Vnitřní dítě v nás zůstává navždy. Ne vždy se cítí šťastné, proto mu musíme pomoct

Možná jste se už setkali s pojmem vnitřní dítě nebo s články typu „uzdrav své vnitřní dítě”. Co to vlastně naše vnitřní dítě je, jak se s ním dá pracovat a proč jej většinou musíme uzdravit? Odpověď je vcelku jednoduchá, takřka každý z nás si nese nějaká traumata z dětství a nepříjemné zážitky, které v nás zůstávají po celý život. Byť by šlo třeba jen o zkušenost, kdy jsme museli dojíst jídlo, ze kterého se nám zvedal žaludek nebo když nám jiná holčička ve školce sebrala panenku. Právě dítě je považováno za nejcitlivější a nejzranitelnější bytost a je to zároveň i doživotní část nás samotných. Naše vnitřní dítě s námi zůstává až do dospělosti – svým způsobem jsme totiž pořád dětmi.

Co znamená pojem vnitřní dítě?

Naše vnitřní dítě je součást nás samotných, která je stále přítomná od té doby, co jsme byli počati a vyvíjeli jsme se jako dítě u své matky v děloze. Protože jsme si prožili léta svého vývoje v roli dítěte, stále máme tyto vzpomínky v živé paměti a naše dětství k nám neodmyslitelně patří, ačkoliv jsme nyní už dospělí. Když si své vnitřní dítě představíme a zhmotníme sami v sobě, můžeme díky němu znovuobjevit přirozenou dětskou hravost a spontaneitu, která nám třeba už v našem dospělém životě plném starostí chybí.

Vnitřní dítě nám ale může připomínat i dávné křivdy a traumata z dětství, na které jsme nikdy nezapomněli, i když třeba zrovna někde pospávají za dobře zavřenými dveřmi. Ty dveře se však mohou kdykoliv otevřít, a to třeba i tehdy, kdy to nejméně čekáme. Naše zážitky z dětství, které se do nás zapsaly jako do knihy, tu stále budou s námi. Vnitřní dítě je součást našeho podvědomí a je plné emocí. Často žadoní o pozornost.

Rorschachův test inkoustových skvrn odhalí traumata či duševní poruchy. Jak funguje?

Jak uzdravit své vnitřní dítě

Ne vždy bývá naše vnitřní dítě spokojené a zdravé. Právě je tomu většinou naopak, proto psychologové a terapeuti pracují s vnitřním dítětem, aby se dokázalo uzdravit. Člověk si tak zpracuje mnohé své křivdy a dávná traumata, což je nesmírně důležité pro jeho další šťastný, spokojený a naplněný život.

Jako děti jsme totiž často pociťovali mnohé křivdy a zklamání. Byli jsme tak bezbranní a zranitelní! Teprve jsme se učili žít, poznávali nové situace, smiřovali se se životem a svou vlastní smrtelností. Jedinými průvodci a oporou byli naši rodiče. Ale ne vždy to s nimi bylo snadné. Někdy jsme dostali facku a nechápali, proč to ten táta udělal, jindy máma křičela nebo nám něco zakazovala. Když jsme chtěli být svobodní a rozletět se do světa jako ptáci, přistáli jsme tvrdě na holé zemi a natloukli si nos. Někdy nám ostatní děti ubližovaly a my jsme se neuměli bránit. Bývali jsme svědky hádek svých rodičů a nerozuměli tomu, co se děje. Někdy jsme zůstali sami doma a měli úzkost z toho, že se rodičům něco stalo a už nikdy se domů nevrátí. Jindy jsme se styděli za to, že jsme se počůrali ve školce nebo provedli něco, o čem jsme vůbec nevěděli, že je to špatné a že se to nedělá.

Důležité je ale nyní naučit se se svým vnitřním dítětem komunikovat a vysvětlit mu, že se může cítit v bezpečí. A že my v roli dospěláka jsme tu pro něj a můžeme ho ochránit. Stejně tak, jako ochraňujeme svoje vlastní děti.

Jak poznat, že naše vnitřní dítě potřebuje péči

To, že máme problém a naše vnitřní dítě potřebuje uzdravit, poznáme třeba podle toho, že:

jsme ztratili přirozenou schopnost bavit se, smát se, být spontánní nebo projevit tvořivost a hravost
cítíme úzkost a smutek zdánlivě bezdůvodně nebo jen v konkrétních situacích
v nás některé situace vyvolávají paniku
se necítíme bezpečně
nám chybí to, aby se o nás někdo postaral
nám chybí matka či otec, případně oba rodiče (ačkoli jsou třeba přítomni a dosud žijící)

• nás trápí různé vzpomínky na dětství a vyvolávají v nás silné emoce
• máme velký strach o své vlastní děti
• nechceme založit rodinu a necítíme potřebu mít vlastní dítě
• se vyhýbáme zodpovědnosti nebo různým konkrétním situacím
• cítíme vztek na své vlastní rodiče
• svými pocity křivdy zahlcujeme své kamarády, kteří jsou ochotni naslouchat
• odmítáme účastnit se srazu ze základní školy
• nechceme si prohlížet své fotografie z dětství
• míváme různé nepříjemné sny nebo noční můry, v nichž jsme dítětem nebo v nichž vystupuje v nepříjemné situaci nějaké dítě, nebo se
• nacházíme ve škole a jsou na nás kladeny různé nároky a požadavky

Hypersenzitivita (HSP) se konečně začíná brát vážně. Patříte i vy mezi vysoce citlivé osoby?

Co můžeme pro své vnitřní dítě udělat?

Psychologové doporučují především na prvním místě navázat se svým vnitřním dítětem kontakt, uvědomit si jeho existenci a komunikovat s ním. Důležitá je naprostá upřímnost a otevřenost. To už nejste vy, je to vaše vnitřní dítě, které si můžete i nějak pojmenovat. A ono vám může říct cokoliv. Jak se cítí, co všechno se mu stalo i co by si přálo a co mu chybí. Můžete mu také napsat dopis, anebo pracovat s vizualizací. Dobré je i vzpomínat na to krásné, co jste v dětství zažili. Jen vy sami mu můžeme pomoct. Nečekejte však pomoc zvenčí. Provést vás může zkušený psychoterapeut nebo alternativní terapeut, který zná různé techniky práce se svým vnitřním dítětem. Ale nemůžete například jít za svými starými rodiči a vychrlit na ně své pocity a křivdy, které jste měli v době před třiceti nebo čtyřiceti lety, jen proto, aby se vám nyní ulevilo.

Jak vypadá spokojené vnitřní dítě?

Spokojenost svého vnitřního dítěte můžete podpořit tím, že si nebudete zapomínat hrát, tvořit, smát se a být spontánní. Radost ze života se dá projevit i dětským žvatláním, poskakováním nebo obdivováním něčeho krásného v přírodě či na výletě. Lidé se spokojeným vnitřním dítětem mají dostatek sebevědomí a bývají v životě úspěšní. Již nezůstávají ukřivděnými dětmi, ale mohou jako dospělí plně převzít zodpovědnost a pomáhat druhým, vést druhé například v práci či v souvislosti s vlastními dětmi.

Spokojené vnitřní dítě není bezradné a umí se cítit bezpečně v každé situaci.

Zdroje: idnes.cz, What Is An Inner Child | And What Does It Know – Integrative Psychology, 

8 Tips for Healing Your Inner Child – Healthline