Zatímco v dobách komunistického režimu by označení workoholik (workaholik) neobstálo a každý člověk měl přesně stanoveno, kolik, čeho a za jakou dobu vyrobit, v dnešní době je to často skloňované slovo. A možná bychom se divili, kolik workoholiků si právě čte tento článek.
Abychom však k sobě nebyli příliš tvrdí. Doba je dnes taková, že k rozvinutí workohlismu u mnoha lidí nahrává. Důraz na kariéru, vysoký životní standard, hmotné zabezpečení rodiny, tlak ze strany zaměstnavatele, často i přátel a bližních napomáhá rozvinutí příznaků workoholismu.
Možná to spoustu lidí vyděsí, ale je to závislost jako každá jiná. Závislost na práci.
Člověk je závislý na náročné a dlouhotrvající práci
Čím je práce náročnější a dlouhodobější, tím lépe. Pocit z toho, že mě čeká náročný a těžký úkol ještě zvyšuje mé nasazení se do něj pustit.
Výměna osobního života za práci
V dnešní době je to smutný fenomén. Spousta lidí se cítí osamělými, a tak raději utíkají k práci, kde se alespoň cítí užiteční. Je to však pouze bludný kruh. Práce není dobrým partnerem pro život, osamělost se prohlubuje a potřeba pracovat s větším nasazením naopak roste.
Práce je můj vrchol! Mé možnosti neznají hranic!
„Práce je to nejdůležitější v mém životě. Jsem pro svoji práci stvořený. Mé síly jsou nekonečné. Zvládnu vše.“ Tohle jsou bohužel myšlenky, které z ostré špičky ledovce často vedou přímo dolů do propasti. Bezbřehá zahleděnost a zapálenost do vlastní práce vede k přecenění fyzických i psychických sil a člověk si tak lehce zadělá na zdravotní problémy tělesného i duševního rázu.
„Odpočinek? Co to je?“
Často slýchaná odpověď workoholika na naše výtky a upozornění, že by si měl odpočinout.
Nespokojenost bez hektické činnosti, nutkání něco dělat, zařizovat, organizovat
Jedním slovem: neposedí. Sledování televize? Jen ztráta času. I tak by se to dalo popsat. Člověk postižený workoholismem si zvýšenou činností obstarává stres, který mu následně do těla vyžene více adrenalinu a endorfinů (hormonů štěstí).
To že workoholikem může být i žena v domácnosti, asi také leckoho překvapí. Ale proč ne? Neustálá potřeba mít vše tip top uklizené, navařeno, postarané o všechny a ještě stihnout něco navíc. A „zajít si třeba na arerobik? Ztráta času“. A tak bychom ve výčtu příznaků mohli pokračovat podobném duchu. Proto nezapomeňte: všeho s mírou. I práce může někdy počkat.
