Závislost na vztazích. Proč nedokážeme být sami a někoho potřebujeme?

Člověk je tvor společenský. Ve svém životě si k sobě hledá svůj dokonalý protějšek, což pro někoho třeba může i být hlavní životní náplní. Není přirozené být sám. Může se však stát, že nám potřeba sdílet s někým svůj život přeroste přes hlavu. Tak jako existuje závislost na drogách, alkoholu či hracích automatech, existuje i závislost na vztazích. Co dělat, když člověk bez vztahu nedokáže žít?

Když mě opustíš, zabiju se…

Mezi obvyklou větu zhrzených citových vyděračů patří například tato: “Když mě opustíš, zabiju se…”. Samozřejmě jde ve většině případů o zoufalý pokus na sebe upozornit. Člověk v tu chvíli svou zamýšlenou sebevraždu obvykle nemyslí vážně. Jeho zoufalství je však hluboké a opravdové. Snad každý z nás někdy zažil ošklivý rozchod s člověkem, kterého jsme hluboce milovali. Proto se dokážeme snadno vcítit do člověka, který je v zoufalství schopen vyřknout tuto větu, a třeba ji i na chvíli myslet vážně. Ovšem pro člověka závislého na vztazích, je opuštění partnerem mnohem horší, než si dokáže ledaskdo představit.

Závislá osobnost je psychiatrická diagnóza

Závislá osobnost je člověk, který vlastně na emocionální úrovni zůstal stále dítětem. Potřebuje, aby se o něj někdo staral a věnoval mu svou pozornost. Člověk závislý na vztazích nedokáže být sám a často udělá cokoliv pro to, aby s partnerem zůstal či jej získal jen pro sebe. Bývá submisivní, pasivní, úzkostný a někdy také infantilní. V druhém člověku hledá oporu, citové naplnění, pocit bezpečí. Velmi obtížně snáší osamělost a neví si rady ve zcela běžných životních situacích. Protože si uvědomuje, že potřebuje vedení, dobrovolně se partnerovi podřizuje ve všech situacích. O tom, že nemá dostatečné sebevědomí a důvěru ve vlastní schopnosti není pochyb. Bohužel se často utápí v zoufalství, sebepohrdání a trpí komplexem méněcennosti.

Kromě negativních psychických projevů, kterými může být třeba deprese, podrážděnost nebo záchvaty úzkosti, mívá závislá osobnost často i somatické projevy. Mezi ně patří únava, bolesti hlavy nebo různé paralýzy a neurotické potíže. Nezřídka řeší své problémy dalšími závislostmi – závislostí na alkoholu a drogách. Závislá osobnost se obtížně srovnává s běžnou realitou života a nedokáže převzít zodpovědnost za svůj život. Proto vyhledává vztahy jako celoživotní oporu a přizpůsobuje se partnerovi, ke kterému vzhlíží obdobně jako bezbranné dítě ke svému rodiči.

Člověk se závislou poruchou osobnosti potřebuje pomoc

Závislou poruchu osobnosti je někdy obtížnější odlišit hraniční poruchy osobnosti, anebo také od vyhýbavé či hysterické osobnosti. Každopádně pokud závislost na vztazích překračuje určité meze a člověk vykazuje veškeré známky závislé osobnosti a nezvládá každodenní život, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Pomáhá psychoterapie, například kognitivně – behaviorální terapie. V některých případech úzkostných záchvatů jsou na místě i léky.

Jiná situace nastává, když se člověk nedokáže smířit s rozchodem a začne se chovat doslova jako blázen, včetně případného sledování partnera – stalkingu. Ani tato situace není pro nikoho příjemná. Stalking je trestný, a pokud vás někdo neustále obtěžuje a nedokáže pochopit, že je ve vztahu konec, je na místě důrazné řešení vaší situace.

Fáze zamilovanosti ve vztahu a jak poznat přechozený vztah? Odpovídá psycholožka

Převoznictví a plynulé přechody ze vztahu do vztahu

Člověk, který nedokáže být sám, obvykle také velmi rychle a snadno přechází z jednoho vztahu do druhého. Jakmile dostane košem, okamžitě si najde další lásku, protože nevydrží truchlit o samotě. Bohužel se v mnoha případech stává, že partner, do jehož náruče skočíme ihned po vážném rozchodu, bývá pouze převozník, který nás doprovodí na naší cestě smíření se s odchodem partnera předtím, než přijde další – “ten pravý”. Je jakousi náplastí a výplní mezidobí, než se sebereme a jdeme dál, protože toto období nedokážeme strávit sami.

Role převozníka ve vztahu aneb proč přitahujete lidi, kteří jsou brzy po rozchodu?

Zamilovanost do převozníka velice rychle vyprchá, anebo ani nevznikne. Pokud člověk nedokáže zůstat ani chvíli sám, přechází rovnou ze vztahu do vztahu za jakoukoli cenu. Jakmile nastane období samoty, ihned se snaží hledat někoho nového. Proto je někdy velmi prospěšné naučit se být sám a strávit alespoň nějaký čas pouze sám se sebou. A zpravidla nás to i k této zkušenosti dříve či později dožene…

Manželé nebo jednovaječná dvojčata?

Někteří partneři se od sebe ve vztahu nedokáží ani hnout. Všechno sdílejí a dělají společně, dokonce nosí třeba i stejné oblečení. Jejich okolí si pak někdy pomalu začíná myslet, že jde spíše o jednovaječná dvojčata a ne o partnerský pár. I tohle se v rámci přílišné závislosti na partnerovi může stát. Pro někoho je to k pobavení, ale leckdo třeba i může takovému páru tuto dokonalou symbiózu závidět.

V historii známe případy mnoha závislostí na lásce, kdy nebylo možné se od milovaného protějšku odloučit. Když se člověk skoro stal tím druhým, sdílel s ním svůj život a pak přišla tragická chvíle odloučení, docházelo k mnoha zoufalým situacím, kdy si druhý partner nakonec vzal život, anebo se třeba dlouho nemohl odloučit od těla zesnulého manžela. Takovým případem byla například španělská královna Johana Šílená, která nemytá a šílená spávala vedle rakve svého manžela.