Syndrom opuštěného hnízda. Proč mnohá manželství po odchodu dětí procházejí krizí?

Když se narodí dítě, je to vztah na celý život. A jak si novopečení rodiče zvykají na razantní změnu životního stylu po narození dítěte, tak je tomu i po odchodu dítěte z domu. Proč se řada manželství v době, kdy dosáhnou děti plnoletosti a odstěhují se z domu, rozpadá? Co je to syndrom opuštěného hnízda a proč jím více trpí ženy? Přečtěte si také, jak prožívaly odchod dítěte z domu naše čtenářky.

Co je syndrom opuštěného hnízda

Syndrom opuštěného hnízda, nebo syndrom prázdného hnízda, definuje pocit rodičů, kterým dospějí děti a odejdou z domu, ať už na studia, nebo se odstěhují a založí si vlastní rodinu. Jedná se o významnou přechodovou fázi v životě každého rodiče, ať už matky nebo otce, ale odborníci uvádějí, že ženy krizí trpí daleko více než muži. Je to dáno jednoduše tím, že jako matky nosí své děti celých devět měsíců ve vlastním těle, v bolestech je porodí, a poté dalších mnoho měsíců kojí a opatrují.

Vazba matky a dítěte je bezesporu intenzívnější, a také více ovlivněná hormony a mateřským pudem. Ženy jsou emocionálnější a více situaci prožívají, například také v souvislosti s klimakteriem. Plodnost je pryč, děti vyrostly a odešly z domu. Žena má pocit, že svůj úkol splnila a může se stát, že najednou ztratí smysl svého života a upadne do deprese.

Syndrom prázdného hnízda se projevuje jako komplex duševních příznaků, které doprovázejí konec jedné etapy života a počátek stárnutí. Může se dostavit zcela přirozený smutek, lítost, stesk po dítěti a obava z toho, jak si v životě samo poradí, ale i úzkost, deprese, beznaděj a ztráta smyslu života – nepříjemný pocit, že už dítě své rodiče nepotřebuje. Někdy se mohou objevit i fyzické příznaky – bolesti hlavy a páteře, svalová únava, trávicí potíže a podobně.

Nejčastější důvody k rozchodu a jak dlouho může trvat partnerská krize?

Dítě jako středobod světa

Rizikovým faktorem syndromu prázdného hnízda je způsob života ženy, která se v podstatě obětuje pro své děti a věnuje jim veškerý svůj čaj a energii. Žena, která nemá své koníčky, ani práci, ani přátele, a žije pouze rodinným životem v domácnosti, po odchodu dětí zcela ztrácí smysl svého života. Protože si vytvořila vlastní svět v izolaci od okolního dění, když děti dospějí a odejdou, všechno to, pro co žila a co si vybudovala, se náhle rozpadá a neexistuje nic jiného. Takto vzniká zásadní problém – žena musí začít znovu žít a budovat si jiné základy, na kterých by mohla stavět.

Stejně to dopadá i s opičí láskou a neuvědomělým, či naopak záměrným, posilováním nesamostatnosti dítěte, které tak bude matku potřebovat navždy. Realita je však opravdu jiná a žena brzy narazí na to, že když bude všechny problémy řešit za dítě a bude z něj vytvářet nesamostatného a neschopného jedince, ve výsledku to velice uškodí všem. Tato hyperprotektivita matky vytváří závislost dítěte na její výhradní podpoře a pomoci. Zároveň tak posiluje postavení matky, její důležitost a výsostné postavení v životě dítěte. Za mnohým tímto chováním však stojí úzkost a strach z opuštění.

Nešťastné manželství – jen kvůli dětem

Mnohá manželství fungují pouze kvůli dětem. Bohužel je to tak. Rodinný život a jen naoko spořádané a šťastné manželství drží pouze na základě sveřepé vůle obou manželů, kteří by ani za nic svému okolí nepřiznali, že skutečná pravda je úplně jinde a celé jejich manželství je už dávno prohnilé nebo jen zkrátka nefunkční. Hlavně aby se děti měly dobře a vyrůstaly v úplné rodině s oběma rodiči. Po dosažení jejich dospělosti a odchodu z domu však pseudopevné základy manželství padají jako hrušky ze stromu, protože už nemají na čem stát.

Tehdy nastává situace, kdy se manželství konečně rozpadne a rodičům, zejména ženám – matkám, zbydou oči pro pláč. Syndrom opuštěného hnízda pak může propuknout naplno. Žena navíc nepřijde pouze o jediný smysl svého života a svého manželství, ale také o manžela. A jako bonus navíc rodiče často schytají i “facku” od odcházejících dětí: “Proč jste se nerozvedli už dávno? Nedalo se to s vámi vydržet…”

Terapie pomocí kvantové transformace mysli. Terapeutka pomohla lidem s úzkostmi a depresemi vrátit se do práce

Když odešly děti, neměli jsme si s manželem už co říct

Ale to ještě není zdaleka všechno – po odchodu dětí z domu mohou nastat i manželské problémy a rozkol s manželem nebo partnerem. Odborníci se shodují na tom, že mnohá manželství po odchodu dětí procházejí krizí. Nejen narození dítěte je prověrka vztahu – také jeho odchod z domu prověřuje pevnost manželství.

“Manželská krize po odchodů dětí z domu nastala velmi záhy,” svěřuje se devětačtyřicetiletá Kateřina. “Zjistili jsme s manželem, že nemáme absolutně nic společného. Celý život jsme se starali o to, aby naše rodina spořádaně fungovala, chodili jsme do práce, vydělávali peníze a vychovávali tři děti. Posledních deset let jsme spolu byli opravdu už jenom ze zvyku. Když i nejmladší dcera odjela studovat do zahraničí, uvědomila jsem si, že mě doma už nic nedrží. Zatoužila jsem mít čas pro sebe, sportovat, věnovat se svým koníčkům a jezdit po výletech. Manžel ale o nic takového nemá zájem. Je o osm let starší a má rád svůj klid. Po příchodu z práce se vždy zavře v dílně nebo jde s kamarády na ryby.

Mně to absolutně nevyhovuje. On už nestojí ani o to, abych mu vařila, nechce se mnou nikam chodit, ani jet na výlet či dovolenou. Odcizujeme se čím dál tím více. Začala jsem s kamarádkou jezdit na ezoterické festivaly a setkávání. Tam jsem poznala muže – velmi aktivního a sportovně založeného padesátníka, se kterým se zatím jen přátelíme a jezdíme po výletech. Obávám se však, že z toho bude něco víc a moje manželství to neustojí. Navíc děti jsou dospělé a mají své životy – nic mi nestojí v cestě. Chci si ještě trochu život užít, ne ho přežívat.”

Přála bych si, aby moje děti nikdy nevyrostly

Pětačtyřicetiletá Vendula prožívá opravdu krušné chvíle. Jako osamělá matka visí na svém synovi, který se odstěhoval ke své přítelkyni a chystají svatbu. Starší dcera už žije samostatně na studentském bytě stovky kilometrů od domova, pracuje a dělá si doktorát. Vendula měla děti poměrně brzy a manželství jí nevyšlo. Zatímco některé její spolužačky ze základní školy teprve mají děti školního věku, Vendule už děti odešly z domu a žijí samostatný život.

Vendula skutečně prožívá syndrom prázdného hnízda, navíc je už spoustu let sama a nemá žádnou oporu v partnerovi. Dochází k psycholožce a snaží se seznámit a chodit na rande, ale je velmi opatrná. S manželem alkoholikem si prožila peklo a nechce už mít nikoho vedle sebe doma. Přála by si, aby její děti nikdy nevyrostly…

Velkou radost jí nedávno udělala kolegyně z práce, která jí k narozeninám pořídila štěně jorkšíra. I když zvířata nemusí být vhodným dárkem, někdy to nedopadne dobře a vrací se zpět k původnímu majiteli, Vendula byla opravdu nadšená – a konečně se má o koho starat. Navíc se těší na vnoučata, protože její syn, který se bude ženit, čeká s přítelkyní rodinu. Kolegyně z práce je Vendulina dlouholetá kamarádka a obě ženy spolu tráví spoustu času, což Vendule rozhodně také pomůže.

Přítel je mamánek. Co dělat, když je muž závislý na matce

Mamánci a nesamostatné děti žijící na úkor rodičů

Zcela opačný problém má osmapadesátiletá Simona. Nemůže se svých dospělých dětí zbavit. Žije v malém panelákovém bytě společně se synem, který už dávno oslavil třicítku, ale ještě stále dálkově studuje vysokou školu a pracuje na půl úvazku. Navíc je sám, nemá na ženy štěstí. Bohužel také holduje alkoholu a chodí na pivo častěji, než je zdrávo. Simona mu vaří a pere, společně sdílejí i finanční záležitosti.

Simona je vdova a ráda by se sestěhovala se svým přítelem, ale v bytě není místo. Často také hlídá dvě malé děti své dcery, která je osamělá matka a pracuje na tři směny. Situace to není jednoduchá. Simona poskytuje záštitu a pomoc oběma svým dospělým dětem, ale sama nemá prostor pro vlastní naplněný osobní život. Její přítel učí na vysoké škole a bydlí sám na garsonce, Simona u něj alespoň někdy tráví víkendy. Doufá, že se situace zlepší a každý najde své místo k bydlení a spokojenému životu.

Jak nastartovat vztah: S našimi tipy zvládnete stereotypní manželství i lásku na druhý pokus

Syndrom prázdného hnízda neznám – užíváme si

Po odchodu dětí z domu ale někdy může dojít i k velmi pozitivně laděnému přístupu k životu a spokojenosti obou manželů nebo partnerů. Simona (52) a Aleš (60) si svou situaci doslova užívají.

“Jakmile děti opustily dům, nastal čas radovánek, výletů a naprosté pohody. Ubyla nám spousta starostí a máme čas věnovat se jeden druhému, což dříve nebylo možné. Oba jsme ještě mladí a aktivní, stále chodíme do práce. Proto jsme se rozhodli konečně si užívat  a stihnout ještě v životě to, co jsme s dětmi nemohli. Oba jsme úspěšní ve své práci a vydělali jsme si dost peněz, proto si můžeme ledacos dopřát. Dost jsme makali a vše obětovali práci a dětem, teď si plníme sny,” říká Simona.

Simona s Alešem vychovali tři společné děti a další dvě mají z předchozího Alešova manželství. Aleš je úspěšný podnikatel a se Simonou se seznámil, když k němu nastoupila do firmy. Oba společně něco vybudovali a vědí, že již nejsou nezastupitelní – mohou se plně spolehnout na své zaměstnance. Dvě dospělé děti z Alešova předchozího manželství již mají své rodiny a odrostlé děti, dvě společné dcery jsou na studiích a nejstarší syn žije a pracuje trvale v zahraničí.

Odchod dětí Simona obrečela, ale na nějaké truchlení neměla čas. Bylo třeba zabrat ve firmě a když se hodně dařilo, jezdili s Alešem po výletech a dovolených nebo podnikali akce s přáteli. Přihlásili se do tanečních, hrají golf a Simona chodí na jízdárnu. Aleš je vášnivý šachista a pořádá šachové večery ve své vilce se svými kolegy z práce.