Jednou z lákavě vyhlížejících, ale jedovatých, rostlin je vraní oko. Už jeho název působí magicky a vzbuzuje nejrůznější představy. Plod vraního oka totiž skutečně vypadá jako oko. Jedná se však o rostlinu, která obsahuje prudký jed. I když jsou otravy vzácné, je třeba poučit hlavně děti, že tyhle plody se nesbírají. Co vraní oko obsahuje a používalo se někdy k léčebným účelům?
Kde roste vraní oko a jak ho poznat
Vraní oko dnes najdeme v lese spíše zřídka. Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) patří mezi magické rostliny jako například rulík, durman, blín nebo mandragora. Náleží však k jiné čeledi, a to k rostlinám kýchavicovitým. A jak takové vraní oko vypadá? Čtyři větší listy obklopují tmavě zbarvený bobulovitý plod, který se nachází uprostřed. Květy rostou jednotlivě na dlouhých stopkách, a to od dubna do června. Bobule se pak objevuje na začátku léta.
Rulík zlomocný používaly ženy pro sexy pohled, vy to však nezkoušejte
Tato tajemná a magicky vyhlížející rostlina dosahuje výšky maximálně 40 cm a vyskytuje se v zastíněných vlhčích listnatých nebo smíšených lesích po celé Evropě a Asii, protože nemá ráda sucho a přímé slunce. Latinsky je vraní oko pojmenováno podle hrdiny Parida, který volil mezi třemi bohyněmi – Athénou, Hérou a Afroditou, kdy té nejkrásnější z nich měl nabídnout jablko. Právě ono jablko má symbolizovat černá bobule vraního oka ve středu čtyř listů vypadající jako vzácný klenot na podnose.
Co obsahuje vraní oko
Vraní oko obsahuje aminokyselinu L-asparagin, kyselinu citrónovou, estery, jedovaté saponiny paridin a paristyfnin, steroidy a další látky. Nejjedovatější částí rostliny jsou bobule, které mají hořkou, trpkou chuť a rostlina celkově páchne. Proto jsou otravy spíše vzácné, a to naštěstí i u dětí. Objevuje se domněnka, že by se mohlo vraní oko zaměnit s borůvkami, ale to jen opravdu při velké neznalosti, která se snad může vyskytnout u batolat a dětí předškolního věku. Přesto je třeba velké opatrnosti a rostlině se vyhnout.
Jak se projevuje otrava vraním okem
Jedovaté látky v bobulích vraního oka nejsou úplně dobře vstřebatelné z trávicího ústrojí, proto se díky tomu nedostane tolik jedu do krevního oběhu. Otravy jsou i tak spíše ojedinělé, zvířata se rostlině vyhýbají a člověk bobuli díky silně nepříjemné chuti a pachu obvykle hned vyplivne. Cílené otravy při použití velkého množství jedu z vraního oko však byly v minulosti zaznamenány v souvislosti se sebevraždami nebo vraždami.
Při otravě se projeví trávicí potíže, zvracení, průjem a bolesti hlavy. Dále celková slabost, poruchy vidění a zúžené zorničky. Ke smrti dochází jen po požití opravdu velkého množství jedu, například u dítěte to může být několik bobulek. Při první pomoci je důležité vyvolat zvracení, vypláchnout žaludek, podat projímadlo a nabídnout živočišné uhlí pro absorbování jedu. Protilátka žádná známá není.
Durman byl spojován s čarodějnictvím. Na zahradě před ním chraňte děti
Vraní oko a jeho účinky
Jak se kdysi využívalo vraní oko v léčitelství či medicíně? Dnes se skutečně někdy můžeme setkat s použitím vraního oko k léčbě, avšak pouze v jeho homeopatické podobě. Renesanční lékař a botanik Matthioli ve svém proslulém herbáři však píše, že bobule vraního oka, které nazývá „černými jahodami“, nejsou tak jedovaté, jak by se mohlo zdát a že někomu prý pomohly v léčbě šílenství a duševní pomatenosti. Uvádí tip – „tři neděle každý den pít jednu čtvrtci sušeného a utlučeného jádra nebo semene z bobule v teplém víně“. Teplý olej z vraních ok zase zevně přikládaný pomáhal na hemeroidy, morové hlízy, vředy a puchýře.
Zdroje: Matthioliho herbář, anamneza.cz, wikipedie
