Sama se ničím mimořádným nevyznamenala, až na to, že byla jedinou dcerou naší nejznámější spisovatelky Boženy Němcové. Nezdědila však ani její krásu, ani povahu. Vlastně se od své matky lišila úplně ve všem.
Hladové dětství
Ve třech letech Dora onemocněla skrofulózou, tuberkulózním zánětem mízních uzlin. Nemoc se projevovala tím, že se jí dělaly po tvářích a po těle boule, které praskaly a hnisaly. Časem se sice zacelily, ale zůstávaly po nich nehezké jizvy. Přestože vyrůstala se třemi bratry, nebyla hýčkanou princezničkou a matka ji brzy zapojila do péče o domácnost. Osmé narozeniny pak Dora oslavila v podstatě jako mrzák, neboť kvůli boulím jí znehybněla ruka. Božena se tehdy obávala o dceřinu budoucnost. Uvědomovala si, že s tímto zdravotním handicapem se pravděpodobně nevdá. Snažila se proto zajistit jí v rámci tehdejších možností alespoň slušné vzdělání. A tak se Dora třeba učila na fortepiano, nebo chodila do „dívčí pracovny“. Tuto podporu jí zajišťovala matka i v dobách, kdy jí scházely peníze.
Přátelská intelektuálka, milenka mnoha mužů i starostlivá matka? To vše byla Božena Němcová
Na cestě za učitelským povoláním
V patnácti letech byla Dora prý dobře stavěnou dívkou, jíž už sice netrápily hnisající boule, ale jejich viditelné pozůstatky. Navíc se oblékala velice nuzně a Božena ji ještě ke všemu posílala ke spřátelené rodině Hanušových, kde si každý kousek chleba musela odpracovat. Snášela to poměrně trpělivě, protože všichni ti podporovatelé jí hradili studium na soukromé škole sester Clottyových. Díky tomu také posléze složila univerzitní zkoušku z francouzštiny.
Když se život její matky nachýlil ke konci, musela se osamostatnit. Chodila proto na vyšší dívčí školu, vedle níž absolvovala krejčovský kurz. Měla už totiž domluvené zaměstnání v Jičíně, kde nastoupila na místo tzv. industriální učitelky.
Utajené těhotenství a stavba vily
Dořin dospělý život byl plný osamění. Nikdy nevyhledávala veselou společnost a rozptylovala se pouze účinkováním v pěveckém sboru. Jeden z mála zvratů proto přišel až v podobě reformy rakouského školství, kdy mohly ženy konečně začít vyučovat základní vzdělávací předměty, což jim přineslo i lepší finanční ohodnocení. Dora neváhala, zvládla potřebné zkoušky, ač s odřenýma ušima, a získala místo tzv. literní učitelky. Za druhý zvrat lze pak bez přehánění označit chvíli, kdy se na prahu čtyřicítky zamilovala do ženatého muže a otěhotněla. Jako učitelka musela dodržovat celibát. Raději odjela do Prahy, kde po pár měsících tajně porodila chlapečka. Osud tohoto jediného Dořina dítěte byl opravdu tragický.
Magdalena Rettigová: Kdybych věděla, co mě v manželství čeká, skočila bych ze skály
Kolem padesátky se Dora rozhodla nechat si postavit vilu a získat tím konečně jediný a stálý domov. Snad tím také chtěla po sobě něco významného zanechat. A to se jí podařilo, neboť dům projektovaný slavným architektem Dušanem Jurkovičem stojí v Jičíně dodnes.
O osudech Theodory Němcové se dočtete více v knize Utajené životy slavných Češek, kterou vydalo v roce 2013 nakladatelství Pan Nakladatel.
