Sylva je už dlouho sama. Svůj poslední několikaměsíční vztah měla před pěti lety. Za svůj život vystřídala pár vztahů, ale s žádným mužem nevydržela déle než pár měsíců. Vždycky se objevil nějaký problém a partner se jí znechutil. Přitom si moc přeje založit rodinu a mít děti, navíc už vyloženě slyší tikat své biologické hodiny. Postupem času ale došla k tomu, že jí už nestojí za to ztrácet čas s muži, kteří zcela neodpovídají jejím představám. Podle kamarádek jsou ale její nároky na muže tak vysoké, že stěží takového vysněného prince najde…
O budoucím partnerovi mám jasnou vizi
Měla jsem v životě už dost vztahů na to, abych věděla, co chci. Mám zcela jasnou vizi o svém budoucím partnerovi. Chci se totiž vyvarovat předchozích chyb. Chci děti a vím, že už nemám moc času. Proto je pro mě absolutně zbytečné randit jen za účelem nějaké zábavy, rozptýlení nebo sexu. Pokud od začátku vím, že tento muž nemá pro mě dostačující kvality, okamžitě odcházím. V podstatě na to rande ani nejdu, proto si raději zjišťuji informace předem.
Zajímá mě samozřejmě vzhled, ale i zaměstnání, životní cíle a filozofie. To, jak ten člověk o sebe pečuje a stará se o svoje zdraví. Jestli má nějaké zájmy, koníčky, je oblíbený ve společnosti. Jakou má povahu a zda bude vůči mě dostatečně respektující, tolerantní a pečující. Zkrátka jestli bude se mnou kompatibilní. Musí mě sexuálně přitahovat, být inteligentní, šarmantní, nekuřák. Nechci žádného hospodského povaleče ani sedláka. V neposlední řadě mě zajímá i stav jeho konta, protože to svědčí o jeho schopnostech vydělat si peníze a zajistit svou rodinu, což je pro mě důležité. Chci, aby muž dokázal uživit svou rodinu. Já bych totiž chtěla mít aspoň dvě děti, možná lépe tři.
Rozdíl mezi láskou a zamilovaností. Našla jste už toho pravého?
Škoda, že si nemohu dovolit najmout detektivní agenturu
Chci toho opravdu tak moc? Kamarádka mi říkala, že to trochu přeháním a nikomu nedám šanci. Dokonce jsem si sepsala na papír, jak má vypadat můj budoucí partner. Ten papír je popsaný z obou stran drobným písmem úplně celý. Ale mně teda nepřijde, že bych měla extra vysoké nároky. A i kdyby, je to má věc a mám na to plné právo. Jsem rozhodnuta jít si za tím, co chci. Myslím si, že lidé by se neměli spokojit s různými ústupky, hledat si jen zábavu nebo rozptýlení, ale snažit se o to najít si k sobě toho, kdo se k nim opravdu hodí.
Je pravda, že už na toho pravého čekám skoro pět let. Od té doby jsem byla na rande jen třikrát. S jedním mužem jsem se scházela vícekrát. Než ale mohlo mezi námi vůbec k něčemu dojít, zjistila jsem od jeho přátel, že je ženatý. Sám by mi to ani neřekl, chtěl si jen užít. Uznala jsem, že po této zkušenosti musím být ostražitá ještě víc. Ideálně by mi vyhovovalo, kdybych si najala nějakou detektivní agenturu, aby mi zjistila o tom konkrétním člověku, s nímž bych se chystala jít na rande, předem co nejvíce informací. Ale protože to stojí hodně peněz, snažím se o to sama. A tak je ze mě taková agentka FBI.
Kamarádka si myslí, že to přeháním
„Měla by ses už konečně vzpamatovat! Proč nedáš šanci Petrovi? Krouží kolem tebe už asi rok a pořád doufá, že tě vytáhne aspoň na jedinou sklenku vína! Jak chceš někoho poznat, když nikoho k sobě nepustíš? Jistotu, že to klapne a že si budete rozumět přece nikdy předem nemáš. Ale i tahle fáze poznávání druhého člověka je důležitá, ne si všechno předem zjistit a rozhodovat se jen na základě rozumu! Copak ty se nedokážeš jen tak zamilovat?” ptala se mě jednou kamarádka. Odpověděla jsem jí, že asi ne. Nedokážu se jen tak zamilovat, protože nevím, co bych z toho měla, pokud ten člověk nebude odpovídat mým představám a nebude pro mě ten pravý.
Ona na to řekla, jak prý můžu předem vědět, že to je ten pravý, ale na to jsem jí už ani nechtěla odpovídat. Ať si myslí, co chce, já vím své. A tak stále čekám na toho pravého a doufám, že se jednou objeví. Jsem si jistá, že to okamžitě poznám a půjde to ruku v ruce. Když budu vědět, že je to on, jsem přesvědčena o tom, že moje srdce pro něj okamžitě zahoří. A nic nás už nerozdělí…
Sobecký gen. Kdo ve skutečnosti vybírá naše partnery?
Co myslíte, že by měla Sylva udělat?
A: Jít se zaručeně léčit. Její posedlost dokonalostí je chorobná a nejspíše se tím snaží kompenzovat své osobní problémy a nejistotu, kterou má sama v sobě. Jistoty a zázraky prostě neexistují, je třeba brát život takový, jaký je!
B: Slevit ze svých nároků, dát na radu kamarádky a zkusit to s tím Petrem. Anebo s kýmkoliv jiným, prostě dát nějakému muži šanci někam ji pozvat a zjistit, že všichni muži nejsou tak špatní!
C: Smířit se s tím, že s takovým přístupem zůstane navždy sama. Možná že, když bude žít jen ve svých snech a představách, může být nakonec spokojená. Jen to dítě si bude muset asi taky vysnít, leda by to bylo neposkvrněné početí…
Poznámka redakce: jméno čtenářky a dalších osob v jejím příběhu byla na přání změněná.
