Chov včel máme spojený především se sběrem medu a případně i ceněného včelího vosku. Mnozí mohou znát i propolis, blahodárnou pryskyřici, kterou včely sbírají pro zpevňování úlu. Zajímavým produktem je však i včelí pyl, který se z úlu odebírá již před tím, než se z něj stane med. Jak se využívá? A čím může být prospěšný?
Pestrobarevný rouskový pyl se sbírá již u vchodu do úlu
Existují dva druhy pylu podle toho, jakým způsobem jej včelaři sbírají. Snazší a patrně častější je rouskový pyl. Název pochází od takzvaných rousků, což je navlhčený shluk pylových zrnek, který si včely nesou na svých zadních nohách. Včelaři je zachytávají pomocí zařízení zvaného pylochyt, které svým tvarem rousky zachycuje již při vstupu včel do úlu.
Zajímavou vlastností rouskového pylu je jeho barevná rozmanitost jednotlivých rousků, klidně i z jednoho jediného úlu. Záleží na druhu původní rostliny, roční i denní době sběru či zda se třeba jedná o rané květenství té které rostliny. Paleta barev se pohybuje od bílé přes sytě žlutou až po tmavě oranžovou, z některých rostlin dokonce pochází i rousky modré až fialové. Podle toho se pak také odvíjí výživové hodnoty pylu.
Pylový kalendář po celý rok. Na jaké alergeny dávat pozor?
Pyl perga, neboli včelí chléb
Poněkud odlišný je pyl perga, kterému se také říká včelí chléb a krmí se jím mladé včely. V tomto případě včely své rousky pylu donesou až do plástve, přidají trochu medu a neprodyšně uzavřou. Následně dochází ke kvašení směsi a vzniku specifických tmavších hroudiček pylu. Včelaři jej pak musí sbírat ručně pomocí speciálních nástrojů, kvůli čemuž bývá tento včelí chléb až trojnásobně dražší. Díky přirozené fermentaci však zásadně dochází ke zlepšení výživových vlastností pylových zrn. Podobných vlastností lze nicméně s rouskovým pylem docílit i vlastní fermentací, kterou si můžete udělat sami doma.
Fermentace pylu s medem – návod jak na to
Rousky pylu jsou výtečné i jen tak, aby se však zvýšily jejich pozitivní dopady, doporučuje se jej zkvasit neboli fermentovat. Není na tom nic složitého. Budete potřebovat čistou, nejlépe sterilizovanou sklenici, ve které smícháte včelí pyl s medem v poměru 4:1 (např. 100 g pylu a 25 g medu). Přidáte trochu převařené vody, jen tak akorát aby vznikla kašička ani příliš řídká, ani hustá. Necháte v odkryté skleničce někde mimo světlo po tři dny odpočívat a máte hotovo. Po fermentaci zavíčkovanou sklenici skladujeme v lednici. Užíváme 1 až 3 lžičky denně.
Nutriční hodnoty a vitamíny ve včelím pylu
Jedna porce obvykle zahrnuje jednu až dvě lžičky včelího pylu, skvěle se hodí například na ozvláštnění a doslazení ovesných kaší nebo bílých jogurtů. Včelí pyl průměrně obsahuje 40-60 % cukrů (převážně glukóza a fruktóza), 20-60 % bílkovin, nenasycené mastné kyseliny a různé poměry dalších látek. Hodnoty látek jsou v každém rousku pylu odlišné už jen kvůli tomu, že pochází z různých rostlin a v různých dobách sběru.
Jak vyrobit pampeliškový med a pomáhá tato pochoutka našemu zdraví?
Mezi vitamíny a minerály obsažené v pylu patří magnézium, železo, zinek, měď, vitamíny C, E a skupiny B a mnohé další, nejedná se však zpravidla o množství, které by významně pokrylo celkový denní přísun. Mezi další prospěšné látky patří enzymy nebo například flavonoidy a karotenoidy, což jsou přírodní barviva s protizánětlivými účinky. Díky tomu všemu je včelí pyl považován za blahodárný doplněk stravy. Obzvláště pak včelí chléb neboli pyl perga má více živin a některých prospěšných látek než med.
Včelí pyl a alergie
Zvýšenou pozornost by měli včelímu pylu věnovat alergici, zejména kvůli riziku nebezpečných účinků. V krajním případě hrozí i anafylaktický šok. Pyl by měli nejdříve zkusit jen v co nejmenším množství, nejlépe po předchozí poradě s lékařem. Je také možné, že na včelí pyl budete alergičtí jen někdy. Jestliže například trpíte jarními alergiemi, které jsou způsobeny především ranně kvetoucími stromy, pak vás pyl nasbíraný z lučního kvítí patrně neohrozí. Potíž je však v tom, že u běžně prodávaných produktů nedohledáte původ rostlin, z kterých byl pyl sesbírán.
Na druhou stranu je zde však otázka léčebného potenciálu právě pro léčbu sezónních alergií na pyl. Teorie léčby je založena na tom, že při pravidelném podávání malé dávky alergenu (pod odborným dohledem lékaře) si imunitní systém alergika na látku „zvykne“ a nebude pak během sezóny způsobovat přemrštěnou reakci ve formě rýmy a kýchání. Na tomto principu ostatně funguje i tzv. specifická alergenová imunoterapie. Je však třeba říct, že v klinické praxi dosud včelí pyl osvědčen nebyl. Dosavadní studie zkoumající včelí pyl jsou spíše v počátcích a probíhají zatím většinou jen na zvířatech.
Zdroje: beeculture.com, domacimed.cz, healthline.com, webmd.com, wikipedia.org, ncbi.nlm.nih.gov,
