy do volné plochy.

Možné choroby a škůdci

Šuškarda zpravidla netrpí žádnými vážnějšími chorobami ani škůdci. Klasickými chorobami je padlí, rez, verticiliové vadnutí a nejčastěji hniloba kořenů a hlíz. Všemu však lze předejít správnou vlhkostí půdy a správnou zálivkou. Může se sice objevit mírné postižení houbovitým onemocněním, které způsobuje skvrny na listech a padlí, nicméně ta zpravidla nepostihují velkou plochu rostlin a nepovažuje se za život ohrožující. Maximálně může jít o estetické narušení, kde není nutná léčba. Pokud se jedná o závažnější postižení a větší plochy, lze použít fungicidy, popřípadě je nutné odříznout postiženou rostlinu.

Plamének je skvělou volbou pokud chcete popínavou rostlinu na vaši zahradu

S čím kombinovat šuškardu na své zahradě

Tím, jak jsou šuškardy vysoké, tak jsou skvělým doplňkem k pozadí záhonku. Jsou dosti kontrastní vůči nižším a středním trvalkám, takže se pak dobře kombinují se záplevákem  s nímž má navíc podobné nároky na půdu a zalévání. Ale lze kombinovat také s astrou, denivkou a chryzantémou. Přidávají se do kontrastu k širokolistým květinám jako je například bohyška. Využívají se též v kopcovitém terénu pro vertikální vyrovnání pozemku. Jsou hezkým společníkem pro okrasné trávy a ostřice.

Zdroje: gardeningknowhow.com, thespruce.com, garden-en.desigusxpro.com, gardenershq.com, longfield-gardens.com, gardenerspath.com