Želva jako domácí mazlíček: Které druhy želv lze mít doma a co mají společného?

Rhiana Horovská

12. 9. 2022

Želvy jsou oblíbená domácí zvířata díky nenáročnosti na pozornost a péči. To však je celkem zavádějící. Péče o želvu má samozřejmě mnohé nároky, na které se člověk musí připravit. Obecně platí pár pravidel a předpokladů, kterým se tomto článku pověnujeme. A pokud vás to neodradí, vězte, že si pak budete muset ještě důkladně nastudovat péči o konkrétní druh želv.

Top 5 zajímavých fakt o želvách

Želvy patří k nejstarším stále žijícím zvířatům.
Pohlaví novorozených želviček u mnoha druhů, hlavně mořských, závisí na teplotě, ve které se inkubují vajíčka.
Želví zobák se při jídle obrušuje. Při špatném jídelníčku přerůstá a v extrémních případech znemožňuje přijímání potravy.
Nejstarší zaznamenaná želva letos oslavila 190. narozeniny. Jedná se o samce želvy obrovské jménem Jonathan, který se vylíhl kolem roku 1832 na Seychelách a nyní žije na Sv. Heleně.
Na území ČR žije trvale jeden druh, a sice želva bahenní. Chov těchto želv je možný, ale jen s povolením a osvědčením, že nepocházejí z naší volné přírody.

Chameleon vyžaduje spoustu péče, ty barvy ale stojí za to!

Proč si (ne)pořídit želvu? Chov doma má plusy i mínusy

Výhody chovu želv:

Nemají srst, hodí se pro alergiky.
Nevyžadují venčení ani kontakt s vámi.
Pozorovat želvy může být zábavné.
Na trhu jsou různé druhy želv – větší, menší, aktivnější, pomalejší, vodní i suchozemské.

Nevýhody chovu želv:

Pořízením želvy se zavazujete, že se o ni bude mít kdo postarat i po vaší smrti. Většina želv se totiž při dobré péči dožije minimálně 70 let.
Želvy mívají specifické nároky na teplotu a vlhkost prostředí. Potřebujete proto několik elektronických vychytávek včetně UVB zářivek, které mají obzvlášť drahou údržbu.
Mnoho druhů želv patří u CITES do kategorie A a musí se registrovat.
Želví jídelníček bývá složitý.

Nejpopulárnější druhy suchozemských želv

Je důležité, zda si vyberete vodní nebo suchozemskou želvu. Pro začátečníky existuje pár vhodných druhů od obojího. Suchozemské želvy si můžete na chvíli nechávat chodit po pokoji a v létě jim prospěje i zahradní výběh. Uveďme si pár příkladů.

Želva zelenavá (Testudo hermanni)

Tento druh je možná vůbec nejchovanější želva v zajetí. Je oblíbená pro svou aktivitu, přestože vylézá hlavně za šera. Přirozeně se vyskytuje v kamenitých a křovinatých stepích jižní Evropy.

Želva vroubená (Testudo marginata)

Jedná se také o jihoevropský druh želvy, dokonce největší druh želvy v Evropě. Měří až 40 cm. Obývá kamenité oblasti včetně hor do nadmořské výšky 1600 m. U nás ji nechová tolik lidí, ale vzhledem k pěknému krunýři a celkem mírné povaze je to možná škoda.

Želva stepní (Testudo horsfieldii)

Její druhý často používaný název je želva čtyřprstá. Chov těchto želv musí probíhat v takovém prostředí, aby mohly hrabat v zemi a nepodhrabaly se pryč. Jsou to totiž zvířata z asijských pouští. Želva stepní je jedna z nejseverněji žijících, ale zimu ráda nemá, a vlhko rovněž.

Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria)

Oproti předchozí jmenované potřebuje želva uhlířská terárium s vyšší vlhkostí i teplotou. Pochází totiž ze střední a Jižní Ameriky, kde obývá pampy a močály. Dorůstá až 50 cm.

Želva pardálí (Stigmochelys pardalis)

Želva pardálí pochází ze savan Afriky. Dokáže vzdorovat kolísání teplot, v zajetí potřebuje velmi horké vyhřívací místo i možnost z něj odejít. Má překrásně vzorovaný krunýř, který snadno upoutá vaše oči. Chovají ji v mnoha zoologických zahradách, ale najdete ji také u soukromých chovatelů.

Šnek africký – netradiční mazlíček pro milovníky výstřednějších zvířat

Nejpopulárnější druhy vodních želv

Na rozdíl od želv suchozemských chováme vodní druhy v akvateráriu. Na léto můžeme přestěhovat sladkovodní želvu do jezírka na zahradu. Nesmí tam však být rybky, o které nechcete přijít, a potřebujete spolehlivé oplocení.

Želva nádherná (Trachemys scripta)

Ještě před dvaceti lety byla u nás snad nejchovanější želvou želva nádherná. Chov tohoto druhu se však odsunul do pozadí. Jedná se totiž o invazivní druh, který se dle směrnic EU nesmí dovážet a šířit. Želvě nádherné se v evropské přírodě daří. V Česku to není zase takový problém, protože vajíčka v našem klimatu umírají, ale v jiných oblastech Evropy je situace horší. To však neznamená, že tuto želvu neseženete na bazarech.

Dva populární poddruhy jsou Trachemys scripta elegans s typickými červenými pruhy za očima a Trachemys scripta scripta neboli želva žlutolící. Jejich přirozená oblast výskytu je na jihu a jihovýchodě USA.

Klapavka obecná (Sternotherus odoratus)

Klapavky žijí původně ve východní části Severní Ameriky. Pro chovatele je jejich chov praktický v tom, že jsou poměrně malé. Zajímavost, která vás může odradit, je vcelku ohebný krk, díky kterému vás mohou snáze pokousat než mnoho jiných druhů. Ví se také o jejich pižmu, které ale nepáchne příliš silně.

Želva mapová (Graptemys pseudogeographica kohnii)

Tomuto druhu se říká také želva mississipská podle oblasti přirozeného výskytu. Pár zavlečených exemplářů však údajně žije už i u nás. Na rozdíl od klapavek, které moc neplavou a spíše lezou po dně, je tato želva velmi zdatný plavec. Proto je zajímavé ji za sklem pozorovat.

Želva Reevesova (Mauremys reevesii)

Jedná se o velmi přátelskou sladkovodní želvu. Dokonce je možné, že se ráda nechává pohladit! Na rozdíl od výše zmíněných pochází tato želva z Asie. V Číně je její populace ohrožená kvůli využití krunýře v tradiční medicíně. Želvu Reevesovu si můžete pořídit, pokud nechcete příliš dlouhodobý závazek. Dožívá se „jenom” okolo 20 let.

Společné nároky želv – terárium či akvárium a jeho vybavení

Ať si vyberete želvu druhu vodního či suchozemského, bude potřebovat vhodný kus souše, dost místa i elektroniku na úpravu ozduší (a vody). Substrát pro suchozemské želvy volíme podle toho, kolik zadržuje vlhkosti – tedy podle preference konkrétního druhu. Vodní želvy můžete bohužel často vidět na štěrku, ale ten je pro ně nebezpečný kvůli rizika pozření a udušení. Na dno akvaterária se hodí vhodně zpracovaná hlína či rašelina. Samozřejmostí je i vyvýšené místo nad hladinou, kde se želva může vyhřívat. Teplotu v teráriu vyřešte tak, aby si želva mohla vybrat, zda se ohřeje nebo odejde na chladnější konec. Konkrétní teploty závisí na druhu.

Sladkovodní želvě do akvária přidejte také filtr. Ten vás nezbaví povinnosti vyměňovat vodu, ale udělá prostředí snesitelnějším. Suchozemské i vodní želvy potřebují vhodné topítko s termostatem. V suchozemském teráriu také musíte řešit vlhkost. Pouštní druhy ji nemají moc rády, ale jiným druhům byste měli vzdušnou vlhkost udržovat na potřebných hodnotách vyšších než jinde v místnosti. Nutná je samozřejmě i správná ventilace. Nezapomeňte na něco, co vrhá stín a u čeho se dá schovat.

Axolotl neboli vodní dráček. Nenáročný obojživelník s výjimečnými schopnostmi

Naprosto nezbytné je pro želvy UVB záření. Je to totiž želví zdroj vitaminu D. V případě jeho nedostatku naroste želvě špatný krunýř a deformace se projeví i jinde na těle! To byste neměli řešit umístěním terária na přímé slunce. Sklo většinu těchto vln blokuje a navíc ne každá želva má přirozeně stejný denní cyklus, jaký máme v našich končinách. Potřebujete UV zářivku, kterou musíte jednou za pár měsíců vyměnit. Dáte-li želvu v létě na zahradu, postačí jí přímé slunce.

Čím želvu krmit? Dieta suchozemských a vodních se velmi liší

Želvy jsou vlastně všežravci, ale poměry rostlinné a živočišné stravy se liší. Suchozemské želvy jsou převážně býložravé. Krmíme je vhodnými druhy trávy a zeleniny, občas pro doplnění proteinů nějakým tím červem nebo hmyzem. S bílkovinami to nesmíte přehnat, jinak hrozí přerůstání drápků a zobáku a další problémy. Přísun živočišné stravy je vyšší u mláďat, která ji potřebují k růstu. Při krmení musíte hlídat obsah vápníku, který je v rostlinách různý. Vápník je pro želvu absolutně nezbytný!

Vodní želvy si potravu obvykle loví. Z drobných živočichů by želva měla být schopná získat dost vápníku. V zajetí na krmení vodních želv existují různé granule. Ty byste měli doplňovat celými, nezpracovanými živočichy, klidně i živým hmyzem. Ne každá vodní želva však je převážně masožravá. U některých druhů rostliny tvoří až 60 % jídelníčku. Proto nezapomínejte ani zde na rostlinnou stravu.

Ve volbě jídelníčku však samozřejmě musíte být ještě konkrétnější. Co žere želva zelenavá, se bude v různých ohledech lišit od toho, co žere třeba taková želva pardálí. Celkově platí, že strava želv je komplexní a že musíte správně dodržovat poměr různých složek.

Životní cyklus želv: Délka života, hibernace a rozmnožování

Málokteré zvíře je tak dlouhověké jako želva. Jak dlouho žije, samozřejmě závisí na tom, zda je zdravá a zda ji něco nezabije či nesežere. V zajetí se správně opečovávaná želva může dožít 30 nebo až 100 let v závislosti na konkrétním druhu. Většinou údajně platí, že velké druhy želv se dožívají více než malé.

Velmi důležitou součástí života je u želv hibernace. Ne všechny druhy je třeba dávat zazimovat. Většinou je to spíše způsob, jak přežít nevhodné teploty – pokud tedy máte teplotu vhodnou, může želva zůstat vzhůru. Zda zimovat nebo nezimovat, závisí i na tom, máte-li želvu dlouhodobě venku. Pokud má želva sama od sebe sníženou aktivitu, můžeme ji dát odpočinout. Důležité je teplotu snížit postupně – ne strčit želvu do mrazáku (což samozřejmě nikdy nedělejte!).

Kam s mrtvým zvířetem? I domácí mazlíčci mohou mít svůj klid

Pokud se rozhodnete začít želvy rozmnožovat, měli už byste mít nějakou zkušenost s péčí o ně. Želvy se páří každý rok (někdy až třikrát). Z vajíček, pro jejichž inkubaci se používá líheň, se líhnou plně samostatné malé želvičky. Počítejte však také s byrokratickými náležitostmi, s tím, že některých druhů želv je na trhu až až a že i leckterá dospělá želva potřebuje nový, milující domov.